Christopher Donovan

8. května 2017 v 17:50 | Admin |  Aktivní profily


Matka: Laura Donovanová
Otec: John Donovan

Christopher je špinavý blonďák, který se málokdy upřímně usmívá. Ačkoliv je jeho úsměv vždy velký a široký, je těžké ho doopravdy pobavit a donutit, aby se smál. Je to zvláštní muž. Vždycky má plán B a sarkasmus, který nepokrytě všechny bombarduje. Vidí ve svém životě pěšáky, ale i dámu. Nepřeceňuje se, ačkoliv na to vypadá. Pokud v něm vidíte aroganci, máte pravdu. Christopher patři mezi velice vypočítavé a sebevědomé vlky, kteří vždy oceňují loajalitu a zradu vždy trestají. Ačkoliv má předpoklady pro vedení a vede rád, sílu momentálně postrádá a tak se drží v ústraní a dělá neviditelného. Baví ho tahat za loutky, ale stejně tak jedná sám. Jeho inteligence je v těchto momentech vidět, už jen kvůli plánům. Nevěří lidem, jen těm, kteří nemají předpoklady pro vzbouření. Získat si jeho důvěru, aby byl opravdu otevřený, je snad nemožné. Za jeho život to dokázal snad jen jeho bratr Nathaniel. Toho však našel doma potrhaného a mrtvého- nebo to si aspoň myslel. Tehdy mu odešla poslední osoba, které věřil. Stal se z něj převážně samotář. Uvědomil si, jak je loajalita vzácná. Začal ji vyhledávat ale ve světě, kde žil, jí bylo málo, proto to rychle vzdal. To co hledal nenašel nikde. Všichni byli na jeho vkus moc měkcí, než aby je mohl následovat, moc slabí, než aby byla zábava je ovládnout. Kdyby byl Chris člověk, jistě by se stal lovcem. Miluje totiž lov, vyděšenou kořist. Když drží ve svých rukou život ostatních. V dobré společnosti by byl jistě velmi agresivní a nebo naopak, klidný. Každopádně, k alfě, která by ho naučila respektu, by byl neskonale loajální. Nepleťte se- i on hledá ženu. Možná trochu jinak, než by si jiní vlci představili, ale přesto. Chce ženu, spíše matku pro své dítě, ať už to bude kdokoliv, kdekoliv a kdykoliv. Je to asi jeho jediná naděje, která ho drží, ať už je v jakékoliv situaci, Na dně, na vrcholu, polomrtvý, úplně naživu. Christopher za svůj život vším tím prošel a nemá vždy zrovna radost, když se některé věci opakují. Krom dítěte a ženy by si přál zpět jen jednu věc: zpět to, co ztratil tu noc, kdy se změnil. Lidé o něm často říkají, že je ten špatný. Christopher se s tím smířil a když je tak označen, proč jím nebýt? Jediná jeho reakce na označení za Velkého Zlého Vlka je ta, že se usměje a stane se jím. Je jedno na jak dlouho, ale rozhodně mu nevadí špinit ruce krví. Neužívá si cizí bolest- většinou. Když je to osobní, jako zábava mu to občas i přijde. Ale nic nevyhledává. Ženy, lov. Bere, co dostane se vztyčenou hlavou a úšklebkem. Nebrečí. Protože nic ho nedokáže zlomit- to vidí on. A něco na konec? Nevěří na šťastné konce. Ani na to, že by někdy získal to, co chce. Nevěří ničemu. Je to samo sebou i ateista. Už za svůj život něco málo poznal a jeho zábava většinou končí bolestí a krutostí páchanou na tom, co mu spadlo do klína. Ale navzdory tomu všemu je v něm i něco dobré. Jak už bylo výše zmíněno, loajalita. Inteligence. Ale taky má něco podobného svému bratru- trochu galance, dokáže si i hrát na gentlemana. Šeptat sladká slova. A když miluje, je to dravě a nespoutaně. A něco, co jen někteří považují za dobrou vlastnost- splácí dluhy. V tomto ohledu špatnou metodou. Ale taky drží slovo. Vždycky. Až na to, že ho obchází. Je to jako sázka do loterie. Zakážete mluvit, napíše. Zakážete zabít jeho rukou, řekne jinému. Tohle je Christopher. Žádné štěně- dospělí muž, který ví co chce. I přes to, že si často vybírá špatné strany a špatné metody. Lítost zná. A užívá ji do syta. Nostalgii nečekejte. Nenávidí ji. Proč? Bolí to. Často až moc.

Christopher je přesným důkazem toho, že být mladší bratr se ne vždy zdá být tou nejlepší možností. Narodil se do rodiny jako druhý syn. Ten mladší, který byl posuzován dle staršího, dokonce doktora. A to i přes to, že byl mladší pouze o pět let. Neustále slyšel, co Nathaniel v jeho věku dokázal. Znovu a znovu. I přes to že se snažil dosáhnout toho, co jeho bratr, nikdy se nezadařilo. Vždy byl porovnáván. Nenáviděl to. Na rozdíl od bratra. Toho zbožňoval. Už jako malí nekreslil rodinu, kreslil Nathaniela. Kreslení byla vždy jeho vášeň. Uměl se tím tak uvolnit. Proto kreslil. Znovu, znovu, znovu. Spolu se spoustami papíru odcházel čas. Christopher prošel základní školu? Hůř, než Nathaniel. Dvojka z chování, hm? A koho zajímá, že se bránil šikaně. První ročník střední… horší známky než Nathaniel? A proč se měl snažit, když to nikdo neocenil. Tak nějak to postupovalo. Nathaniel se stal lékařem a čím chceš být ty chlapče? Popravdě, často si přál být Nathaniel. Beze srandy. Starší, lepší a oceňovanější bratr. A všemi milovaný. Tu noc Nathaniel, ten dokonalý doktůrek, vzal dovnitř muže, který umíral. Chris tehdy seděl na schodech a sledoval ho, jak se bratr stará a nakonec usíná. Bavilo ho to. Tehdy bratra dokonce přikryl. A pak se vydal do postele. Nedokázal spát, dlouho ne. Vzbudilo ho škrábání drápů po podlaze… vrčení… Zvuk otvírajících se dveří. Christopher ležel, mlčel a málem nedýchal. Šlo to k němu, slyšet, jak to dýchá, kapaví zvuk… cosi tupě narazilo na zem… Nedokázal čekat. Vymrštil se a běžel. Dveře pokoje byly dokořán. To co ho chtělo zabít vyskočilo na postel, tak tak se vyhnul. A pak běžel. Po schodech… dolů. Nebyl si jistý, co se děje. Věděl jen, že křičí. Křičel dlouho, než mu ochably hlasivky. Cítil bolest, tesáky, pronikaly mu do masa. Nakonec jen ležel a zalykal se krví, zatímco cítil, jak z něj uniká život. Všichni byli mrtví. Tvář mu ležela v jeho vlastní krvi. Nedokázal usnout. Zakázal si to, ačkoliv ho to přemáhalo. Ne, celou tu dobu zůstal vzhůru. A teprve pak si uvědomil, že jeho rány… mizí. I přes únavu, co cítil, zvedl se. Nejdřív na čtyři. To co viděl, bylo to strašlivé. Bylo to poprvé a naposledy, co brečel. Nedokázal kvůli ochraptělím hlasivkám křičet a tak jen pozoroval cáry masa, které zbyly z jeho rodiny. Kromě bratra. Jak dlouho Christopher u jeho těla seděl a brečel, to by bylo na jiný příběh. Pak se zvedl. Odešel. Kolem vlka, který sípal na zemi. Hojil se. Pomalu, ale ano. Dupla mu na lebku. Ozvalo se praskání a tiché hnusné mlasknutí. Odešel a nechtěl vzpomínat. Nikdy. Nezůstal ve městě. Prostě odešel. Neohlížel se. Co dělal dalších pár desítek let bylo to, že se přesvědčoval, že vlk, který je zabil, včetně milovaného staršího bratra, je mrtvý a nikdy se nevrátí zpět. Nevěděl, co se stalo s kostmi. Nedokázal je pochovat a když se konečně přinutil vrátit do města, dům byl uzavřený. A on nechtěl ničit pověst rodiny tím, že by byl ještě obviněn z vraždy. Měl již za sebou proměnu. Byl vyděšený, zmatený, sám. To co mohl dělat bylo jediné, co kdy poznal. Přizpůsobit se tomu, co chtěli ostatní. Dlouho se do žádné smečky nedostal. Chtěl zůstat sám, na nikoho se neupínat. Nechtěl další zklamání jako s rodinou. Roky ubíhaly a jako všichni, i on se měnil. Začal si uvědomovat, že jeho život nemá cenu, pokud se nestane něco, co ho změní. Což se vlastně stalo. Potkal vlkodlaka. Působivého, starého a silného. Po dlouhé době, po třiceti letech cítil obdiv. Zůstal s ním, přidal se k jeho smečce a naučil se, jak být vlkem. Byla to šťastná léta jeho života. Vlčího života. Bohužel, přišly doby, které šťastné nebyly. Doba, kdy svěřil svou loajalitu starému vlku minula. Přišel někdo nový, mladý. A on si uvědomil, že tu setrvat nemůže. Odešel. Znovu. Stala se spousta věcí, které už poměrně starší vlk nedokázal odvrátit. Už jen to, že se zaplétal s čím dál tím horšími lidmi. A ti praví, rodově praví, lidé, ti se mu vyhýbali. Jeho jméno bylo poskvrněné. Čím dál tím víc. Po letech si začínal uvědomovat, že potřebuje místo, kde se schová. Kde bude moct být přirozený. Že potřebuje smečku. Někoho, komu se bude moct zodpovídat. Věděl, co všechno za svůj život udělal. Ne, nechtěl to napravit, chtěl utnout, co se z něj stávalo. Uklidnit vlka i svou mysl. Proto vyhledal Shademore. I když ho hledal celých šestadvacet let. Ne jen toto město. Hledal cokoliv. A našel. Dozvěděl se spoustu zajímavých věcí. Například, že jeho bratr si vesele žije, má dceru a dokonce i něco víc. Že se mu nejspíš nestýská. A že je čas, aby ukázal, že nepotřebuje být srovnáván s bratrem. Že je samotná existence. A že si zaslouží být mezi zdejší komunitou uznávaný, ať to znamenalo cokoliv. A nutno dodat… že tentokrát se držet zpátky rozhodně nechce.

Christopher má ve vlčí podobě zlaté až jantarové oči. Ve správném nasvícení vypadají až tmavohnědé, i když to není tak moc časté. Jeho srst je převážně bílá, až do šeda, a zajímá se o to, aby byla čistá a krásná, jak se sluší a patří na dobu, kdy se narodil a jak ho naučili rodiče. I přes bílou srst má čumák, uši a spoustu odstínů srsti do hněda. Je na vlkodlaka dost velký, podobně jako jeho bratr. Drápy má bílé propletené černými nitkami. Ačkoliv to nebývá vidět, má na levé straně čumáku malou růžovou tečku, která jakoby mu dodávala na roztomilosti. A on taky roztomilý je. Má huňatou srst, ocas jak se patří a vždy vypadá trochu vykuleně.



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama