Hideki Nishiyama

29. května 2017 v 12:35 | Admin |  Aktivní profily

Matka: Misa Nishiyama
Otec: Shigeki Nishiyama
Sestry: Yumi Nishiyama a Aki (Kitty) Nishiyama
Práce: ---

Když Hidekiho uvidíte, na první pohled by vás ani nenapadlo, že by se mohlo jednat o vlkodlaka. Spíš o milého, usměvavého a naivního kluka. A z velké části byste měli pravdu. Není to ten typ kluka, co tráví hodiny v posilovně, záda má potetovaná sexy kérkou neurčitých tvarů a láme jedno dívčí srdce za druhým. Všechny tyhle povrchní znaky mužnosti pro něj nic neznamenají. I když je však na první pohled poměrně odhadnutelný, je pravda, že ani jeho nebližší přátelé často plně nechápou jeho myšlenkové pochody. Například hodnotu, jakou má pro jiného člověka dejme tomu přívěsek, dědící se po ženské linii z generace na generaci, pro něj může získat i naprosto obyčejný kamínek, co jeho sestra odkopla, když ho prvně vedla do školy. Tehdy si pro něj došel a vzal si ho pro štěstí, a dodnes si jej schovává jako talisman. A tak je to s dost věcmi v jeho životě. Někdy se to přenáší i do jeho vystupování a chování. Když se ovšem přenesete přes tyto nelogické momenty, objevíte chlapce, plného očekávání a snů. Hideki je typický asiat původem z Japonska. Co se týče zevnějšku, kulatý obličej, šikmější tmavé oči, rošťácký, a přitom svým způsobem roztomilý výraz a tmavé vlasy rozcuchané ve stylu, jak jsem ráno vstal, ale hezčí. Není moc vysoký, měří jen něco kolem 167 cm a kdybychom se měli bavit o nějaké svalové struktuře, i přes to, že je vlkodlak od narození, zatím se neměla postava vyrýsovaná, jako z obchodních letáků, předvádějící plavky , tak nějak možnost vyrýsovat. Dost v tom hraje roli to, že je mu jen 22 let. Od věku se odvíjí i skutečnost, že ač je vlkodlak, nemá téměř žádné lovecké pudy. Dosud to nikdy nepotřeboval, a tahle jeho stránka se v něm neměla kdy vyvinout. Také je to z velké části zásluha jeho starší sestry,která dá se říct, v nejvyšší nouzi vždy ,,odváděla tu špinavou práci". I v něm se však vlk nezapře a nějaké ty náznaky prohlodávajících se pudů tam přece jen jsou. Například, co se týče malých hlodavců, králíků a podobných zvířat nebo koček, dokáže dlouho sledovat jejich chování, a všechny ty pohyby ho tak nějak vzrušují. Dalo by se říct, že specielně králíky naprosto zbožňuje a několikrát se i snažil vychovat si vlastního králíčka. Ten mu ale většinou utekl, jelikož neměl ani pořádné zázemí pro možnost chovat nějaké zvíře a ani čas, pravidelně se mu věnovat. To že je vlkodlakem ho dle jeho názoru nijak neomezuje a vlastně to má rád. Odmalička se snaží rozpoznávat nálady lidí podle pachů, a baví ho sledovat, jak rychle se jejich přirozený pach může obalit a vytvořit mnohem víc vzrušující pach, a to jen díky změně nálady. A když už jsme u nálad, většinou lidi neodsuzuje za nějaké chování nebo třeba jen emocionální výbuchy. Bere to tak, že každý má svůj osobní ojedinělý důvod, a to je věc, kterou ostatní nemusí chápat, ale měli by to respektovat, ať už je onen důvod sebevíc zvláštní nebo nelogický.

Narodil se za jednoho velice deštivého večera. Alespoň tak mu to jeho sestra vyprávěla. Prý se tehdy naučila svá první sprostá slova. Jelikož se už i jeho sestra narodila jako vlkodlak, jeho rodiče měli o to větší starost, že u něj tomu bude zrovna tak. Z toho důvodu se jeho matka rozhodla porodit tajně doma. I možné porodní komplikace pro ni byly přijatelnější, než riziko odhalení celé rodiny, které v té době nebylo malé. V okolí se pohybovali lovci, a nervozita v rodině narůstala. Bez podpory smečky se cítili zranitelní, se dvěma malými dětmi to bylo o to horší a i přes snahu se k nim začínala upírat čím dál tím větší pozornost. To byl nejspíš hlavní důvod, proč se přestěhovali z Japonska tak brzy po Hidekiho narození. Situace se tím celkem uklidnila. Hidekimu a jeho o dva roky starší sestře Yumi tak nastaly, možná ne nejšťastnější, ale rozhodně nejklidnější roky jejich života. Od mala jim bylo říkáno, že jsou jiní. Že musí dávat pozor na své chování a neměli by si lidi pouštět moc blízko k tělu, jelikož jsou i tací, co by jim chtěli ublížit. Každá rodina má způsoby jak strašit své děti, aby se vyvarovali určitému chování. Někdo má Polednici a čerty, pro Hidekiho to byli lovci. Z toho důvodu byla jeho starší sestra zároveň jeho nejlepší kamarádkou. Rodičům se povedlo svého syna zatáhnout do jejich bubliny strachu, že se jednoho dne zase objeví. Yumi byla o poznání odvážnější než on. O to víc se o ni bál. Ale roky ubíhaly a zdálo se, že žádné nebezpečí nehrozí. Hideki začal chodit do školky, kde se jeho strach z neznámých lidí zlepšil. A do školy se nakonec těšil, jako každé naivní malé dítě. Po vzoru své sestry si našel i pár kamarádů. To se rodičům vůbec nelíbilo. Čím však byl starší, tím míň věřil na báchorky o velkém nebezpečí. To trvalo až do jeho deseti let. Povedlo se mu rodiče uprosit, a ti ho nakonec pustili s ostatními spolužáky na tábor. Když se ale vraceli a on zůstal sám jako jediný stát na parkovišti autobusu, jelikož si pro něj nikdo nepřijel, začal být nervózní. Zůstal tam na ně ale čekat, aby se nebáli, kdyby přijeli a on tam nebyl. Nakonec ho našla v noci sestra, schouleného u stromu, objímajícího batoh. Zprvu nechápal, co se mu to tam snaží říct. Byla vystrašená a vypadala ráda, že ho našla. Až druhý den mu došlo, že už se domů nevrátí. Že rodiče už tam stejně nejsou. Nějakou dobu žili na ulici. Žebrali, někdy i kradli. Prostě dělali co se dalo aby přežili. Hidekimu bylo jasné, že bez Yumi by neměl šanci, a tak se snažil pomáhat jak mohl. I když to zahrnovalo jen pokusy ji rozveselit. Přeze všechnu snahu se však dvě malé děti sami nemohli uživit. Po téměř půl roce toulání je nakonec policie přivezla do sirotčince. Přes počáteční strach si nakonec Hideki uvědomil, že mu nikdo z těch lidí ublížit nechce. Taky si ale uvědomoval, že je to hlavně proto, že nemají tušení, co jsou vlastně zač.Pro něj jakožto vlkodlaka nastaly krušné časy, kdy jeho vlk neměl šanci se projevit. Když se nedalo svítit, zavřel se někde, kde ho nikdo nenašel a i když cítil jisté pudy, prostě tam tiše přečkal noc. Byl to pud sebezáchovy. Kdyby se nedokázal ovládat, prostě by umřel. Jinak život v sirotčinci nebyl tak zlý. Střecha nad hlavou, teplá strava. V té době se spolu začali víc bavit o skutečnosti, která musela jít v krušném období stranou, a to byla jejich nejstarší sestra. Rodiče jim o ní řekli nedlouho předtím, než zemřeli. Hideki přemýšlel, jestli v takovémhle zařízení žije ještě teď. Spočítal si, že už by v téhle době měla být skoro dospělá. Vlastně mu bylo líto, že ji nepoznal. I když podle slov jejich rodičů, ona nebyla vlkodlak. Zřejmě to brali, jako něco špatného. Což ho přivádělo i k otázkám, jestli by se ho taky zbavili, kdyby se narodil jako člověk. Sirotčinec zajistil dětem školu, takže mohl pokračovat v učení. Když mu bylo třináct, přišlo to, čeho se obával. Jeho sestru si adoptovala nějaká rodina. Jeho samotného chvíli po ní. Těžce to nesl, ale naučil se brát věci tak jak jsou. Nastoupil do školy a nějakou dobu zase žil ,, lidským životem" . Poprvé dostal svůj vlastní mobil, začal využívat sociální sítě a začalo se z něj stávat normální dítě 21. Století. S pubertou však nastaly problémy, jelikož i jeho vlčí stránce se najednou začalo chtít víc projevovat. Lajcky řečeno například cukal očima po každé kočce, což by v jeho věku nebylo nic neobvyklého, kdyby se opravdu nejednalo o zvířata. Do toho všeho jeho světem opět zamávala nečekaná událost. Yumi se podařilo, zkontaktovat ho na facebooku. Jeho mysl opět naskočila do starých kolejí. Napsala mu kde žije, jak se má, prostě ty běžný keci, po kterých se puberťáci rozhodnou, že utečou z domova., Jejich naplánovaný útěk vyšel, ale věděli, že musí opravdu zmizet. A tak, z peněz, co se jim podařilo doma zkonfiskovat, odcestovali do Evropy, kde se jim povedlo najít byt. Hidekimu bylo skoro 16 a jeho sestra byla čerstvě plnoletá. Našla si práci v kavárně. Hideki se snažil taky přispívat. Přecházel od brigády k brigádě. Na střední školu neměli peníze, a tak se musel nějak obejít bez ní. Tím se dostal do začarovaného kruhu. Plat na brigádách nebyl dostatečný, aby mu pokryl školné, a tím pádem měl jen základní vzdělání, a tak mu lépe placenou práci nedali. Když mohl, snažil se alespoň dojít, na nějaké semináře, nebo kurzy. Ani to ale moc nepomáhalo. Co se vlkodlaka týče, do lesa to neměl daleko, tak alespoň jedna část jeho já byla spokojená. Miloval ty chvíle, kdy byl vlkem a mohl objevovat zákoutí lesa. Co se lovu týkalo, byl však neohrabaný a celkově mu moc nešla technika. Ani jednoho ze sourozenců to neměl kdo učit, a aby mu poradily přirozené pudy, na to byl zdá se moc mladý. Vlkodlak narozený a zvyklý žít odmala ve smečce by možná řekl, že je na to moc zdomáčtělý. Nakonec ale přišlo i to, co jednou přijít muselo. Další střet s lovci. Ale koho by napadlo, že z této noční můry jeho dětství, se vyklube jeho ztracená sestra, se kterou se tak moc chtěl poznat, navíc s pifkou na všechny vlkodlaky jako bonus. Na památku si od ní odnesl krásnou jizvu na rameni ale vesměs to podle něj bylo pěkné setkání. Jeho pokusy o osamostatnění díky výši jeho platu nevykazovaly moc úspěchů, ale nakonec to přeci jen vypadalo, že jim svitne na lepší časy. Jeho sestra dostala dobrou nabídku práce, a vypadalo to, že i pro něj by se tam místo možná našlo, což by znamenalo, že by své sestře mohl konečně přestat viset na krku. A tak nějak se dostali do Shademoru.

Poměrně obyčejně vyhlížející černý vlk. Víškou i mohutností se řadí mezi ty drobnější. Vlastně vypadá jako takové odrostlé štěně. Sem tam je žíhaný světlejší, nebo i šedou srstí díky šedivím podrostům. Hlavně tedy v období zimy a podzimu. Přes léto je černý celý.



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama