Nathaniel Donovan

7. května 2017 v 16:16 | Admin |  Aktivní profily



Rodina:
Matka: Laura Donovanová
Otec: John Donovan
Bratr: Christopher Donovan
Adoptivní dcera: Trish Victoria Donovan

Práce: Všeobecný lékař, ale především chirurg

Když zahlédnete muže v elegantním oblečení, s pěstovaným strništěm a oříškově hnědýma očima, můžete si být naprosto jistí, že jste narazili právě na Nathaniela. Tento 195 cm vysoký muž má nejen vkus, ale zároveň i vytříbené chování. Tedy, většinou. Nathan není zrovna tvor, kterého je snadné pochopit. Určitě vám zabere mnoho času, než ho poznáte, ale nikdy nemůžete říct, že ho znáte docela. Vždy se vytasí s něčím novým, s čím vás překvapí.
Začněme u jeho humoru. Nathan má velmi zvláštní, občas až dětinský smysl pro humor, na druhou stranu je však pro každou hloupost, ke které ho vyzvete. Povětšinou ho uvidíte s uličnickým úsměvem na tváři, který mu z ní jen tak nemizí. Ale nepředstavujte si žádného blázna, který ze sebe dělá šaška. Na to má ještě pořád moc své hrdosti. Ani si nepředstavujte člověka, který nezná hranice svého humoru. Velmi rychle dokáže přepnout a zvážnět, pokud je to nutné. Často se tak stává, pokud hodně přemýšlí. Potom dává možnost svému filozofickému já vystoupit napovrch. Ať jde o jakýkoliv problém, snaží se pomáhat s jeho řešením a mluví naprosto vážně. Alespoň většinou, někdy je možné, že utrousí nějakou vtipnou poznámku na odlehčení atmosféry.
Ač vypadá jako přátelský vlk, který si s každým rozumí a s každým se ihned pustí do rozhovoru, jste bohužel na omylu. Nathan si rozumí jen s vyhraněnou společností a respektuje pouze svůj určitý okruh přátel. Jeho důvěra i sympatie jsou tedy omezené. A vratké. Pokud učiníte něco, co neuznává, nedej bože ho zradíte, s jeho důvěrou a respektem se můžete rozloučit. Tyto jedince Nathan ignoruje a často je na ně i přes svou veselou povahu nevídaně agresivní. Nathaniel mluví vytříbeně, k ženám se chová s úctou gentlemana a ve vážných situacích pečlivě volí slova. Chováním a mluvou připomíná spíše člena nějaké královské rodiny. Je opravdu velmi všímavý a jen málo věcí se před ním utají. Je znám svým elegantním a jistým krokem, kterým dává všem ostatním jasně najevo, že není žádný ňouma.
Nikdy se nikomu nesvěřuje se svými starostmi. Každý má dost starostí svých, než aby se zabýval i těmi jeho.
Ke své smečce je velice loajální a dovede dobře srovnat každého, kdo si dovoluje narušovat její klid. Je též velice majetnický a pečlivě si hlídá každého ze svých přátel. Nevadí mu, pokud se někdo naváží do něj, ale pokud se obrátíte proti jeho přátelům, budete si přát, abyste se nikdy nenarodili. K cizím vlkům je opravdu nedůvěřivý a často si je různými způsoby snaží proklepnout. Nathaniel je ten typ vlka, který vítá každého cizího narušitele svého osobního prostoru/majetku s vyceněnými tesáky a naježenou srstí. K některým jedincům, kteří se mu příliš nezamlouvají je většinou agresivní a rýpavý. Mnohdy se může zdát, že jeho způsoby ověření vlka můžou být kruté a přehnané, ale pokud se vám opravdu podaří vecpat se mezi tu hrstku, kterou respektuje, poznáte, že to dělá jen z lásky ke smečce a kvůli zajištění bezpečí svých bližních.
Nathaniel je taktéž velmi dominantní. Nedokáže se ubránit svému nutkání usadit každého, kdo se nad ním povyšuje. Často a rád řídí ostatní vlky, což se projevuje především na jeho, občas dost panovačném, chování. Má rád svůj klid, a proto si velice váží submisivních jedinců. Rád tráví čas v jejich společnosti, jelikož nemusí s nikým soupeřit ve hře dominance. Dává přednost veselým a optimistickým vlkům, se kterými se rád dá do řeči. Pokud máte potřebu a touhu vydupat si to, co zrovna chcete, u Nathana s tím nepochodíte. Je to muž činů i slov. Je skvělým řečníkem, pozorovatelem a utěšovatelem, když na to přijde.
Nath je známý tím, že má až nutkavou potřebu pomáhat všude, kde je potřeba. I kdyby se kvůli tomu měl rozkrájet. Je schopný udělat téměř cokoliv, aby pomohl a byl úspěšný. V tomhle ohledu pro něj neexistuje žádné 'ale'. Což má za následek i to, že se stal otcem mladé puberťačky. Od doby, co se do jeho života zapletla nebohá, ušpiněná, podviživená, ale velmi milá dívenka Trish, je mnohem více otevřený. Probudila v něm mateřský cit a on ji přijal za vlastní. Miluje ji nade všechno a sám poznává, jaké to je, mít o někoho opravdu velký strach. Mnohdy chodí jako kvočna po sídle, vyhlíží z oken a přemítá nad tím, kde se jeho milovaná holčička právě zdržuje. Samozřejmě to má vždy ten nejhorší scénář, jako třeba, že někde ujíždí na fetu, někdo ji znásilňuje nebo leží někde mrtvá v lese. Ne, že by jí nevěřil, věří jí pomalu více, než sobě, ale ten strach v sobě prostě nezadusí. Proto ji někdy chodí kontrolovat a záhadně se zjevuje na místech, kde se právě nachází. Většinou nikým nespatřen, jen pro klid své duše. Společně s Trish přišla i umocněná vlastnost majetnictví. Není zrovna přívětivý k tomu, kdo se kolem jeho dcerušky ochomítá, především pak, když jde o mužské pohlaví, to každého mladíka v duchu hned obviňuje z nejhoršího. Bohužel to neovlivní, i kdyby chtěl. Ale uvědomuje si, že jí musí dát svobodu, proto všechny její noční i denní vycházky s druhým pohlavím se skřápáním zubů toleruje, zatímco tiše trpí a koupe se ve vlastní šťávě.
Nathaniel je náruživý lovec, který zbožňuje adrenalin a pach strachu, který vydává jeho oběť. Často se také z legrace rád "popere" formou hry s někým jiným, no, občas je to lekce, aby si na něj dotyčný vlk dával pozor. Možná si teď myslíte, že je Nathaniel jen další z těch zatracených samotářů, kteří si hrají jen na vlastním písečku a nikoho si nepustí k tělu. Na první pohled tak působit může, na druhý taky a je možné, že na vás tak bude působit i na pohled 50. Co se ale okruhu jeho bližních týká, ti moc dobře vědí, jaký má důvod ke svému chování a jaký ve skutečnosti je. Nicméně je vždy a za všech okolností spravedlivý, trpělivý a tolerantní. Je opravdu těžké vyvést ho z míry nebo rozzuřit. Rád vše řeší s chladnou hlavou a bez zbytečného hluku. Ale když už se naštve, tak to vážně stojí za to.
Nathaniel není žádný sadistický démon nebo tvor z pekla. Sám by se tak nikdy nenazval. Je to veselý vlk s jistým krokem, známou slabostí pro něžné pohlaví, notnou dávkou elegance a silnou nedůvěrou vůči cizincům.


Nathaniel se narodil jako prvorozený syn Johnu a Lauře Donovanovým. Čerství novomanželé museli zkrátit své líbánky, protože jim je překazil předčasný porod. Nathan byl odjakživa trpělivost sama, už se nemohl dočkat, až spatří světlo světa. A tak se taky stalo. Do hodiny byl na světě. A řval. Ježíši, jak ten hrozně řval. A neustále byl s něčím nespokojený. Od malička to byl raubíř. Jednou se mu nechtělo sedět, tak se odplazil jinam. Tam se mu po chvíli také nelíbilo a vrátil se zpátky. Svým rodičům hrál akorát na nervy. Ale nestěžovali si. Byli šťastní za svého syna a Nathan se postupem času přeci jen zklidnil. Otec ho vychovával jak se slušelo a patřilo a matka ho učila, jak se chovat k ženám.
Z toho nevychovaného kluka se po několika letech stal inteligentní mladý muž, který si byl plně vědom svých povinností. Dostalo se mu náležitého vzdělání, a dokonce se mu povedlo vystudovat medicínu. Poměrně mladý tedy nastoupil do tamní nemocnice jako lékař a světe div se, opravdu se mu dařilo. Do jeho života brzy vstoupil další člen rodiny. Milovaný mladší bráška Chris, na kterého Nathan nikdy nedal dopustit. Zastával se ho kdykoliv ho někdo šikanoval a utěšoval ho, když mu jeho první láska zlomila srdce. Z Nathaniela se tedy stal známý doktor obklopen haldou přátel a svou milovanou rodinou. Ale jak se to říká? Vždy, když jsi šťastný, něco se zvrtne! A tak se taky stalo.
Jednoho večera, když venku zuřila bouřka a Nathaniel zrovna dodělával papírování, ozvalo se lehké zaťukání na dveře. Kdo to mohl být v tuhle pozdní hodinu? Za dveřmi stál muž na pokraji vědomí. Nathanielovi radily všechny smysly, aby mu pomohl. Vzal ho tedy dovnitř a položil ho na pohovku. Zkušeně s rychlostí profesionála ošetřil muže a poskytl mu v tuto ošklivou noc střechu nad hlavou. Tu noc zamhouřil oko jen jednou. Probudil se v křesle, nejspíš usnul, když hlídal stav svého pacienta. Probudila ho tlumená rána. Na pohovce už nikdo neležel. Šel se tedy podívat, odkud ten zvuk přišel. A v tu vteřinu mu zhasl celý svět. Nad jeho bratrem se tyčil obrovitánský hnědý vlk. Křik jeho bratra se mu zaryl až do morku kostí. Svou matku našel rozčtvrcenou uprostřed chodby a svého otce roztrhaného na cucky v kuchyni. Podařilo se mu upoutat pozornost vlka, aby nechal jeho bratra, ale nečekal, že bude vlk tak rychlý. Popadl pušku, která visela na stěně, zamířil a vytřelil. Vlk zavyl bolestí a vztekle se otočil na Nathana. Od huby mu odlétávaly sliny. Vrhl se na něj a zakousl se mu do stehna. Ale netrhl. Nathan zakřičel bolestí a vystřelil podruhé. Vlk vydal další bolestné zavytí a odplazil se pryč. To poslední, co Nathan viděl, byl jeho vyděšený bratr krčící se pod postelí. Pak mu svět před očima potemněl. A probudil se až o několik dní později.
Hned další noc prošel svou první proměnou. Po jeho bratru nebylo nikde ani stopy a vlka našel mrtvého před domem. Pocítil to sladké zadostiučinění, které se mu rozlévalo tělem. A pak to přišlo. Chvíle, kdy se mu na několikrát zlámaly všechny kosti v těle. Zprvu svého vlka nenáviděl, ale potom, co utekl z města, se přidal ke smečce vlkodlaků a nakonec si své vlčí já oblíbil. Dostalo se mu všech informací a náležitého výcviku. Ve smečce našel mnoho přátel a pomoci. Ale od té osudné noci už nikdy nedůvěřoval nikomu cizímu. A útočil na každého, kdo se k jeho bližním jen na krok přiblížil. Vlka v sobě zkrotil a naučil se s ním vycházet tak, aby to vyhovovalo oběma. Dokonce se se svou smečkou sžil natolik, že s nimi cestoval dalších 300 let. Opět se jim plně otevřel a ukázal jim své dobré já. Cizincům se však nikdy nenaučil plně důvěřovat. Tahle jizva na srdci ho bude provázet do konce života. A není si jistý, že se někdy zacelí. Nicméně, po těch letech se rozhodl, že chce poznat svět. S těžkým srdcem tedy opustil svou milovanou smečku a toulal se do doby, než narazil na Shademore - město vlkodlaků.
Nastoupil do zdejší nemocnice jako chirurg a ponořil se hluboko do své práce. Nebo tomu tak alespoň bylo, než se Osud rozhodl, vsunout mu do cesty mladou vlčici s panickým strachem z žen. Nathan ji tehdy našel, když jel k akutnímu případu do nemocnice. Skočila mu do silnice a on ji málem přejel. Když viděl, v jakém je stavu, vzal ji s sebou do nemocnice, umyl ji a postaral se o ni. Nařízená rekonvalescence probíhala u něj doma a on si tu puberťáckou nezbednici velice oblíbil. Po půl roce si bez ní svůj život nedovedl představit. Několika denní běhání po úřadech a Trish se stala oficiálně jeho adoptivní dcerou. Vzala si jeho příjmení a získala otce, kterého nikdy neměla. A Nathan? Ten získal úžasnou dceru a to naprosto bez práce, no kdo by to nechtěl?
Osud tak chtěl a přišlo další překvapení. Tehdejší vůdci smečky, do níž Nathan patřil, odešli a zvolili ho jako svého nástupce. A tak vznikl Lunar. Smečka plná světla, milých tváří a vřelých úsměvů. A kdo ví, třeba si alfa samec jednoho dne vybere svou družku, která stane po jeho boku a společně s ním povede smečku. Ale to všechno je stále ve hvězdách...


Nathaniel se řadí mezi jedny z největších vlků na Shademore vůbec. Jeho srst nese bílou barvu od nejnižších částí těla a nahoru stoupá do jemných stříbrných odstínů, až do černé.
Stavbou těla se standartně podobá vlku obecnému, až na ocas, který má o něco kratší než většina vlků. Dokonce i uši jsou o něco menší a lehce zakulacené. Oči přecházejí mezi odstíny medu až po jantar. Záleží především na světle. Čelisti má silné a stisk je opravdu drtící. Bez problému dokáže překousnout i některé kosti. Pod hromadou chlupů se skrývá pevné, mohutné a svalnaté tělo. Při bližším zkoumání lze zahlédnout i jizvu na stehně zadní nohy, která mu zbyla po kousnutí vlkodlakem. Nikdo nemá ani tušení, jak je možné, že se nezahojila. Má taktéž velmi silné nohy a velké tlapy uzpůsobené spíše k boji než k rychlému běhu.
Příliš nevyniká v rychlosti a obratnosti, ale naopak v síle a vytrvalosti. Je tedy tělem bojovník a ochránce spíše, než lovec. A to i přes to, že lov je jeho nejoblíbenější parketa (ale co si budeme povídat, jak by mohl být tak obrovský vlk rychlý?).
Ve vlčí podobě dává přednost spíše neverbální komunikaci. Tj. řečí těla, gesty a mimikou. Nijak zvláštně neholduje telepatické řeči vlkodlaků. Ale když musí, tak musí. Přes to vlak nejede.














 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama