Jordan Blake

7. května 2017 v 15:08 | Tori |  Aktivní profily


Matka: Maria Collson (†)
Otec: Damien Collson (†)
Sourozenci: nepravděpodobné, ale zároveň možné
Práce: vetšinou všechno nelegální


Quick facts

  • Jeho pravé jméno je Jordan Collson.
  • Má striktní zájem většinou pouze o blondýnky.
  • Jeho oblíbený alkohol je čistý Everclear.
  • Nerad tancuje, ale řadí se mezi nejtalentovanějších tanečníky.
  • Přijde mu skoro všechno vtipný, překypuje urážkami a vždy si najde způsob, jak někomu lézt na nervy.
  • Má zákaz vstupu do většiny jihoamerických zemí, několika států v USA včetně Texasu, Floridy a Nevady. Taky několika zemí v Asii a Evropy. Někdy je to těžký život.
  • Nesnáší Vánoce, Valentýn, Halloween a vlastně většinu svátků.
  • Neumí hrát šachy a stejně si myslí, že je to hra pro idioty.
  • Patří mezi mezinárodně hledané osoby, ve vězení by si měl odpykat víc jak 1000 let bez možnosti snížení trestu, ale přednější asi bude hned několik trestů smrti, ke kterým je odsouzen. Důvod proč asi není dovolená v Thajsku nejlepší řešení.
  • Neuhodil by holku krom jistých situací, kdy se řadí mezi mírnější násilníky.
  • Je to poměrně masochista, baví ho prát se a je mu jedno, že to taky někdy bolí.
  • Je zaujat snad jako jediný Modrým kuřetem Cynthiou.

Už na první pohled není ničím jiným, než načančaným snobem, který se na ostatní tváří jako na lůzu, která mu nesahá ani po kotníky. Za svůj život se dokázal dopracovat ke stylu života, kterým teď přímo oplývá. Drahé obleky, povýšený pohled a naleštěné Porsche. To poslední u něj nehledejte, jeho favoriti patří do trochu jiné stáje. Jordan je okouzlující mladík, ze kterého i přes všechno jde hrůza. Není to snad jeho výrazem, který se často nemění? Vždy se tváří nadmíru seriózně a sem tam jen můžeme zaznamenat menší zlomyslný škleb. Dbá na dokonalý vzhled, a jeden by ho dokonce označil narcistickým perfekcionistou. On to stejně nepopře, má na sebe podobný názor. Nebere to jako nic hrozného, říká se tomu snad správná životospráva, že? Ono už to zde trochu přechází do toho známého pavího chování. Nikdy ho snad nezastihnete neučesaného nebo neupraveného, a pokud přesto ano, vždy se vymluví, že to byl jeho záměr. Vlasy má jako vždy dokonalé a v tomto si zachovává vytříbený konzervativní styl. Nikdy ho neuvidíte s kšiltovkou, přeci by si nezničil svůj všední snobácký účes nebo záměrný rošťácký rozcuch. Dětské rysy snad už úplně ztratil a jediné, co ho drží od naprosté dospělosti je trocha toho křoví, které osobně sám na sobě úplně nesnáší. On by našel i na pustém ostrově způsob, jak se oholit, to se nebojte. Jak už jsem už zmínila, je to nepoučitelný puntičkář, každý knoflíček musí být zapnutý, kravata utažená, jednoduše bezchybné na první pohled. Ničím se neliší od těch klasických anglických zazobanců, kteří se výhradně drží své populační vrstvy, i přesto že se řadí ke klasickým dorostencům a rodákům z chudého Brooklynu. Nedotkl by se neznačkového oblečení a ani ničeho, co snad jen zavádí čistým fejkem. Má svůj určitý standardní stereotyp. Myslíte, že je třeba povrchní? To je velice pravděpodobné. Zabývá se sám sebou, ostatní ho moc nezajímají, nemá hlubší zájmy, uspokojují ho například peníze místo toho co by za ně mohl zažít. Nejde do hloubky problému, rád mluví a nerad poslouchá druhé. Tohle je jen čistá charakteristika povrchního člověka, on je o trochu rozdílný, no stejně zase ne tolik.
Talentovaný mladík si přišel až příliš podceňovaný a přehlížený, jeho potenciál by snad neměl přijít takhle nazmar, ne? Překypuje sebevědomým, které se už rozhodně nedá nazvat tím zdravým a neškodným. Díky tomu je jaksi chamtivý a pyšný. Dychtí po uznání ostatních, čemuž se mu stále za tolik let ještě nedostalo. Není to snad škoda? Možná je to i lepší. Patří mezi ty, kteří se před ničím nezastaví a něco jako je skromnost a pokora je mu neznámá. Chtíč je něco, co ho bude provázet celý život. Tím pádem se s jeho neúspěchem a ctižádostí bere bohužel i závist. Neprojevuje se většinou nahlas, patří jednoduše mezi ty, kteří si tohle nechávají pro sebe a jen tiše trpí ve vlastních sobeckych útrápených myšlenkách. Poté většinou následuje vztek, který ne vždy umí ovládat. Jemu jednoduše sebeovládání dost možná chybí. Nedá se tvrdit, že by mu snad nezáleželo na druhých, to není pravda. On se stará možná až moc a pro své blízké je schopen udělat i zdánlivě nemožné. Nezajímá ho, kolika lidem to ublíží, stejně bude i v tuhle chvíli jednat sobecky. Má i tak pocit, že dělá správnou věc. Uvědomuje si velice dobře, co dělá, ale nedokáže to ovlivnit. Patří mezi ty vznětlivé, kteří snad i potřebují jistou míru provokace, sám tvrdí, že je takový nerad, ale kdesi ho to z velké míry uspokojuje. Vyhledavá konflikty úmyslně, nechybí mu troufalost a rád se pere. Jeho nejhorší vlastnost je přesto arogance. Nerespektuje vůbec nikoho a na všechno má vlastní jedovaté poznámky. Ono je to celkem i jasné. Pohrdání jakoukoliv autoritou, neschopnost poslouchání... On je přeci lepší, takže proč by někoho měl sakra poslouchat. No a když, vždy to musí být podle něj.
Krom všech jeho, dá se říct negativních vlastností, je Jordy rozhodně člověk, kterému můžete říct vše. Netvrdim, že si z toho něco odnese, protože ho to většinou ani moc nezajímá, ale bude dělat, že ví o každém vašem slovu. Někdy zase má dny, kdy se do všech problémů rád angažuje za účelem toho, aby mohl radit. Nepatří mezi ty výřečné, nikdy toho neřekne moc, na druhou stranu ani není nikdy ticho. Překypuje drzými argumenty, urážkami a hlavně sarkasmem. Ozvat se umí v ten správný čas a většinou stejně působí podrážděně. Někdy to ani nemusí být pravda... Nemyslete si, že je těžké zjistit, co vlastně tenhle mladík chce. On to vždy dá velice jasně najevo a nezapírá, ale to podle situace. Existují případy, kdy si raději tajemství nikomu neřekne.
I přes všechno je poměrně citlivý, což je u něj pochopitelně naprosté tabu. Vnitřní pocity si většinu času nechává raději pro sebe kdesi v nitru, aby na to nikdo nedosáhl. Vždyť je ten neomylný a úžasný, ti nemají nic, co by je mohlo oslabit. Je to špatná teorie, ale zkuste jeho přesvědčení změnit. Zdá se to prostě nemožné.
Zabil by z radosti. Z toho nikdy neměl potěšení do sedmdesátých let minulého století, kdy se to tak nějak všechno podělalo. Něco jiného je to "drobné" násilí. Jak jsem někde již zmínila, má rád rvačky a zde mu jde o čistou zábavu. Každý jsme jiní, nesuďte ho.
Ke všem se chová možná otevřeně, poměrně běžně, dokáže se normálně bavit, když mu to zrovna není za těžko, ale celkově je poměrně nedůvěřivý. Není to jeho chyba, ale v minulosti s ním už tolikrát vyjebali, že si to nenechá neustále líbit. Vymlátit z něj cokoliv není sranda, nerad mluví o minulosti, protože jeho život začal až v době, kdy se stal vlkodlakem. Často se chová pesimisticky tvrdohlavě. Za svým názorem si bude stát zuby nehty. Je jedno, že nemá pravdu, je pro něj těžké ustoupit.
Rozhodně nepatří k zastáncům romantiky a ze dne Svatého Valentýna by udělal den Očisty... Jen si to představte. Udělat z komerčního svátku zamilovaných něco, co má o trochu hlubší význam... Den, kdy můžete jednoduše bezúhonně zabít kohokoliv? Nezní to skvěle? Ne? Nevadí, stále rozhodně lepší než Valentýn. Tím jsem chtěla dost možná naznačit, že tenhle svátek tak nějak nenávidí. Není pro to hluboký význam, ale on se vážně neřadí k zastáncům romantických chvilek při svíčkách. Samozřejmě existují případy, kdy nakonec jeden ten knot zapálí, ale vše jen z lepších očekávání a hlubších záměrů. Však to známe. Když jde o sex, vždycky jsou i z těch největších hajzlů beránci jen aby si mohli vrznout. Takže si dokonale dokážeme představit jeho životní styl, který se neliší od těch klasických, kde je známost na jednu noc velice klíčová. Nikdy ho tenhle život neomrzel, nikdy vlastně ani nehledal něco jiného i přes to, že byl už nejméně dvakrát ženatý. Stejně mu to nikdy nevydrželo. Není se čemu divit. Žít s jeho egem nikdy nebylo jednoduché.

15. dubna 1902 - Jordan se narodil do chudé rodiny obchodníků, kteří žili jen z mála, ale stejně pro ně byl syn ten největší dar. Aby jste pochopili, ono je poměrně obtížné uživit v jejich životní situaci samo sebe, ale k tomu ještě starat se o dítě? I přes nepřízeň osudu se snažili vychovat Jordana tak, aby se v dospělosti dokázal osamostatnit a zajistit si lepší život. Může za to asi i jeho povaha, náhoda a všechno podobného. Díky své houževnatosti a inteligenci se dostal na vysokou, která ho měla připravit na nový život. Nepřipouštěl si možnost, že by třeba jednoho dne neměl být ztraceně velký boháč, který má překrásný dům v Hamptons, vlastnit zbrusu nového Forda a mít skvělý život. Jenže jak by se něco takového dalo zařídit? Snad kromě roku 1912 semu na narozeniny staly vždy dobré věci. Co se stalo zmíněný rok snad všichni ví. No například roku 1922 konečně úspěšně zakončil studia. A rok na to začal pořádně pracovat. Nikdy v životě neopustil New York, bylo to město snů, proč by měl odjet? Práce na burze pro něj byla jako dělaná. Byl dravé zvíře, které vždy dostalo to, co chtělo. Neměl se špatně, sehnal si být na horním Manhattanu a začínal svůj těžce vysněný život. Těžko říct, kde přišel k tolika penězům, říkalo se po roce 27, kdy se stal snad jedním z nejbohatších ve své branži. Lidé si mimo jiného začali všímat toho, jak Jordy vypadá stále mládě. Kde tedy vlastně k těm penězům přišel? Řekneme, že to nebylo vždy tak legální, jak by se n první pohled zdálo. Podvody, lži, obchody se vším možným, jednoduše se neštítil ničeho, co zavánělo jistým kriminálem. Pak přišel krach na burze a všechna sranda zmizela. Začalo se mimo jiné vyšetřovat více a byla jen otázka času, než se známý Steve Collson dostal do lochu. Tehdy dostal patnáct let a tušil, že je jeho život zničený už navždy. To by bylo, kdyby nepoznal Travise. Ti dva si rozuměli a Travis byl ten, koho Jordan tolik potřeboval. Byl jeho vstupenkou do lepší společnosti. Tedy do života, který si později sám mohl vybrat. Dostat se z vězení v té době bylo poměrně nemožné, tedy alespoň se to zdálo. Byla to nějaká díra v Texasu, nikde nic, v okruhu sto mil jen jedno malé městečko. Za pomoc Travisovi ven bylo Jordymu odměnou něco, co neznal. Být vlkodlakem nebylo nic jednoduchého, ale bral všechno, co snad alespoň malým dílem přispělo pro lepší budoucnost. Nebylo to zas tak těžké, dalo by se to nazvat přímo ukázkovým útěkem z vězení, přesto se Jordan ještě dlouhá léta poté trápil tím, že ten den zabil hned několik lidí. Pro svobodu všechno. Travise už poté nikdy neviděl a měl zároveň stejně pocit, že to bylo lepší. Změnil si jméno, musel, stále je muž na útěku. Své pravé jméno už nikdy nepoužil, vlastně na něj už i sám pomalu zapomněl. S proměnou jednoduše přišel i nový svět, nač si ponechat staré jméno? Do New Yorku se už vrátil jen jednou a to skoro o sedmdesát let později na přelomu tisíciletí. Začít od znovu chtěl někde úplně jinde, kdesi daleko od Texasu, daleko od NYC, rozhodl se nakonec pro sever, kde žil do doby, než potřeboval změnu. Chicago je vskutku nádherné město, když jej poznáte o trochu lépe. Na první pohled působí poměrně podobně jako Michigan, ale ne, není to pochmurné město, které každý vidí. S nástupem WW2 si nic nedělal. Nebyl to jeho byznys, tak proč se tím zaobírat. Měl své problémy, které zrovna nebyly jednoduché na řešení. Jako vlkodlak už neměl strach, pouštět se do obchodování na černém trhu a jeho život opět chytil tu správnou vlnu. Svou minulost nechal ve vězení, kam se pro ní rozhodně nehodlal vracet. Jeho jméno je Jordan Blake, pochází z bohaté rodiny na Long Islandu a nikdy neměl starost, co bude zítra. Takhle se vám pravděpodobně představí.
Na konci století se přeci jen přestěhoval zpět do New Yorku. Na to, co tu zažil zapomenul a začal o začátku i zde. Zalíbilo se mu vystavovat svou tvářičku, nebyl problém nacpat se do reklam, na módní přehlídky a podobně. Užíval si jednoduše život v novém tisíciletí. No stejně tu byly jisté problémy, kterého donutily opustit město a zamířit někam, kde ho jistí lidé třeba nebudou hledat. Nemusím snad rozebírat, kam se vydal.

Jedním slovem - roztomilý. Jordy nikdy nechtěl patřit do řád těch vlků, kteří na první pohled připomínají rozkošné plyšáky pro děti. No život mu to rozhodně neulehčil. Seznamte se s vlkem k zulíbání. Vlastně se to k němu vůbec nehodí, ale zvykl si na neustálé ošmatávání dam a možná sem tam i dětí. Důvod je prostý, jeho srst je hebká jako satén a nejeden sní o tom, udělat si z něj ten nejříjemnější polštář, který kdy mohl na světě existovat. Vůbec nepůsobí těžkopádně a ve vlčí podobě vypadá jako trochu starší vlče. Neoplývá barvami a kde kdo by ho mohl naznat knihou "Padesát odstínů šedi", není totiž ani černý a ani bílý. Vždy se jedna jen o příliš tmavou či světlou šedou. Čumák má černý jako úhel a to samé oči, na první pohled vás jistě zaujmou velké uši, které nedoporučuju splést s anténami, moc se mu nelíbí, když si z toho dělají jiní srandu. Když tedy není ten, který patří do kategorie " heavy weights", můžeme ho nejlépe vystihnout slovem drobný, ale to neznamená, že je snad pohublý. Jeho vlk je skvělým odrazem lidského vzhledu. Jelikož je Jordan vysoký, štíhlý a vysportovaný, je i jeho vlk tak pěkně fit. Jediná malá zvláštnost je právě zmíněná velikost. Jemu to nevadí, jakožto vlk se vejde tam, kam by za normálních podmínek neprotáhl. Někdy se může zdát, že se za svůj vlčí vzhled stydí, ale to rozhodně není pravda, jen je pro něj těžké přiznat, že se má rád takový, jaký je.



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama