Lovci vlkodlaků

6. května 2017 v 22:14 | Gipi |  Oběžník
"Vlkodlaci jsou zuřivé bestie, nezaslouží si nic jiného než vyhlazení. Zabijeme je všechny."
Avdei Gorbunov, 1765



"V květnu roku 1764 došlo zřejmě k prvnímu útoku neznámého zvířete na osamělou pasačku u obce Langogne. Tu ochránilo její stádo krav, které se proti bestii rozeběhlo. První obětí se stala 14letá dívka, kterou zvíře zabilo o několik dní později, opět nedaleko Langogne. Další útoky na osamělé lidi následovaly. Oběti měly většinou poraněný krk, či úplně oddělenou hlavu od těla a chybějící vnitřnosti, především pak játra. Zpočátku se usuzovalo, že v oblasti řádí přerostlý vlk. Svědectví několika přeživších a fakt, že se zvíře cíleně zaměřovalo na lidi a dobytku se vyhýbalo, tuto možnost v podstatě vylučovaly. Svědci tvora popsali jako psovitou šelmu velikosti osla s huňatou srstí, tmavým zbarvením na hřbetě, bílým břichem či náprsenkou, mohutným tělem s výrazným ocasem, vzpřímenýma ušima a velkými řezáky. Gévaudanská bestie je pomerně debilní jméno, co takhle vlkodlak?" Tak pravil Avdei.


Lovci vlkodlaků existují již od samých počátků, kdy první vlčí bestie začala plenit vesnice a bažit na lidské krvi. Až roku 1778 byl založen první klan lovců, kterému velel Avdei Gorbunov (* 1744 - 1790 †). Lidově se jim říkalo Gorbunovci či Zachránci před bestií. Avdei podnikl přes stovky loveckých misí, ale pokaždé selhal, nebo ulovil obyčejného vlka. V roce 1780, kdy podnikal svou sto a šedesátou výpravu za bestií, narazil v lesích na zvláštní ženu. Bydlela ve staré chatrči úplně sama, nebyla ani řádně oblečená, vzdělaná a neuměla pořádně mluvit. Podle toho, co našli v její chatrči (vlčí kůže, rituální věci, lebky a podobně), byla žena okamžitě zatčena a předveda před soud, aby jí odsoudili za čarodějnictví. Byla obviněna i za proměňování se do obrovského vlka, který zabil již stovky obětí. Pár dní na to, byla žena upálena, ale útoky nepřestaly. Další útoky byly hlášeny po celém světě, nejčastěji v Rumunsku, kde se řeči o vlkodlacích velice rychle rozšířily.
V roce 1790 se Gorbunovci vydali na výpravu do Rumunska, aby zbavili vesničany obrovitého vlka, který je sužoval. Polovina družiny včetně Avdeie, byla zabita a roztrhána. Jednoho muže stvůra také napadla, ale popálila se o jeho náhrdelník ze stříbra. Zbytek Gorbunovců se stáhl a klan přestal na několik let existovat, dokud jej neobnovil Avdeiův syn - Arewar. Arewar byl přezdívaný Arewar Hrozný, jelikož za jeho žití zažily bestie velmi krušné časy. Arewar obnovil klan v listopadu v roce 1806, kdy před bývalé Gorbunovce hodil obrovskou vlčí hlavu, kterou podle pověstí usekl vlkovi jediným máchnutím meče. Muž, který byl v minulosti svědkem vlčí slabiny, řekl Arewanovi o stříbře a od té chvíle začaly obrovské masakry.
Arewar byl posedlý touhou, pomstít svého otce a bezhlavě vyvražďoval všechny, kteří byli obviněni z čarodějnictví a pobil každého vlka, kterého uviděl. V prosinci roku 1806 se začaly sepisovat první poznatky. Jak se doba měnila a lidstvo se postupně vyvíjelo, tak bylo chytání a zabíjení vlkodlaků mnohem snazší. Díky střelným zbraním a stříbrým kulkám byla smrt vlkodlaka téměř jistá.
Po smrti Arewara v roce 1820, na místo vůdce klanu usedla jeho dcera Margaretha, která ale byla po třech letech sesazena a následně popravena za obcování s vlkodlaky. Na její místo byl dosazen její o čtyři roky mladší bratr Victor, který v roce 1835 podepsal smlouvu, že do loveckého spolku mohou být přijati i vlkodlaci pod podmínkou, že si nechají stříbrem vpálit dvě překřížené sekery (Znak lovců od roku 1778) a že při každém úplňku, budou spoutáni a omámeni omějem vlčím morem, aby se zabránilo jejich nekontrolovanému řádění. Lidé s vlkodlačími schopnostmi byli tehdy výhradně používáni jako stopaři, bylo s nimi zacházeno jako s otroky a každý z nich nosil speciální železný obojek s hroty na vnitřní straně, tudíž kdyby se hodlali proměnit, železné hroty by je okamžitě usmrtily.
V roce 1817 vznikla tzv. Lovecká rada, která sídlila v Londýně. Měla za úkol volit nové vůdce menších klanů a zároveň rozhodovali důležité lovecké soudy, nebo schvalovali lovecké výpravy.
Od roku 1806 do roku 1860 bylo zabito více jak čtyři tisíce potvrzených vlkodlaků, tisíc obyčejných vlků a dva a půl tisíce lidí obviněných z čarodějnictví, ale bez důkazů. Po Victorovi se k moci dostala další žena a to sice Alisa Tarasovna, která byla zvolena za svou oddanost a věrnost. V roce 1847 přemístila lovecký klan do Ruska, do hlavního města - Moskvy a postarala se o to, aby byl klan mnohem rozsáhlejší. Nechala udělat menší základny všude možně po světě a jmenovala vůdce každého z těch menších klanů. V tom samém roce se setkala s Gabrielem Arcatonem, proslulým vlkodlakem, kterého měla zabít, ale neudělala to, jelikož jí okouzlil svým charismatem a naprostou klidností. Její věrnost loveckému klanu i jejímu manželovi Abramovi, začínala být čím dál více vrtkavá, jelikož se do Gabriela bezhlavě zamilovala. Gabriel jí však využil jen pro své cíle a snadno ji přemluvil, aby mu předala vůdčí roli lovce celého klanu starých Gorbunovců. Alisa tak učinila a Gabriel přejmenoval klan na Arcaton. Změnil znak dvou překřížených sekyr na svůj rodinný erb a zadupal Alisu i s jejími lidskými lovci do země.
Po roce 1847 se lovecké klany rozdělily na několik rodů, podle toho v jaké zemi působily. Od Rumunů až po Američany. Jejich lovecké rodiny samozřejmě byly zakládány o něco dříve, ale k úplnému rozdělení došlo až po roce 1847. Gabrielův klan beze stopy zmizel, ale každý věděl, že stále někde existuje. Alisa jej hledala dlouhá léta a hledala by dál, ale skolil jí černý kašel. Na její místo byl poté dosazen její nejstarší syn Averin. Její linie dosáhla až do roku 1945, kdy byl poslední člen celého rodu zastřelen. Alisin rod skončil (Alespoň se to povídá) a klan lovců převzala druhá největší rodina, která teď byla vlastně na prvním místě - Williamsovi. Americká rodina, která byla založena již v roce 1785 a dotáhla to do roku 2001, kdy zemřel poslední čistokrevný člen této rodiny. Na světě však ale žije spousta bastardů. Vlastně je i dost možné, že ještě nějací čistokrevní Williamsovi jsou a byli pokousáni vlkodlaky a tak se skrývali, aby je vlastní rodina nepopravila. Dalším významným rodem v dějinách, je rodina Carletonů z Velké Británie, založená v roce 1830 dvěma bratry - Conradem a Edmundem.

Od roku 2016, je velitelem západoamerického klanu - Xaver E. Mengele, kterému byl titul předán Gabrielem Arcatonem.

Znak lovců západoamerického klanu od roku 2016:


"Všichni vlci musí zemřít."

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ LOVECKÉ RODINY

- Gorbunov(ci) †
- Arcaton(i) (Vlkodlačí rodina, nyní se lovu nevěnuje)
- Tarasov(ni) (20% šance, že najdete nějakého člověka s Alisinou krví)
- Williams(ovi) (Americká rodina)
- Calaverovi (Rozdělení na větev mexickou a španělskou)
- Gurusov(i) (Ruská rodina)
- Aconiti(ovi) (Francouzská rodina)
- Arginti(ovi) (Rumunská rodina)
- Carleton(i) (Britská rodina)

DALŠÍ LOVECKÉ RODINY

- Acar(ovi) (Turecká rodina)
- Rinaldi (Italská rodina)
- Spheeris (ovi) (Řecká rodina)
- Nishiyama (Japonská rodina)
- Volden(ovi) (Norská rodina)
- Castro (Portugalská rodina)

Specifikace lovce

Lovec je člověk, který vyniká vycvičenými reflexy a skvělými instinkty. Nemá žádné nadpřirozené schopnosti, jediné, čím se opravdu liší od obyčejných lidí, tak znalostmi mnoha bojových umění, zacházení se sečnými a střelnými zbraněmi, znalostmi o léčivých i smrtelně jedovatých bylinkách, čtení stop, schopnost dedukce. Všechno tohle lovec získá tvrdým nekompromisním výcvikem, který většinou začíná již v dětském věku, pokud je osoba z lovecké rodiny.
Lovci také pijí pravidelně malý doušek odvaru z rostliny Oměj šalamounek, aby se její výtažky dostaly do krve a ta se stala pro vlkodlaky toxickou.
V polovině 19. století byly mezi lovce přijímáni i vlkodlaci. V moderních dějinách ještě najdete klany, kde je přijímají, ale v Shademorském klanu bylo přijímání vlkodlaků zakázáno, jelikož si tamní vůdce nepřál, aby měl ve svých řadách vlkodlaky.

Společenství lovců

Každý lovec vlkodlaků patří do spolku, pokud někdo jedná na vlastní pěst je buď velice odvážný nebo má o kolečko navíc, přeci jenom podpora ze zálohy je fajn věc.
Stalo se již tradicí, že do spolku lovců vlkodlaků vstupovali rodiny i po několik generací (než měli tu smůlu a vymřeli). Když je lovec přijat do spolku, tak se mu na vnitřní stranu pravého zápěstí vypálí znak daného klanu. Pokud se jedná o rodinný klan, tak se místo znaku, vypaluje rodinný erb, jakožto symbol dané rodiny.
Někteří lovci se mezi sebou znají, přeci jednou za tři roky probíhá tzv. Lovecká Rada, kde se probírají nejrůznější taktiky, rozšíření vlkodlaků a podobně. Lovecké Rady se výhradně účastní pouze vůdci klanů.

Základna lovců

Hlavní základna spolku lovců se nachází v Anglii, v Londýně na tajném místě. V základně je uchováno velké množství vzácných zbraní lovců, stříbrnými dýkami začínaje a arsenálem stříbrných kulek konče. Také jsou zde uchovány důležité dokumenty, příručky o lovu vlkodlaků, bylinkářství a podobně. Nejdůležitější kniha vůbec je proslulá Matrika lovců, kde jsou zaznamenávána jména všech lovců od založení spolku spolu s jejich rodinami.
Taky byste po dlouhém hledání nalezli i starou kuchařku z roku 1847 - "Jak upéct vlkodlaka". Vytvořila ji šílená Betty Williamsová, která se proslavila svým... ehm... zvláštním koníčkem. Další základny jsou rozesety po celém světě. Významná je ve Francii, Americe, Rusku a Rumunsku.

Výcvik

Lovec prochází tvrdým výcvikem, kde se učí základy boje, vlkodlačí anatomii, jejich chování a stopování. Později se jeho bojová taktika zaměří jenom na jedno odvětví, které mu nejvíce vyhovuje. (Pozor na Mary Sue je to jenom člověk!) Může se jednat o cokoliv, střelné zbraně, meče, sekery, výroba jedů, výroba pastí, lukostřelba, v tom se meze nekladou.

Pokud se jedná o lovce, který pochází z nějaké lovecké rodiny, tak jeho výcvik začíná od dětství - zhruba v pěti letech. Lovec se jako dítě učí již držet sečnou zbraň a někteří lovečtí rodiče jsou tak přísní, že dítka nutí v tomto věku i střílet z kuší. Zhruba od sedmi let je dítě vystavováno prvnímu bojovému umění (Výběr je na Vás), a následně stopování. Pro valnou většinu dětí jsou tohle velmi stresové situace, protože jako děti jsou velmi slabé, pořádně všemu nerozumí a hlavně si do hlav musí cpát i vzdělání z normálního života. Není vyloučeno, že se z tohohle dítě zblázní.
Ve věku deseti let by dítě mělo zvládat základy bojového umění, zacházet alespoň se dvěmi sečnými zbraněmi a střílet buď z luku nebo jiné střelné zbraně a rozeznat více než třicet zvířecích stop. Dítě je první vlčí přeměně vystaveno běžně v jedenácti až dvanácti letech, ale není to pravidlem. V tak mladém věku není vyloučeno, že se dítě vystraší a odmítne cokoliv dělat, v jiných případech se dítě opět zblázní, pokud přeměnu vidí samo. Jestliže má dítě nějakou podporu, tak se jeho mentální stav nemusí vůbec narušit.
Od věku třinácti let do sedmnácti let, je poté mladistvý vystaven prvním skutečným, zapezpečným bojům. Rozpozná více jak sedmdesát zvířecích stop, více jak třicet pachových stop a v dospělosti se tohle všechno ještě násobí. Začínající lovci mohou mít očas rozdvojenou osobnost, jelikož jsou uvězněni mezi reálným světem školních aktivit a temným světem nočních můr a krvelačných bestií. Informace se mohou míchat dohromady a člověk z toho pak může mít zmatek. Z tvrdých tréningů jizvy, noční můry a podobně. Stát se profesionálním lovcem vlkodlaků není nic lehkého, je to náročná práce, kterou klidně můžete dokončit ve třiceti letech, pokud jste učeni rodinným příslušníkem.

Pokud je osoba lovcem od rané dospělosti, tak je pro ni těžké se tohle všechno naučit. Tělo i mozek je možná v lepší kondici než má dítě, ale pro obě stránky je to obrovská zátěž a člověk se z toho ani nemusí vzpamatovat.

Úkryt lovců

Nachází se severně od Shademoru hluboko v lesích za řekou. Není možné se tam dostat autem ani na kole, leda tak pěšky nebo na koni. Hlavní základna Shademorského klanu, je poměrně velká masivní budova ze železobetonu postavená uprostřed lesa. Stromy zde byly předtím vykáceny. Budova má uvnitř sebe mnoho spletitých chodeb a místností. Mnoho z nich je prázdných, jiné vedou do podzemí v jiných je třeba sklad zbraní, úlovky, porcovna nebo společenská síň, kde se řeší veškeré záležitosti a podobně. Úkryt má dohromady tři východy a dva tajné východy. Ten hlavní je na severní straně budovy (vchod 1), dveře jsou železné a napojené na elektrický mechanismus, který je zase napojený na el. proud v podzemních drátech, co vedou až do města. Základna tak využívá jak umělého světla, tak i mechanických zabezpečení. Druhý je na jižní straně a třetí východ na západní. První tajný východ vede ze společenské místnosti a slouží k evakuaci stejně jako druhý tajný vchod, a nebo rychlejšímu přístupu do budovy, když se vám zrovna nechce obcházet celou budovu.


 


Aktuální články

Reklama