Astrid Taline

14. května 2017 v 14:36 | Admin |  Aktivní profily


Rodina:
Matka: Janlins Taline (Mrtvá)
Otec: Christian Taline (Mrtev)
Sestra: Charlie Taline (Mrtvá)

Práce: Nájemný vrah

Na první pohled je Astrid velmi milá krásná a prostě úžasná holka. To je jen ale první pohled. Co ten další? Milá a hodná rozhodně není. Mile se jen tváří, ale není tomu tak. Když se s ní seznámíte tak si můžete myslet že s touhle holkou budete dobří přátelé a že je milá a hodná, vše vám dovolí, bude na vás šíleně milá a takové ty věci co dělají "zlatíčka". Takto budete v domněnkách několik minut, hodin, dnů, týdnů, měsíců nebo klidně i několik let. To ale jen málo kdy vás udrží tak dlouho v té domněnce. Když s ní strávíte několik času, tak můžete poznat jak se mění z hodné, milé, roztomilé princezny neuvěřitelná svině. Po chvilce vás může začít nutit do něčeho do čeho nebudete chtít. Začne to jednou neškodnou otázkou: "Nechceš ……..?" a když odpovíte špatně, neboli když odpovíte něco co ona nechce, vytáhne na vás nůž a bude vás do toho nutit. Pokud opět řeknete ne, či něco jiného než souhlas, mile se na vás usměje, odstoupí o krok dál a nůž schová. Pokývne a na chvilku máte pocit že jste z toho venku a nic se vám nestane a všechno byl jen vtip. V této domněnce budete chvilku a pak? Vytáhne opět ten nůž a kamkoliv vás bodne. Vyhne se ale místům kde by vás mohla zabít. Pokud jste vlkodlak, bodne vás kamkoliv kromě těch míst kde by vás mohla zabít. Pokud jste člověk, opět se vyhne těmto místům ale bude bodat nejčastěji do ramene. A pokud jste lovec vlkodlaků tak pravděpodobně k této situaci vůbec nedojde. Na lovce je milá slušná a prostě taková jaký jste vy. Takže se bude chovat prostě jak budete chtít vy. K lovcům chová totiž respekt a kudlu si na ně nedovolí vytáhnout. Když jí ale jdou po krku, umí trhat, bodat, škrábat, a kousat. To je pak ta svině kterou můžete poznat. V zásobě má spoustu triků jak lovce svést na špatnou cestu nebo je obelhat. Když loví provede to potichu, v klidu a bez křiků zvířete či člověka. Ale přípravě se že to bude pořádně, ukrutně a šíleně bolet. Možná chvilku(dlouhou chvilku) potrvá než vás zbaví utrpení. Umí si totiž vychutnat vaší bolest. Když je ale v také to situaci ona tak se nemusíte bát že by se nebránila a neutekla, pak si vás nenašla a pomstila se….. S tímhle musíte počítat kdyby jste jí chtěli mučit. Když už mluvíme o mučení je nezbytné také přidat sem co udělá když jí budete chtít znásilnit….. No v tomto případě to otočí proti vám a rázem to bude naopak. Rázem budete vy ten znásilněný. To se nemusíte bát že to neudělá. Kdyby jste jí chtěli někdy z těchto věcí něco udělat tak si to nejdřív pořádně rozmyslete a poté pořádně a důkladně naplánujte. Zvláště všechny možnosti, prostě všechno co by se vám mohlo stát. Pak si ještě jednou promyslete jestli to opravdu chcete udělat. A nakonec jestli jste si opravdu jisti že ten risk podstoupíte, tak se do toho s chutí můžete pustit. Má nádherné blonďaté vlasy které jí krásně ladí k jejím modrozeleným očím, které uvidí vše co se pohne v její blízkosti nebo kolem ní. Můžete u ní zpozorovat namalovanou pusu do růžové barvičky. Tato barva vás bude přitahovat aby jste ochutnali. Věřte nebo ne její rty a rtěnka chutná vynikající. Občas po ovoci, občas po sladkostech. Záleží jakou má zrovna rtěnku. Ale ať bude mít jakoukoliv tak bude chutnat úžasně. Číslo poprsí jsou trojky a k ním krásné vypracované hubené tělo. Nohy má neuvěřitelně hladké, ostatně jako celé tělo. Také je pěkně ohebná. Ohne své tělo během vteřiny a to jí také napomáhá k tomu aby se ubránila nepříteli nebo aby zdrhla. Je výborná běžkyně, umí zmizet během vteřiny. Ani si jí nevšimnete a máte jí za zády nebo se objeví vedle vás, před vámi, za vámi nebo dokonce i pod vámi. To je jedno ale nevšimnete si jí. Je také výborná zlodějka. Jestli jste viděli Kocoura v botách a tam byla Čiči tlapička, tak tak nějak umí krást. Okrade vás za bílého dne aniž si toho všimnete. Proto se jí přezdívá. "Černé eso". Profesionální zlodějka, vražedkyně a mistryně ve zmizení. Také je výborná svůdkyně. Ale to popisovat nemusím. (Tedy aspoň doufám). Nu… poposuneme se trochu dopředu. Má ráda horory, krev, vraždy, zlodějství no prostě všechno špatné co může spáchat i ona. Ale nejvíce miluje když někoho může svést, okrást nebo někoho mučit. Ale nebojte se. Ona by vás nezabila…. Jen si s vámi pohraje jako kočka s myší a pak vás vypustí zpět do přírody. Ale když si jí někdo bude chtít najmout na profesionální vraždu, tak proč nebodnout že? A nemusíte se bát že by za vraždu chtěla hodně peněz. Opět to je podle toho kdo jste. Vlkodlak: 500 000 liber na osobu (na zabitou osobu) člověk: 300 000 liber na osobu. A když jste lovec tak máte speciální slevu! 100 000 liber na osobu!!! Jen nyní a jen pro lovce! Kupujte si speciální vraždu za spešl cenu! A pokud si budete chtít zabít s ní máte speciální slevu. Vlkodlaci: 400 000 liber, lidí: 200 000 liber, a lovci to mají za darmo. Neuvěřitelná sleva! Tak neváhejte a kupujte. (Toto bude platit doživotně). Nu nechme vraždění vražděním a pojďme dál. Kdyby jste chtěli býti jejím kámošem nebo snad BFF, máte u ní šanci. Jen má několik podmínek co musíte splňovat. 1. Musíte splňovat vraždění, zlomyslnost, krádeže(nemusí být), a na konec zlomyslnost. Toto splňujte a máte kamarádství jisté. Ovšem když jste lovec nemusíte splňovat nic. Ona k lovcům chová respekt a váží si jich. Ale i kdyby jste nebyli lovec a byli jste nějací ti dobráci tak se nemusíte bát že by vás nebrala za kamarády…. Je velmi společenská. "Bez lítosti, bez následků, bez citů" toto je jedno z jejích hesel. (Nechtějte vědět jaké jsou ty další). Věřte mi že tohle je to nejméně brutální….. Kromě jejích zálib, má ráda také rudé růže, a ovšem také neodolá čokoládě a sladkému. K pití má ráda snad všechny druhy. Ale nejvíc jí lahodí červené nebo klidně i bílé víno. Pivo si klidně dá ale tak dvě a končí….. I když u ní nikdy nevíte. A teď pozor všichni chlapci a mladíci! Astrid je zatím svobodná holka která si užívá života. Kam tím směřují? Nemá zatím žádného přítele. Pokaždé to skončilo špatně. Přítel jí dal kopačky, ona byla zlomená a tak se mu pomstila….. Né, nezabila ho. Jen mu něco buď ukradla, udělala mu bordel v baráku, kolem baráku, a její oblíbený: nechala si na památku jednu jeho část těla….. Fuj! Né! Na co myslíte?! Tuhle část nemyslím! Myslím prst nebo palec u nohy, nebo jeho zub. Ale nebojte se. Pokud jí nezahnete a nerozejdete se s ní tak můžete býti v klidu. Pokud vám dá kopačky ona, tak se taky ničeho nebojte. Jen vás začne ignorovat, nevšímat si vás a podobně. Prostě jakoby jste neexistovali. Takže pohoda. A jestli jí nebudete chtít dát kopačky ale se jí zbavit, tak jí dejte důvod. Chovejte se hrubě, přikazuje jí něco a podobně. Nemá totiž ráda když se k ní někdo chová jakoby byl její šéf nebo by si myslel že je něco více než ona. Ona je totiž ta něj holka z celého světa a nikdo není lepší. Ona je totiž ta největší kween ze všech. Je nejvíce sexy, má nejvíce rozumu a tak je nejinteligentnější vlk na světě. Prostě je ta nejvyšší. K Alfám ale chová respekt a neponižuje je. Nechce totiž umřít. Kdyby chtěla být alfou tak to si raději založí vlastní smečku. Ale to nechce. Nemá totiž čas hlídat pobíhající ovečky po lese. To radši bude hlídat lovce aby je něco nezabili. Ona co se týče lovců tak je jako hlídací pes. Prostě si jich váží a udělala by pro mě první poslední. Od nich si i nechá rozkazovat. Prostě když vidí lovce a je v jeho blízkosti tak se chová jako ten nejroztomilejší milášek všech dob a vůbec není poznat že je svině.

Narozena roku 1545 v Londýně. Už od malinká byla zlodějka. Kradla kde se dalo aby její rodina mněla jídlo. Byly totiž chudí a neměly moc peněz. Její rodiče myslely jen na sebe a na její starší rozmazlenou sestru. Vlastně to i vypadalo že jim Astrid otročí. Kradla pro ně aby oni mohli jíst a být spokojení. Když ale nic nepřinesla nebo se na ně vykašlala, tak jí předevšema ponížily, roztrhaly jí šaty a podobné věci. Jednou už toho měla pokrk. Utekla někam do lesa hodně daleko od nich. Bloudila celé dny, až jednou potkala cestu. Cestu která vedla někam do civilizace. Po té cestě šel pocestný a zastavil se u ní. Nabídl jí přístřešek, jídlo a práci ze které si může vydělat. Astrid to vzala a pocestného následovala. Byl to starý muž který vypadal utahaně a Astrid mu chtěla pomoct. Byla to tehdy hodná holka. Ubytovala se tedy u staříka a hned se dala do práce. Obdělala pole, uvařila večeři (i když vařit vůbec neuměla), umyla nádobí a šla spát. V noci jí však probudilo vytí vlka. Byl úplněk ale co by dělali vlci tady uprostřed hor? Astrid vstala a šla se ven podívat. Nic tam nebylo ale teď když už nebude moci usnout, se šla projít. Chodila dokolečka a užívala si svitu měsíce který zářil možná až příliš. Uslyšela vrčení a tak se zastavila před keřem že kterého vrčení šlo. Uviděla oči zářící jako slunce v jasném dni. Dala se na útěk ale zakopla a než se stačila nadechnout měla vlčí zuby v boku břicha. Zařvala a její křik doléhal až někam za lesy. Vlk však se nepozastoval, běžel bez ohlédnutí dál. Zůstala tam, po tvářích jí stékali slzy a břicho měla od krve, jak se rána z boků každým pohybem více rozšiřovala. Pokusila se si sednout, s křikem a neúprosnou bolestí se jí to nakonec podařilo. Rozklepanýma rukama si místo u boku přimáčkla. Pod prsty a dlaní ucítila maso, tedy rána byla opravdu hluboká. Polonahá, díky tomu, že si zvíře vzalo i něco z jejích šatů, se dobelhala do chatrče, ve které však stařík nebyl, možná spal ve své světničce, ale Astrid udělala takový hluk, že by jej to probralo. Dobelhala se ke skříni, kde měl stařík jehlu a nit, poté vzala i nějakou tu whisku co se válela na stole. Ošetřování se naučila při tom, když se při kradení zranila, rodina jí totiž neošetřovala. S občasným výkřikem si ránu zašila a následně polila whiskou a její zbytek následně dopila. Celá od krve chvíli u stolu přemýšlela nad tím vším. Usnula tedy u stolu. Ráno jí probralo slnko svítící do světničky. Zalepené modré oči se otevřeli, ztěžka polkla. Vstala a vybelhala se z chatrče, před domem leželo tělo staříka s pár šípy v zádech. Přikryla si pusu zakrvácenou rukou a její nohy povolily. Dopadla tedy ke staříkovi. Poprvé za svůj život ucítila ztrátu, ze které jí bylo do breku. Se slzy ve tvářích se rozeběhla do lesa, úplně pryč. Zastavila se až u vodopádu. Svlékla si své zakrvácené šaty a vlezla do studené čistě modré vody, která se teď zbarvovala do červena. Pod vodopádem se omyla a i své šaty vypucovala do čistoty. Poté je roztrhala do tvaru tak, aby nebylo vidět roztrhání na boku. Oblékla se a vyšla do nedalekého města, které bylo vidět od onoho kopce. Lidé se na ní dívali, jako kdyby byla čarodějnice. Není divu, viděli jí zde poprvé, baby si hned něco špitali a chlapi se kochali výhledem na poloodkritý zadeček.
Vlezla do hospůdky, kde se to hemžilo všemožnými chlapy. Někteří vypadali jako vojáci, někteří zase jako lovci a jiní na sobě měli prosté vesnické oblečení. Usedla na kraji u okna, ze kterého bylo vidět na zapadající slunce "Co tu dělá kočička jako ty?" ozval se jeden tlustý muž odvedle. Astrid neodpověděla "Nebudeš s se mnou mluvit?" ozval se znova "Na to má až příliš úcty Teneriku" ozval se hlas mladého muže, nesoucí dva rohy plné medoviny, přisedajíc k ní "Na, dej si" nabídl jí jeden roh "Neboj, já nekoušu" zazubil se naň, když si od něho nechtěla vzít roh. Na konec roh vzala a medoviny se napila. V tu chvíli slunce zapadlo, čas kolem ní, jako by se zastavil. Uslyšela tep mladíkova srdce a v puse se jí objevila, namísto medoviny pachuť, krve, která jí překvapivě chutnala "Chutná?" probere jí. Přikývne na souhlas "Inu, zdá se, že jsi zde nová, máš kde nocovat?" staral se hned, pokroutila hlavou "Ale, znám místo" po prvé za dlouhou dobu promluvila "Opravdu?" vyzvídá mladík dál "Omluv mě tu drzost, nepředstavil jsem se ti" podal jí ruku, kterou s radostí přijmula "Jsem Nick, Nick Morningstar" usmál se na ní, úsměv mu s radostí opětovala "Astrid Taline" představí se i ona "Ukážeš mě to místo? Celkem mě zajímá, kde dnes chceš spát avšak neboj, nejsem úchyl jako tito" pohledem ukázal nenápadně na opilce kolem nich "Pokud mne odvezeš" napila se znovu. Když dopili, Nick zaplatil hospodskému, přešel společně s Astrid k černému hřebci na kterého se vyhoupl a následně i Astrid pomohl. Ta jej celou dobu navigovala k onu nádhernému vodopádu. Slezla z hřebce, přešla ke kraji kde zavřela oči a dýchala onen čistý vzduch "Krásné místo" vyrušil jí Nick za jejím ramenem "To ano" sundala si šaty a před udiveným zrakem Nicka vlezla do vody, pod vodopád. Zaklonila se zavřenýma očima hlavu. Podívala se na Nicka který stále udiven sledoval Astrid ze břehu. Ta mu gestem ukazováčku ukázala, ať k ní přijde. Nick neváhal, svlékl si svůj oděv a přistoupil k ní. Vzal jí kolem pasu a opatrně jí políbil. Spojila mu ruce za jeho krkem a polibek oplácela. Z něžnosti přešli na vášeň a z vášně na dravost, z čehož vznikl opravdu dobrý sex a i Astriino poprvé. Ráno leželi oba na břehu přikrytí kožešinou. První se probudila Astrid. Rozespalíma očima se podívala na klidně spícího Nicka. Usmála se nad onou vzpomínkou ze včerejší noci. Po prvé za dlouhou dobu pocítila štěstí uvnitř svého těla. To jí přivedlo k otázce Kde je jizva? Podívala se na svůj bok ale jakoby se po zranění slehla zem. Bylo pryč, ani jedna známka po zápasu "Copak zkoumáš?" promluvil Nick "Ublížil jsem ti snad?" ptal se starostlivě "Ach ne, jen jsem…" odmlčila se "To nic" usmála se na něho on jí úsměv opětoval. Po chvilce jí políbil. Jeho ruka sjela k jejímu boku, za který si jí přisunul blížeji. Vyhoupla se nad něj "Po ránu jaksi bujná" zašeptal jí u rtů "Za to můžeš ty" - "Jak bych za to mohl já?" - "Protože v tom jsi dobrý" podíval se na ní nechápavě "Včera jsi ještě byla panna a dnes je z tebe Nimfomanka?" uchechtl se. Nedal jí šanci však odpovědět. Jedním pohybem si jí dal pod sebe a vyhoupl se nad ní "To se mi líbí" pošeptal jí u ucha. Po "ranní rozcvičce" se vydali zpět do města. Nick měl v plánu jí zde město ukázat a podobné věci. Na náměstí se však semlela menší potíž "Kajte se!" řval přes celé město kněz "Je zde! Mezi námi!" lidé si šeptali a všude panoval rozruch "Zvíře, jehož chuť po krvi nelze utišit! A nyní, si vybral nás!" u jeho nohou přistálo pár roztrhaných těl, které přinesli muži odění v katově hábitu "Oběti hrůzného zvířete! Lidé, zachraňte svou duši" ukázal na dav který stichl znepokojením "Spaste se před vlkodlakem!" jakmile to slovo bylo dořeknuto, dav hned začal trojčit. Astriiny oči si prohlíželi hromadu mrtvol, ve které viděla onen povědomí obličej "Nicku.." odmlčela se "Pojeďme pryč, prosím" přitiskla se k němu. Nick neodpovídal, jen pobídl hřebce do kroku a tak opustili náměstí.
Uběhlo pár dní, Astrid našla domov u Nicka který jí zde opečovával jako vlastní ženu. Krásný měsíc si prožili bez problému, až na občasného kněze mluvícího o strašném zvířeti. Byl zde nyní úplněk, Astrid se nemohla celý den zbavit pachuti krve v puse a občasného motání hlavy. Nick doma nebyl, přišel až večír, kdy měsíc jasně svítil. Obloha byla bez mraků, takže měsíční svit ozařoval vše. Astrid se držela za hlavu snažíc se ukončit tu hroznou bolest "Cítíš se dobře?" neodpověděla mu, neboť přes třeštění hlavy jej slyšet nemohla. Za okny se objevila červená záře pochodní "Za těmito zdmi se skrývá ono hrozné zvíře" byl slyšet hlas kněze. Nick nechápavým i starostlivým pohledem se na ní podíval "Běž…" zaúpí Astrid "Radši nemluv, vidím, jak tě každičké slovo bolí" přitáhne si jí do obětí, které mu opětuje jen do chvíle, než uslyší tlukot jeho srdce. V tu chvíli pozná, co bylo to kousnutí před měsícem. Odtáhla se s úděsem ve tváři "Co-" nedořekl to "To ne.." začala couvat od Nicka dál "Astrid, já vlkodlak nejsem" myslil Nick "Ty ne" polkla "Ale já ano" jakoby do Nicka udeřil blesk. Zkameněl "Proč jsi mi to-" - "Já to nevěděla!" pokroutila hlavou. Nick k ní chtěl jít, ona však stiskla kliku dveří, vyběhla na měsíční svit. Zastavila se uprostřed louky, která obklopovala jejich dům. Její zrak vystoupal vzhůru k měsíci. Krajinou se ozvalo velké zavití "Vidíte? Ona je to stvoření!" rozezněl se v dálce knězův hlas. Astrid po mocném zavití padla k zemi do kleku. Její oči nyní byli žluté "Astrid" přiběhl k ní Nick "To bude dobrý" klekl si k ní a věnoval jí úsměv "Potlač to, jsem tu s tebou" objal jí. Vrhla se mu kolem ramen. Ve chvilce cítila u nosu velkou pachuť krve a na sobě ztěžklé Nickovo tělo "Já.." zaúpěl Nick. Astrid otevřela oči, Nick měl skrz sebe velký šíp, nyní znala důvod onoho pocitu "Miluju tě" s těmito slovy padlo jeho tělo na zem "Zabila jej!" zařval kněz opět. Tentokrát již u jejich chaty. Chvilku se dívala na Nickovu tvář se slzami v očích. Pohladila jeho tvář a poté mu zavřela oční víčka. Oči se jí zaplnili černotou. S návalem vzteku a pláče se její tělo proměnilo ve strašné zvíře. Té noci se stalo z města "Město duchů" neboť v něm nikdo nepřežil.
Astrid Nickovo tělo řádně pohřbila a nad jeho hrobem pošeptala slova, co jí řekl na jejím rameni. Zašla k vodopádu, kde se omyla, vzala si nějaké čisté šaty. Nyní neměla v hlavě nic. Úplné prázdno, žádné myšlenky. Vše omýval jen vztek, vztek na lidi a všechny, kteří se odvážili vystřelit šípy z luku, nebo se jen postavit pro to, aby jej zabili. Když šla směrem k velkému městu, jí neznámému, v očích měla temno, na rtech však zlý úsměv.

Šedý krvelačný vlk, který se prorve na svět když ucítí lahodné lidské maso a lahodnou lidskou krev. Vždy sice ne, ale raději si dávejte pozor. Umí výborně a potichu běhat. Je výborný lovec zvláště ve tmě. Drápy má pěkně ostré a dlouhé. Zuby má jako jehličky. Často je na její srsti krev, i na zubech, na drápech, prostě všude. Často se proměňuje v toto hrozné krvelačné zvíře zvláště v noci nebo když má hlad. Je velmi obratná i ve vlčí podobě. Napomáhá jí to tedy k tomu aby rychle zmizela nebo svou kořist nepozorovaně napadla.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama