Tamara „Tamie“ Petrova Harris

25. května 2017 v 9:18 | Admin |  Aktivní profily

Otec: Christian Harris
Matka: Erina Petrova (†)
Sourozenci: Roven Warren Harris (†), Grayson Petrov Harris
Nevlastní sourozenci: Gabriel Arcaton, Nemesis Arcaton, Kaien Arcaton, Ain Arcaton

Práce: Správce rodinného sídla a majetku

Tamara, zkráceně a obvykleji Tamie, je sama podle sebe naprosto dokonalým vlkodlakem. Nikdy se nepodceňovala a z toho je důležité usoudit, že jí ego rozhodně nechybí. Avšak z pohledu obyčejného kolemjdoucího? Výška asi 170 centimetrů není nijak ohromující, vlasy tmavě hnědé padající ve vlnách kousek pod ramena a výraz ve tváři hodný toho, aby si jí člověk už déle neprohlížel. Jak se říká, občas pohled může zabíjet a v případě Tamie tomu tak je téměř pořád. Ledově temné oči vás budou totiž doslova propalovat, kdykoliv navážete oční kontakt. A ona rozhodně není ta, která by běžně takovýto "spor" ukončila. Tváře, a celkově pleť, má spíše světlejší a nikdy na nich nespatříte jinou barvu. Rozhodně nemá sklon k tomu, aby se červenala. Rty, věčně upravené a výrazně namalované, se nikdy neusmívají, jen v blízkosti blízkých přátel nebo toho povrchního úsměvu, který se povyšuje nad vším živým. No a postava? Sportovní, aniž by se o tom nějakým kouskem své duše snažila. Křivky, které jistě neujdou pohledům mužského pohlaví, nikoho nemohou urazit, ale ženy si budou jistě připadat trochu méněcenné a to Tamie není nijak zvláštní. Na zádech se jí vyniká erb rodiny Harrisů, který si tam nechala vytetovat pro lásku své rodiny a za uchem má tetování draka. To bylo možná to, co jí vyčarovalo úsměv na tváři, byla k tomu absolutně závislá a nelitovala toho, že si to nechala vytetovat a to i přes to, že rodiče jiná tetování odmítali, kromě erbu a znaku lovců, ke kterým se ona sama nikdy nepřidala a v budoucnu jistě nepřidá. Oblékáním je možná trochu výstřednější, ale nikdo si na její styl nikdy nestěžoval. Ovšem, dovede se obléct jako pravá dáma, ale raději ukazuje, že není šílená jen ve skrytu své duše. Rodinné šílenství se na ní podepsalo snad nejvíce ze sourozenců. Jako šílená nesnáší lidskou společnost, kterou by se pokusila i vyhladit, kdyby to bylo jen a pouze na ní. Tedy tak to bylo dříve, než se naučila žít s tím, že lidi mají stejné právo na život jako ona sama. I přes všechny plány v její hlavě tedy nikdy nedošla k finálnímu zvratu, kdy by měla odpálit bombu v centrech největších měst. Moc dobře si totiž nakonec uvědomila riziko, které by to s sebou neslo. Kromě tohohle všeho je lehkomyslná a vše by měla nejraději hned. Vyrůstala přeci v sídle, kde jednu chvíli byla jen sama s rodiči a to se na ní dost výrazně podepsalo, občas se tudíž chová jako rozmazlený fracek. Moc dobře však ví co chce. I přes to, že by mohla na první pohled vypadat hloupě, opravdu to tak bude jen vypadat. Egoismus se také odráží na vystupování před lidmi. Absolutně všechno vám řekne do očí a to i kdyby za to měla dostat facku, avšak v případě, že není ona ta silnější, nezkusí si nic, přeci jen má svůj život až moc ráda, na to, aby její ostatky skončily někde zakopané nebo přinejhorším na skládce. Na většinu obyvatelstva je nepříjemná, částečně i zlá, ukazuje tím, že oni si nezaslouží vést tuhle zemi, že oni na té zemi vlastně ani nemají být, protože je to jen slabá rasa, která tu není moc dlouho. Kdo se kdy rozhodl, že by to mělo být přesně tak jak to je dnes? Toho by nejraději uškrtila, pokud by se toho vůbec dožil. Rozhodně jí nechybí cílevědomost, protože pro všechno je schopná si dojít přes mrtvoly. A to doslova. Tohle všechno nejsou moc dobré vlastnosti, kterými by se málokdo chtěl chlubit. Vlastně to je jen zlomek toho, jak špatná a zvrácená je. Alkoholička, nepotvrzená schizofrenička, sarkastická mrcha a v neposlední řadě také zabiják těch nejotravnějších lidí. A to také ještě není všechno, dala by se také považovat za drogově závislou a to jen díky tomu, že se chvíli nudila. No ovšem, neměla moc dobrý příklad. K tomuhle všemu jí dovedl jediný člověk, za kterého by dala ruku do ohně a to je její nevlastní bratr Gabe. Ona samozřejmě svojí hlavu má, ale co řekne Gabriel, je svaté, co udělá, je svaté a samozřejmě je to jediný člověk, s kterým se dokáže plně pobavit. Takže pokud jí vidíte dobře naladěnou, tak se někde v její blízkosti nachází právě ona a nebo její pravý bratr Gayson, se kterým se vlastně teprve nedávno měla šanci poznat.

Anglie, konec 16. Století. Narodila se pohroma. Narodil se vlkodlak, který předčil všechno svou nenávistí. Dobře, přeháním, narodila jsem se jenom já Tamara Petrova Harris. Ne, tohle celé jméno používám jen ve výjimečných příležitostech, proto mi prosím říkejte Tamie. Od začátku svého života jsem vyrůstala v sídle naší rodiny, kde jsem měla být vychována jako dáma, ale to se jim trochu nepovedlo, ne že bych se tak chovat neuměla. Už od narození jsem vyrůstala s nevlastním bratrem, kterým jsem se nechávala ovlivňovat a to už jen z toho důvodu, že jsem se moc nemusela se svým otcem, který mi nebyl zrovna dobrým přítelem. S Gabem jsem byla vždy na nějaké akci, hráli jsme si nebo se mi věnoval tak, jak jsem si přála, byli jsme taková nerozlučná dvojka, přičemž já jsem byla ta co věčně dolézala a vtírala se. Zpětně se docela divím, že mě nezabil. Absolutně jsem ho obdivovala a o to větší byla rána, když odjel do Ameriky a mě nechal napospas rodičům, kteří se mě mermomocí snažili udržet v Anglii. Nejspíše se báli, že uteču stejně jako jejich oba synové. Vlastně, Graysona jsem si nikdy moc nevšímala, nebyl takový, jako Gabriel, který pořád něco podnikal. V té době, kdy jsem v rodinném sídle byla jen s rodiči a služebnými, jsem si přišla až příliš osamělá, znuděná. Dělala jsem různé věci, v první řadě jsem si nechala udělat jiné tetování než erb naší rodiny, který jsem však nosila s hrdostí. Ani nevím, kde jsem sebrala takové vlastnosti, takový humor, protože mi přijde, že moji rodiče byli příliš přízemní, pořádně jsem je neviděla se smát, a když už, tak jen takový divný úšklebek. Nakonec jsem vlastně vyzkoušela spoustu drog, alkohol se stal mou krví a nebyl den, kdy bych někoho nemučila. Ve výsledku jsem se vlastně bavila jen s muži, kteří se poté stali mou mučednickou obětí, proto jsem si v hlavě vytvořila druhou postavu, která mě doprovázela všude. Mluvila jsem s ní a bylo mi fajn. Po nějakých těch letech se Gabriel vrátil, aby se stal lovcem, což já jsem odmítla, protože vlci mi prostě přišli příliš roztomilí. Otec mě nikdy neměl moc rád, ale za tuhle skutečnost mě začal přímo nenávidět. Jediný můj pořádný spojenec v sídle byla má matka, která mě nakonec nechala jít, tedy až po nekonečném škemrání u mého bratra, ať mě vezme s sebou do Ameriky. No a nakonec jsem se tam objevila. Teprve tady jsem poznala život jak se patří. Hodně jsem upustila od drog i alkoholu a začala si uvědomovat, jak moc nesnáším lidskou rasu, která pro mě byla vlastně nepotřebnou. Tady jsem začala smýšlet nad vyhlazením lidstva. No nakonec i z toho sešlo, protože jsem měla nakonec dostatek rozumu, že jsem bomby neodpálila. Vlastně ani nesestavila. Své plány mám však stále někde uložené. Když jsem si našla svůj život, který nebyl jen v sídle, které jsem hlídala, začala jsem se toulat. Dokonce to došlo až tam, že jsem se několik měsíců neobjevila doma, protože jsem byla ve vlčí podobě a toulala jsem se. Tím mi přišel můj život nejzajímavější. V místech, kde jsem se objevila se po mém příchodu často objevovaly v novinách články a monstrózním vlkovi, který ohrožuje vesnici. Bavilo mne ty lidi děsit, proto jsem si ani neuvědomovala, že bych se měla vracet zpět do sídla a dohlížet na jeho správný chod. No a když jsem se vrátila, čekal na mě můj rozzuřený bratříček, kde jsem zase byla, ale i to časem ustalo a já jsem si mohla dělat co jsem potřebovala v tu chvíli nejvíce. Největší událostí v mém životě, která vlastně nic nezměnila, byl návrat ztraceného bratra, který nás nějakým způsobem našel. Byla jsem překvapená, jak moc mi byl podobný a přesto byl tolik jiný. Odlišoval se svým chováním, které nebylo tak příšerné a já jsem zatoužila po tom, zkusit si, jak by vypadal můj život, kdybych byla rozumným vlkodlakem, který se chová podle nějakých pravidel společnosti. To jsem ale nikdy neuskutečnila, protože svůj život nemíním změnit na nudný. I přes Graysonův návrat a přes mou touhu být lepší, jsem stále vymetala večírky, které pořádal nějaký známý. Když jsem někomu skončila v posteli, nestyděla jsem se za to, protože nakonec stejně skončil brutálně zmlácený od mé osoby a když jsem jednou za čas měla světlou chvilku, snažila jsem se udělat pro svoje okolí něco dobrého, což stejně většinou skončilo katastrofou. V posledních letech se už na večírcích neobjevuji tak často, protože jsem začala brát správcovství sídla více vážně a opravdu dělám něco, co by mohlo alespoň mé rodině nějak pomoct. I přes své nekonečné samotářství jsem se nechala umístit ve smečce, kterou měl pod palcem Gabriel. Možná je čas na nový a normální život, který bych mohla prožít v kvalitnějším stylu.

Samozřejmě, její vlčí podoba se moc nepodobá obyčejnému vlkovi, je mnohem vyšší, mohutnější a svalnatější. Možná i děsivější kombinací černé srsti a ledových, modrých očí. Avšak nic jinak zajímavého se na tomhle tvorovi nevyskytuje. Možná pár jizev, které ale stejně nejsou viditelné. Dále bych připočítala hustší srst a to i v letním období.



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama