Beatra Torres

7. května 2017 v 15:09 | Gipi |  Aktivní profily


Otec: Peter Torres (Opilec, násilník - po smrti)
Matka: Elle Torres (Otcova otrokyně, po smrti)
Bratr: Enrico Torres (Mrtvý, ale Beatra věří, že je naživu a nafingoval smrt)
Práce: Barmanka ve Strip baru Golden Fingers


Malá, černovlasá, modrooká potvůrka měřící 160 centimetrů - pozor obr se blíží! Všichni utečte, nebo vás zašlápne!
První co vás na Beatře asi fakt zaujme, budou její havraní vlasy, až když přijdete blíž, vlasy z vašeho zájmu vyšoupne její jemný a bledý obličej, který působí křehce a možná i roztomile. Celkově vypadá celá roztomile. Někomu může připadat až odporně roztomile nebo jen odporně, ale to spíše jen když ona sama chce takhle působit. Jak jsme již zmínili, má černé havraní vlasy, které jí sahají mírně pod ramena. Černé vlasy jí krásně zvýrazňují bledou tvář a pastelově modré oči s nádechem zelené. Oči si vždy zvýrazňuje řasenkou, očními linkami a stíny. Její pohled se tak stává poměrně ostrý a chladnější. Hlavně když se neusmívá. Kromě jejího ostrého pohledu lemuje ostrost i její tvář, která když se fakt neusmívá tak vypadá opravdu chladně a bezcitně. A taková je i její povaha. Ze začátku se chová velice chladně a odpudivě, má zvláštní smysl pro humor, který fakt asi pochopí jen ona nebo člověk, který je na tom podobně. Většinou s lidmi moc nemluví, zvláště s těmi, které nezná, na ty se jen vražedně tváří, sem tam se usměje, vlastně záleží tak trochu na vás jak se k vám bude chovat. Když budete oprsklí vy na ní, buď bude ona oprsklá na vás a nebo se na vás celou dobu bude usmívat jako pako a ptát se vás na nejrůznější a nevhodné věci. Vlastně když už jsme u toho, někdy je to pořádnej cvok co se vyžívá v narážkách, urážkách, opravování druhých, v tvrdé upřímnosti a...ve stavění sněhuláků! Někdy má vážně období, že je to nezastavitelná, hyperaktivní krysa, co všude leze a mele pantem.
Když se ještě vrátíme k jejímu vzhledu, určitě nezapomeňme na její světle růžové rty, které většinou působí mrazivým dojmem, ale opět záleží na jejím úsměvu. Co se týče toho úsměvu, tak se většinou usmívá když se jedná o škodolibost, šílenost, zlomyslnost a nebo zkrátka o ironii. Její upřímný úsměv je vidět jen málokdy, protože její chladná, bezcitná stránka jí to prostě zakazuje. Zakazuje jí jakékoli sentimentální myšlenky.
Její osobnost je sama o sobě složitá, sama si nechce připustit takové ty hezké, hřejivé a příjemné pocity upřímné radosti, lásky a takových věcí, ale jakoby byla před ní ledová barikáda, která je občas průhledná na druhou stranu a jindy přes ní není vidět nic. Její dětství zrovna nebylo dobré, vyrůstala v chudobě a ve válce a v rodině, která částečně může za její bezcitný přístup ke světu. Jakmile zjistila co všechno dokáže po kousnutí vlkodlaka, zabila několik lidí a svými schopnostmi několika lidem i ublížila. Pak se i skrývala jako zločinec. Ten tvrdý, život udělal z Beatry necitlivou mrchu, která si šla tvrdě za svým dokud nedosáhla svého. Zkoušela co dokáže a líbilo se jí když mohla svými schopnost vzít život. Ať už to byl jen obyčejný králík, kterému zlámala všechny kosti v těle, nebo opravdoví lidé, kteří si to právem i neprávem zasloužili. Po svých hrátkách jakoby jí ta zlá sněhová bouře v duši opustila, stále si však udržuje tu chladnou masku, kterou nerada sundavá. Někdy se i zdá, jakoby ta maska byla vrostlá do jejího obličeje.
Naprosto nechápe a nerozumí chemii, které se říká Láska. Chápe co znamená polibek, sex a všechny věci co k tomu patří, ale nechápe jejich smysl. Její mysl se rozhodla, že tohle k životu nepotřebuje, snad jen při zvláštních příležitostech, kdy si naše Beatra chce hrát. To se pak svým drzým jazykem ohání všude okolo a nemá problém s flirtem i něčím víc. Chuť si hrát, tu neschováš. Kdo ví, zda si ty sentimenty někdy pustí k tělu.
Za chvíli sice zmíníme, že už nemá potřebu být zlá na nevinné lidi, ale někdy jí prostě rupne v bendě a ona si prostě prští někoho jen tak pro srandu. Klidně i dítě na ulici.
Takže, jak to s ní přesně je? Ona sama přesně neví. Chová se tak jak jí vychoval život, tak jak ona chce a tak jak se k ní chováte Vy. Určitě není zlá, nemá už moc potřebu zabíjet nevinné lidi nebo záměrně ubližovat (Vidíte? Přišlo to), ale když dojde na to, že jí něčím naštvete, jakože jo, pomstí se vám. Třeba ne hned, ale může si k tomu vybrat jakýkoli den a dobu. Může vám zničit Vánoce, svatbu, plány, věci a může toho mnohem víc. Z toho tedy vyplývá, že je velice pomstychtivá. Dobré je, že svou pomstu ani nemusí tolik promýšlet, zkrátka vám rozrazí dveře od bytu a rozkope vám hlavu. Ňach..jak sladké. Svoje schopnosti miluje. Umí to poměrně dobře ovládat, ale nikdy nevíte co se stane, může se stát, že jí rupne v bedně a urazí vám hlavu jen za to, že jste řekli nějaké křivé slovo. Její osobnost je tak složitá jako měnící se počasí, někdy je její povaha stálá a vy od ní víte co čekat, dokonce ve svém stálém období dokáže být i milá a nápomocná, ale v jejím měnícím se období se kterým si někdy hraje ona sama, se najednou může začít chovat úplně jinak. Začne překypovat tou svou sebejistotou, hravostí, šílenstvím a ironií. S touhle její zvláštní povahou souvisí i její oblečení. Obléká se hlavně do tmavých barev jako je třeba černá, tmavě modrá, ale třeba i tmavě zelená nebo fialová či červená. Nemusí moc takové ty zářivé barvy jako je třeba růžová nebo žlutá. Ještě snese bílou barvu a šedou, přeci jen, bílá je barva zimy a chladu.
Nosí převážně kožené bundy či dlouhé kožené kabáty. K těm kabátům nosí černé, punkové boty stylu Demonia Slush s přezkami a podpatkem dlouhým 12 centimetrů. Někdy je vystřídá s dalšími punkovými/ghotickými botami ve stylu Demonia Trashville s lesklým fetišem, zipem a šněrováním a bez podpatku. Pod kabátem se schovávají její dokonalé, ženské křivky zahalené černým latexem. Na rukách má většinou černé rukavice s ustřiženými konečky pro prsty. Tohle většinou tvoří její "drsňácký oblek". Její, dalo by se říct, že normální oblečení je o něco pestřejší a mírně barevnější a dalo by se říct, že i veselejší.
Není žádné emo nebo tak něco, jen si prostě myslí, že se tenhle styl oblečení k ní hodí.
Zkrátka je to malá, upřímná, občas agresivní a dominantní příšerka, která se ocitla ve větším městečku dalších příšerek...vlastně panenek na hraní. A tohle městečko řídí dokonce řídí hned tři další příšerky! Whoa! Do otroctví s nimi!
Takže..kdo s ní bude šoust..tedy hrát si?

Narodila se někdy v červenci roku 1896 na severu Itálie. Skoro u hranic s Francií a Švýcarskem. Byla to prdel jménem Aosta. Mluvilo se tam samozřejmě Italsky, ale lidé tam mluvili i francouzštinou. Narodila se do rodiny, kde již jedno dítě bylo. Starší bratr Enrico, kterému bylo v době jejího narození pět let. Už od narození měl svou sestru rád, protože narozdíl od ní věděl, co je otec zač. Společně s bratrem Beatra vyrůstala v problémové rodině, která žila tehdy v chudé Aostě. Místo chodníků byly prašné cesty, místo moderních baráků chatrče a nebo cihlové a popraskané domky. Skoro nikde ani doma a zápach po skotu, který se pásl na louce za městem. Zkrátka, otec byl nepříjemnej hajzl, alkoholik a násilník, tyhle příběhy znáte. O lidech, kteří mají psycho trauma z dětství, protože fotr bije mámu, bratra a nutí se vás na to dívat. Beatra většinu dne trávila s matkou v bordelu, kde hrála karty s opilci, kteří sledovali obnažující její matku. Beatra jako malá vůbec nechápala o co tam jde, myslela si, že to maminku baví a tak jí tleskala a chválila za skvělý tanec.
V roce 1914, když vypukla první světová válka a Itálie se do ní zapojila celkem svižně, stejně jako většina států, tak byl Beatřin otec a bratr povolání na frontu. Oba dva se díky Bohu za čtyři roky vrátili. Otec nachytal matku s cizím chlapem v posteli a tak chlapa střelil vzduchovkou rovnou do hlavy. Matku zmlátil a znásilnil. Život se vrátil do starých kolejí. Když se jedné dubnové noci roku 1919 Enrico vytratil z domu, tak ho Beatra sledovala až na kraj města, kde nakonec přišel na to že ho sleduje, jelikož zakopla o kámen a spadla na zem. Oliverovi poté řekla, že chce jít s ním i kdyby měla vyhlásit další válku. A tak opustili jejich rodiče. Opustili matku, která zanedávno i zemřela a otec pět let po ní.
Beatra s Oliverem přicestovala do neutrálního Švýcarska, kde zůstali asi rok. Oddělili se poté, co Beatru v roce 1921 pokousal vlkodlak. Beatra bratra hledala všude možně. Podle lidí se kterými se scházel zjišťovala, že se přidal k nějaké tajné sektě, která má sídlo v Berlíně. Takže podle všecho by měl v té době být tam. Beatra se tedy načerno, jelikož neměla žádné peníze, vydala vlakem, který ze Švýcarska jel rovnou do Německa. Beatra uměla pouze italsky a francouzsky, takže když ji chytili na německých hranicích, vůbec Němcůcm nerozuměla a mluvila na ně celou dobu italsky. Ještě si pamatuje, jak se jí posmívali a jelikož vypadala jako nějaká potulná šlapka, rozhodli si to sní rozdat. Beatra tehdy vlka v sobě vůbec neovládala, zvíře v ní se stalo příliš divoké a ona se proměnila. Roztrhala hraniční strážné a utekla pryč. Svého bratra našla až těsně před vypuknutím druhé světové války. Ona už nestárla, ale on ano. Vůbec s ním nemluvila, viděla ho, jak nastupuje na nějakou loď. Od jednoho člena posádky, který mířil se zásobami k lodi, Bea zjistila, že loď míří do Ameriky. Beatra v Americe nikdy nebyla a ani tam nechtěla. Svého bratra se proto vzdala a druhou světovou válku přečkala ve Švýcarsku.
Začínajícím rokem 1950, kdy měla ve Švýcarských lesích na svědomí mnoho obětí se uráčila zvednout dvůj zadek a přesměrovat svou cestu někam opět do neznáma. Podívala se do Polska, kde se schovávala půl roku a poté zmizela do Finska a nakonec se dostala až do Dánska. Celou dobu utíkala před komunistickým režimem a přes hranice, jenž hlídali Chodové a ostnatné dráty zvládla jen díky své zuřivé vlčí podobě, kterou částečně zkrotila až koncem šedesátých let. Zvládáním přeměny se učila v Dánsku, ale nakonec byla dopátrána, jelikož neměla Dánské občanství. Proto opět cestovala a na lodi odplula v roce 1985 do Anglie. Naučila se plynně anglicky a zíkala si Anglické občanství. V sprnu roku 1990, kdy žila v Anglii už pět let, se začala zajímat o svého bratra. V té době mu bylo 101 let a Beatra samozřejmě nevěřila, že by byl naživu. A jak se ukázalo, naživu již nebyl. Pomocí DNA testů na dálku a komunikací s Americkými nemocnicemi, zjistila, že její bratr zemřel na zástavu srdce v roce 1971. V 82 letech. Na bratra úctyhodný věk. Beatra tomu však nějakým způsobem nevěřila. Zezačátku, když si spočítala, kolik by mu bylo, že by mu bylo 101 let, tak jí samozřejmě došlo, že už je dávno po smrti, ale.. zkrátka jí na tom něco nesedělo. Pátrala po tom deset let, koncem roku 2000 pátrat přestala a raději se věnovala sama sobě a svým zájmům a zvláštním koníčkům.
O 16 let později se rozhodla přestěhovat do USA, do Shademoru. Možná to bylo z vnitřního hecu a nebo tím, že jí někdo zaslal fotografii nějakýho chlapíka ve slunečních brejlích a kabátě. Fotka byla celkem nekvalitní, ale vypadal přesně jako Enrico v roce 1938.

Její vlk má černou barvu s nádechem hnědé na krku. Na hrudi má i menší část srsti bělavou. Ačkoli je to vlčice, je velice mohutná a vysoká, když byste zrovna nepoužívali ten váš psí čumák, klidně byste ji zaměnili s vlčím samcem, kterému je docela hodně vzhledově podobná. Její oči mají jantarovou barvu a jsou podivně vykulené. Beatřin vlčí pohled je občas až zvláštně zahleděný a může se zdát, že vás každou chvíli chce sežrat. Sem tam naklání hlavu na stranu a koulí ty svoje oči a užívá si ten pocit, když jí máte za vyšinutého vlka se vzteklinou. Ve vlčí podobě bývá velice agresivní a hlavně dominantní. Za silnějšího jedince uzná jenom toho, kdo jí to dokáže silou.
Její dovednosti jsou poměrně tak na stejné úrovni. Když potřebuje, tak je rychlá nebo silná, spolehá se hlavně na svou agresi, díky které se jí občas zatemní mozek a ona v tu ránu kousne do čehokoliv. Ovšem, vždy taková není, někdy dokáže být i poměrně klidná a nedovolovat si, to se ale stává většinou jenom tehdy, když z jiného vlkodlaka cítí submisivitu. Naopak, když cítí dominantního jedince, má nutkání ukazat, že ona je lepší a silnější.
Zajímavost:
  • Na pravém boku má jizvu od drápů.
  • Měří 130 cm v kohoutku.


Na levém stehně má vytetovanou lehkou ženštinu ve spodním prádle.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama