Saiichi Nagatsuki

14. května 2017 v 20:21 | Admin |  Neaktivní profily

Otec - Kenshi Nagatsuki
Matka - Barbara Moreno
Práce: Právník, ve volném čase novinář

Již na úplně první pohled si na Saiichiho udělá každý zhruba podobný názor - Elegán. Tohoto 191 centimetrů vysokého muže málokdy uvidíte oblečeného jinak než v konzervativním elegantním stylu, jako jsou obleky, košile, svetry, a podobně. Tomuto vytříbenému stylu i odpovídá celková stavba jeho těla a pohybu. Nedá se o něm říci, že by byl kulturista, ale s dívkou si ho rozhodně nespletete. V podstatě nevědomky si také hlídá styl chůze - Rovné držení těla, precizní našlapování a řeč těla, vše tak jak by se čekalo od člověka na úrovni. Jeho tvář, rovněž jako jeho tělo, vyloženě nevyzařuje mužností, ale nejedná se o žádnou slečinku. Jeho vlasy, středně dlouhého střihu, mají barvu černou jako sama noc, čímž perfektně doplňují jeho rovněž sytě černé oči. Když se ale dostáváme k jeho povaze, začíná to být zajímavé. Téměř každý by si řekl, že k takovému stylu patří upjatost, nuda, žádná touha po zábavě a uvolnění, vážnost... Tady je však pravdou naprostý opak. Saiichi je povahou veselý, citově založený chlapík. Orientuje se podle toho jak se zrovna cítí, rozhoduje se naprosto impulsivně, bez delšího přemýšlení. Snadno si naváže vztah na jiné osoby kolem něj, co je pak schopné mu zamlžovat zdravý rozum a schopnost racionálně myslet. K jeho emotivnosti se však nevážou pouze kladné vlastnosti. Je také díky tomu velmi výbušný, až cholerický. Je schopný se rozzuřit kvůli jakékoliv hlouposti, kdy dotyčný viník ani pořádně neví čím spustil ten obrovský zával hněvu jaký je Saiichi schopen vyprodukovat. Nedokáže se dlouho přetvařovat a tvářit se vážně, naopak má ve zvyku si ze spousty věcí utahovat a nebrat je vážně, což je krásně vidět na přístupu k jeho zaměstnání. v podstatě ho nepotřebuje, s penězi by si vystačil i tak, ale výraz oponujícího zástupce a soudce, když předvede jeden ze svých klasických kousků, je pro něj k nezaplacení. Dále na něm jeho horká vlčí krev a zvláštní kombinace zděděných povahových rysů ponechala zvláštní stopu, kdy na jednu stranu dokáže pečovat o jiné a nedá na své blízké dopustit, na tu druhou je mu ale jakékoliv neštěstí okolo naprosto ukradené. To co se přímo netýká jeho a jeho blízké společnosti ignoruje a nepotřebuje se tím dále zaobírat.

Saiichi se narodil 23. Června roku 1869. Okolnosti jeho porodu ani jeho dětství nebyly ničím nějak extra zajímavé. Narodil se páru tvořeného úspěšným Japonským podnikatelem a známým despotou Kenshim Nagatsuki, a obyčejnou, mladičkou Španělkou Barbarou Moreno. Saiichi byl bohužel naprosto neplánované a neočekávané dítě, jelikož ho jeho matka počala při své dovolené v Japonsku, poté co se na jedné velmi bujaré oslavě poznala s již zmíněným Japonským podnikatelem, kterému se tato pro něj exotická dívenka velmi zalíbila. Divoký sex na jednu noc, to bylo jediné co od toho oba dva čekali. Jenže, jak už má život kolikrát ve zvyku, náhoda udeřila a jejich kraťoučký románek skončil otěhotněním. Vztah Barbary a Kenshiho nebyl založený na jakýchkoliv citech, nikdy se také nevzali, ale i přesto nebyl Kenshi schopný ji jen tak nechat vychovávat svého syna v bůhví jakých podmínkách, proto se rozhodl Barbaru nastěhovat k sobě a postarat se o ni. Již od narození byl Saiichi velice živé a hravé dítě. Často své hračky nechtěně rozbíjel, byl velmi hlučný a rozhodně svým rodičům nic neusnadňoval. Jeho matka ho však velmi milovala, na rozdíl od jeho otce který mu nevěnoval téměř žádnou pozornost. Saiichi to však nevnímal, považoval to za naprosto normální, že si otec nevšímá svých vlastních dětí. Netrvalo moc dlouho a Saiichi se dostal do studijních let. Tady se obvykle také začínaly projevovat rozdíly ve společenských vrstvách, ale u Saiichiho to nebyla tak úplně pravda. Jeho otec sice byl velmi bohatý, a vzhledem k tomu že nevěnoval jeho výchově nijak velkou pozornost tak mu byl schopný koupit co mu na očích viděl, ale i přesto se Saiichi nechoval nijak namyšleně, ani se nesnažil před svými spolužáky, a velmi rychle i kamarády, vychloubat nebo povyšovat. Byl mezi svými vrstevníky velmi oblíbený, a jeho živost pomalu ale jistě přerůstala k výtržnictví. S každým rokem se jeho problémy a všelijaké kousky vyvíjely v závažnější a závažnější průšvihy, ale zároveň s tím rostla i jeho popularita ve stejné věkové kategorii. S časem se k tomu samozřejmě připojila i jistá oblíbenost a náklonnost ze strany dívek, na kterou si velmi rychle a rád zvykl, ale to je téma které se v rámci slušnosti nerozebírá. Saiichi po ukončení veškerého svého vzdělání zůstal na mrtvém bodě. Zkrátka si nebyl jistý co by chtěl dále dělat se svým životem. Vše co by si mohl přát už měl, neměl žádný cíl ke kterému by se vypracovával a který by ho naplňoval. Pro inspiraci často jezdíval se svým otcem na služební cesty, kde se lecčemu přiučil. Procestoval mnoho zemí, a také se s Kenshim velmi sblížil. Zlomový bod v jeho životě přišel ve chvíli, kdy jeho matka podlehla vážné nemoci a zemřela. Vzhledem k ne příliš vyvinuté medicíně v té době nebylo možné určit na co přesně zemřela. I přestože se to Saiichi snažil nedat najevo, velmi ho tato událost zasáhla. Trávil již v podstatě všechen čas se svým otcem, cestoval, učil se jak zacházet s penězi, později vystudoval práva, a vše nasvědčovalo k tomu že se z něj postupem času stane stejný despota jako jeho otec, a převezme jeho společnost. Tento proces však zhatila událost která ze Saiichiho udělala to čím je nyní. Při jejich cestách v Evropě, konkrétně přes Polskou vysočinu, byli napadeni obrovským zvířetem připomínající vlka. Jeho otec byl první obětí, přičemž mu už nebylo pomoci. Saiichi se bránil tak jak jen dokázal, ale samozřejmě mu to bylo k ničemu, zničující síla zvířete ho držela na zemi, zatímco se mu tesáky zarývaly hluboko do masa a trhaly svaly, lámaly kosti, prokousávaly šlachy. Dále už byla jen tma, a ticho, ale bolest neustupovala, naopak. Rozšířila se do celého těla, necítil nic jiného než naprosto zničující utrpení, jako divoký oheň rozšiřující se po jeho těle, spalující vnitřnosti a drtící kosti. Nemohl se hýbat ani křičet, ztratil pojem o čase a okolí, neviděl nic, jen cítil spalující žár. Mohlo uběhnout několik minut, hodin, dní, Saiichi by nepoznal rozdíl, a bolest ustoupila. Oheň v jeho těle zůstal, ale místo toho aby ho spaloval, ustoupil. Cítil horkost v žilách, pumpovala z jeho srdce do celého těla. Opět procitl a otevřel oči. Nad sebou viděl nebe, rozhlédl se a viděl naprosto stejné prostředí, nikdo s ním ani nehnul. Pokusil se zvednout... Přišla první rána do obličeje. Jeho tělo již nebylo jeho tělo. Vypadal přesně jako ta bestie která je napadla a zabila. I přes jeho naprostou zmatenost, instinktivně věděl co má dělat. Pohyb mu nebyl nepříjemný, nepřirozený. Jeho první proměna. Netrvala nijak dlouho. Toto zmatené vlkodlačí štěně bloudilo jen několik hodin po okolí, než se Saiichimu opět vrátila podoba. Když se Saiichi opět ukázal v civilizaci, bylo mu sděleno že našli tělo jeho otce, rozsápané téměř k nepoznání, přičemž on je jediný dědic otcova majetku. Posouváme se o zhruba stovku let dopředu. Saiichiho horká vlčí krev dovedla až sem, kde se usadil v podstatě mezi svými. Nedá se říct že je to vždy zrovna rodinná atmosféra, ale občasná krvavá šarvátka mezi vlkodlaky je pořád lepší než dušení svých pudů, alespoň tím se tento právník s děsivým tajemstvím řídí doteď.

Saiichiho vlčí podoba je logicky mnohem větší než normální vlk. Dosahuje až výšky 135 cm, přičemž má o dost mohutnější stavbu těla. Jeho vlčí síla je značná. Jeho srst má kombinaci bílé a šedé barvy.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama