Vlkodlak

6. května 2017 v 22:03 | Admin |  Reálie

Vlkodlak (ze slovanských slov vlk a dlaka - kůže se srstí) je bájná bytost; člověk s možností proměnit se ve vlka či jiného antropomorfního tvora, který je vlku podoben.
Zdroj: Wikipedia

Vlkodlak

Patří do řádu dlaků. Též označování jako lykantropové. Jedná se o mýtický druh, dokonalé spojení člověka a vlka. Jsou mnohem silnější, než obyčejná lidská rasa a díky své neuvěřitelně rychlé regeneraci jsou prakticky nezničitelní, ale nejsou nesmrtelní! Mezi jediné slabiny vlkodlaka patří stříbro, které zpomaluje regeneraci a bylina zvaná Oměj šalamounek, jejíž odvar působí na vlkodlaky jako agresivní kyselina, která se opravdu velmi špatně hojí. Ve větším množství může také zničit trávicí ústrojí.
Spojením s takzvaným "vnitřním vlkem" získávají vlkodlaci několik výhod, mezi které se řadí zostřené smysly, větší fyzická výdrž a také teplota, která se u zdravého vlkodlaka pohybuje okolo 39°C.
Vlkodlak může konzumovat snad cokoliv od limonádiček po čistý líh. Díky urychlené regeneraci jsou to právě vlkodlaci, kteří ročně vypijí nejvíce absintu za rok. Většinou ještě hrdinsky bez jakéhokoliv ředění. Není se čemu divit. Někteří se jednoduše těší z toho příjemného pocitu vnitřního rozkladu. A přesto že většinou vysoko procentní alkohol nemá chuť, je to právě krev, která vše dochucuje, pomalý rozklad dutiny ústní není po požití raritou. Přesto je to vyhledávaný způsob, jak se dokonale opít do němoty.
K tomu se ještě pojí užívání drog. Všichni vám raději budou tvrdit, že je to samé jako u lidí... Lež. Vlkodlaci si nedokáží ve většině případů vypěstovat silnou závislost v souvislosti s vnitřním já, které nepřijímá návykové látky jako takové. Takže pokud někdy tvrdíte, že jste snad největší kokainový závisláčci, nejste nic jiného než lháři. Oměj se může využívat jako droga, o tom není pochyb, ale který sebevrah by chtěl sáhnout po něčem, co ho bude nutit rvát že sebe kusy masa? Samozřejmě se jedna taky o příjemnou mučící techniku.

Čistokrevný vlkodlak - Vlkodlak narozený rodičům vlkodlakům. Disponují opravu velkou silou. Jejich proměna je méně bolestivá než u nečistokrevných. Rozdíl mezi člověkem a zvířetem je méně výrazný, než u nečistokrevných.
Nečistokrevný vlkodlak - Vlkodlak stvořený pokousáním nebo ze spojení, kdy jeden z rodičů je vlkodlak a druhý člověk. Nejčastěji se jedná o spojení ženy vlkodlaka a muže člověka. Lidská žena může jenom v opravdu výjimečných případech porodit potomka vlkodlaka. Je to ale opravdu vzácné. Stejně i tak, když vlkodlačice porodí lidské dítě.
Vnitřní vlk - Jedná se o zvířecí podstatu každého vlkodlaka. U některých se projevuje jako pud. Někteří vlkodlaci dokážou se svými vnitřními vlky dokonce komunikovat.
Kousnutí vlkodlaka - Pokaždé se nemusí podařit kousnutím přenést vlkodlačí gen na nevinného člověka, ale je to možné. Nejlépe se gen přenáší u člověka, který je takzvaně na pokraji smrti. Oslabený imunitní systém dovolí proniknout genu do těla a změnit základ D.N.A. Pak následuje dlouhá a bolestivá proměna. Nově vzniklý vlkodlak je pak často poután citovou a vjemovou vazbou k tomu, kdo jej proměnil. Případy jsou různé, může se jednat o nepatrné nic, ale jsou tu i tací, co se stali na svém "měniteli" zavislí.

Stvoření vlkodlaka

// Narozením - Vlkodlaci se rodí převážně ve vlčí podobě, pokud se tedy jedná o čistokrevné vlkodlaky - tudíž, když má oba rodiče téhož druhu. Totéž platí u samice vlkodlaka, kterou přivedl do jiného stavu člověk. Takto narozený vlkodlak je nečistokrevný, a tudíž slabší než čistokrevní vlkodlaci.
// Proměnou - Pokousání vlkodlakem za určitých podmínek, kdy je lidské tělo silně oslabeno (může se jednat o velkou ztrátu krve, rakovinu, autoimunitní onemocnění, H.I.V). Do 48 hodin po kousnutí přichází úplně první proměna, která je nejbolestivější v celém životě vlkodlaka. Celé tělo se přestavuje, kosti se lámou na kousky a znova přerovnávají. Celá proměna se časově pohybuje od 2 hodin do 24 hodin. Nový vlkodlak je v prvních chvílích zranitelný jako čerstvě narozené štěně. Nový vlkodlaci mají tendenci se upnout k nejbližšímu dominantnějšímu vlkodlakovi. Jsou také agresivnější, protože se ještě nedokážou ovládat.

Emoce vlkodlaků

Emoce u vlkodlaků jsou silnější než u lidí. Vlkodlaka je mnohem snažší rozčílit, může také přijít rychle do stavu naprosté mizérie. Strach, bolest, štěstí, láska tyto a další emoce jsou mnohem silnější.
Základním znakem nadmírných emocí u vlkodlaka je změna barvy očí příslušná k jeho zvířecí podobě. Nejčastější barvy jsou zlatavých, jantarových až světle hnědých odstínů, může se také vyskytovat bledě modré a krvavě rudé. Šedé a stříbrné se objevuje převážně u čistokrevných vlkodlaků. Běžně se jedná o vlky, kterým je více než 300 let.

Proměna a její rysy

Základní proměnou je z lidské podoby do čistě vlčí podoby a obráceně. Bolest, která přichází při proměně, se řídí podle druhu vlkodlaka, poměru lidského a zvířecího těla a hlavně na věku. Proměna je nezávislá na času, ročním období, nebo stádiem měsíce. Vlkodlak se může měnit kdykoliv a kdekoliv podle libosti. Jedinou brzdou je jeho zdravotní stav. Čím více se vlkodlak cítí vyčerpaně, tím je proměna bolestivější a pomalejší než obvykle. Čím mladší je vlkodlak, tím je jeho proměna bolestivější. Převážně u vlkodlaků bojovníků, kdy je tělo vlka mnohem větší než u ostatních druhů, provází proměnu i bolest kloubů a svalů.
Při větším citovém vypjetí může vlkodlak získat bez ohledu na věk méně znatelné zvířecí rysy. Mimo změny barvy očí to také mohou být zvířecí tesáky nebo chumáčky zvířecích chlupů ve vlasech, rukou či nohou.
Bolest postupem času vymizí, nebo si na ni jedince zvyknou a stane se nedílnou součástí jejich života.
Při proměně mimojiné dochází ke ztrátě oblečení.

Úplněk

Podle bájí a legend si lidé myslí, že pro vlkodlaka je úplněk něco jako nevyhnutelným trestem, kdy ztratí svoji lidskost a promění se v krvelačnou bestii. Opak je však pravdou. Při úplňku se vlkodlakovo chování moc neliší od ostatních nocí, jenom jejich vnitřní vlci jsou trochu silnější, agresivnější a více sexuchtivý.

Komunikace mezi vlkodlaky

Vlkodlaci mezi sebou mohou komunikovat za pomoci specifického duševního spojení, které je propojeno jenom mezi členy vlkodlačího druhu. Opět záleží na stáří a zkušenostech daného vlkodlaka. Nejjednodušším druhem komunikace je posílání pocitů. Čím jsou si jedinci bližší, tím je toto sdílení jednodušší až téměř automatické. Druhou obtížnější komunikací je za pomocí obrazů. Mohou to být jenom obrazy jako nepohyblivé fotografie nebo krátké filmy, většinou se používají při doplnění pocitů.
Nejobtížnějším druhem komunikace je telepatie. Nejsnazší je mezi členy smečky, kdy jejich komunikaci posiluje síla alfy, mohou mezi sebou komunikovat i příslušníci jiných smeček, ale vzhledem k síle alfy je toto mnohem obtížnější. Něco podobného platí i mezi samotáři. Opět také záleží na věku.


Výška a váha vlkodlaků


Aby nám tak všechno bylo jasné, vlkodlaka nemůžeme přirovnávat velikostně ku klasickému vlku. Musíme si proto uvědomit, že nám v profilu jednoduše nemůže viset informace - "...se neliší vzrůstem od běžného vlka..." Tohle je jednoduše zákonitě kravina. Ale nevadí, sama to tam možná mám, takže není co řešit, jen je nutné uvědomit si, jak to vlastně doopravdy je. Běžný Canis Lupus je do 40kg na jedince s tím, že je opravdu okolo 85 rekordní nález.
Kohoutková výška obyčejného vlka je průměrně 65-80cm.

Náš vlk tedy musí být logicky větší a mnohem těžší. Jinak by přeci nemohly vznikat fámy o strašlivé a velké přišeře co žere děti.
Průměrný vlkodlak by tedy v kohoutku měl měřit 90-95 centimetrů. Samozřejmě se najdou i jedinci, kteří předčí 100 centimetrů a dosahují výšky dospělého poníka či dokonce Arabského plnokrevníka. Pokud tedy správně počítáme, tak vlkodlak by měl vážit třikrát více než normální vlk. Průměrný vlkodlak by tedy měl vážit zhruba 120 kilogramů. Váha vlkodlaků, kterým výška přesahuje 100 centimetrů, se pohybuje okolo 150-200 kg. Maximální výška vlkodlaků je do 160 centimetrů a váhy 220 kg (Pouze ti velcí jedinci.)

Za zmínku ještě stojí vlčí a vlkodlačí oči. Přeci jen se liší barvou a zornicemi. Samozřejmě to tak nebývá u všech vlkodlaků, některé vlkodlačí oči jsou snadno zaměnitelné s těmi obyčejnými vlčími. Většina vlkodlaků má zlatou, jantarovou či hnědou barvu očí, která ve tmě, ale někdy i ve dne září. U vlkodlaků se vyskytují i modré oči, které jsou buď pozůstatkem lidského Já (Když lidská podoba má modré oči) a nebo prazvláštní mutací, která se objevila u normálních lidí, když se před několika tisíci lety zkřížily dvě rasy lidí. Málokdy se u vlků objevují zelené či červené oči, jsou spíše vždy smíchané se žlutou či hnědou barvou.



(Klik na obrázek pro zvětšení)

Zranění a zotavení


Jak je to vůbec se zraněním a následujícím zotavením?
To je dobrá otázka, jelikož se s tím sama setkávám velice často jakožto majitelka poměrně destruktivních charakterů. Záleží v první řadě na tom, zda-li je vlkodlak čistokrevný (narozen do rodiny vlkodlaků), o tom bychom taky mohli polemizovat z pohledu na to, jestli jsou rodiče čistokrevní, nebo jsou nečistokrevní, to by z vás dělalo pouze nižší čistokrevné. Ale tohle je detail, který je tu pouze pro zamyšlení. Důležité dodat, že vlkodlak není ještěrka, tudíž mu už nikdy nic nenaroste. Takže bych si být vámi dávala pozor na prstíky a očka, protože o to se ve hře často přichází, pokud nebudeme počítat extrémy se ztrátou genitálií.
Vlkodlaka může trvale zranit stříbro, jehož účinky na něj působí jako běžné zbraně na lidi. Jednoduše to bolí, hojí pomalu a zůstávají jizvy. Zranění pak lze přirovnávat ke klasickým a během těchto bych vám doporučila i jako vlkodlak navštívit zdejší nemocnici, kde jsou mimo jiné o přítomnosti chlupáčů obeznámeni, takže nemusíte mít strach, že by doktoři něco napráskali, protože je i přes velké zastoupení lidí v personálu, nepracuje v nemocnici málo vlkodlaků.
Další prostředek může být i Oměj, jehož účinky mohou být celkem diskutabilní. Bavíme se momentálně o Psím moru (existuje i Oměj vlčí mor, proto zdůrazňuji název celý. Ten není jedovatý, ač se zdá, že to právě ano.) Oměj šalamounek je běžně jedovatý pro lidi. Vlkodlaci jsou vůči jedu odolnější, ale to neznamená, že pro ně není nebezpečný. Účinek se po požití začne projevovat až po hodinách, ale to záleží na dávce. Při menší dávce Oměj otupuje smysly, brání v přeměně a způsobuje paralýzu. Smrtelná dávka se u vlkodlaků udává přibližně 13-16mg podle jedince. Existují možné případy, kdy si jedinec navykl na užívání jako drogy, tito jedinci jsou vůči jedu imunní, ale nejsou známy případy, kdy by jedinec po delším užívání přežil.

Stárnutí a růst


To je velký otazník, který se teď pokusim odstranit. Základem je životní situace. Čistokrevní to mají samozřejmě jinak než proměnění. Čistokrevní a smíšenci jsou ponechání náhodě. Jejich růst se v průběhu času někdy zastaví a většinou je to jako jedna velká loterie. Nikdo to přesně neví. Jeden zůstane po dobu dalších století jako neplnoletý, některý zase starší. Většinou se růst zastavuje po 20 letech až do 40 let. Většinou se to může odhadovat podle genů. Proměnění většinou zůstávají v letech proměny a stárnou jako běžní vlkodlaci.
Věk je většinou 1 300 let jako malý umíráček. Bere se to jako průměrný věk úmrtí přirozenou cestou. Samozřejmě jsou jedinci, kteří žijí déle, záleží na tělesných a duševních předpokladech. Alfy většinou žijí déle, ale stejně mohou vytrvat i schopní jedinci. Stárnout vlk začíná běžně kolem 1 300 let. Vlkodlak většinou nedožívá podoby stařecké, tudíž asi můžete rovnou zapomenout na kratochvíle v domově důchodců. Většinou během smrti vzhledově vlkodlak nepřesáhne 60 let. Důvodem je fakt, že i jako starší jedinec musí být vlkodlak schopen ubránit sám sebe. Tělo jednoduše funguje déle a místo poklidného chátrání přichází proto smrt i dříve. Jednoduše přeskočí to správné stárnutí.
Jak je to s růstem dětí?
Další dokonalá otázka. Je to individuální. To říkám rovnou. Některé děti se neliší od běžných lidských a stárnou běžným způsobem. Některé mají urychlený růst a někdy se to jednoduše zblázní. Tohle ani nemusíme podrobně probírat, všichni chápeme snad slovo různě. Děti se většinou dokáží přeměnit už jako malá škvrňata a to běžně neúmyslně, dokud nepřijdou na to, jak se to vlastně dělá.

Smyslové vnímání v lidském těle


Je další věc, kterou bych ráda popsala. Každý to totiž pravděpodobně bere trochu jinak. Vlkodlaci mají celkové zlepšené smysly, což se projevuje i v lidské podobě. Není to nic neobvyklého. Pravděpodobně nejvíce všichni využíváte sluch. Sluch se na první pohled neliší od toho lidského, což na ten druhý není vůbec pravda. Se zvyšující frekvencí se i jejich sluch zlepšuje. Vlkodlaci také mohou oddělovat od okolního hluku to, na co se chtějí zaměřit. Nebudu vám tu ale popisovat fungování vnitřního ucha... Jednoduše to jde. Další důležitý smysl je zrak. Za vlkodlačí podoby je oko podobné tomu vlčímu, jen může vlk vnímat všechny barvy. Běžně je možné vnímat jen barvy okolo modrého a zeleného spektra, ale díky přítomnosti lidských genů se přizpůsobil i zrak, který místo černobílého může zachytávat objekty všech barev a rozlišovat je. Barvy jsou tlumené, ale je to oproti klasickému černobílému vnímání stále výhodnější. Vlkodlak samozřejmě vidí skvěle ve tmě. Není snad nutné dodávat, že se zrak vhledem k ostrosti nevyrovná lidskému, že? V lidské podobě převládá vnímání lidské, ale stále je zrak lepší a ostřejší. Lidské oko si díky tomu lépe zvyká na tmu a skvěle vidí v šeru. Není nutné dodávat, že čich má vlkodlak v obou případech dokonale vyvinutý, to je jako nepsané pravidlo.
Odstavec jsem chtěla také věnovat vnějším vlivům. Vlkodlak je vůči většině závažných nemocí imunní. Není pro něj nic jako rakovina, AIDS nebo starší a již málo zastoupené starší choroby. Výjimkou jsou plicní onemocnění. Vlkodlaci nemají plíce tolik schopné jako ostatní orgány. Je to asi největší strašák. Během morových epidemií to byl právě plicní mor, který zabil značnou část vlkodlačí populace. V některých případech si tělo dokáže nakonec vytvořit imunitu, jako to bylo například u TBC, která ve většině případech postihuje právě plíce. Nebudu tu jmenovat závazná onemocnění z historie, raději přejdu k momentálním problematickým onemocněním. Vlkodlaci mají pocit, že je rakovina plic nedostane, proto se pomalu cigaretami krmí. To je dost problém, protože je rakovina plic u vlkodlaků neléčitelná stejně jako u člověka. Takže pokud stále vaši vlkodlaci myslí, že to nemá účinek, jsou poměrně na omylu. Měli by pravděpodobně více studovat.




PRAVĚK

Vlk by skvělý lovec - silný, rychlý, chytrý a dravý. Žil a lovil ve smečce s jasným uspořádáním. Lidé se vlků sice báli, ale zároveň je obdivovali a chtěli být víc jako oni. Když se člověk oblékl do vlčí kožešiny a choval se jak vlk, mohl stejně tak nahánět hrůzu a uspět v lovu. Takhle zřejmě vznikla myšlenka vlčího muže.
Mnoho těchto praktik dělávali kmenoví šamani, kteří na sebe brali vlčí kůže a tančili kolem ohňů a promlouvali skrze oheň k prastarým duchům. Skvělým důkazem je pravěká jeskynní malba z francouzské jeskyně Trois-Frères. Malba pochází z pravěkého pateolitu, tedy z doby mezi 14 a 8 tisíci let př. n. l. Malbě se říká Čaroděj z jeskyně Tří bratří (Trois-Frères). Postava má na hlavě jelení parohy, medvědí tlapy a vlčí šíji. Předpokládá se, že v těchto dobách byla zvířata jako vlk uctívána a lidé věřili, že šamani jsou posedlí vlčími duchy.


Výsledek obrázku pro shaman in wolf skinSouvisející obrázek

(Zdroj: Kniha od Roberta Currana)

STAROVĚK

Řecko

Nejstarší písemné doklady o lidech měnící se ve vlky pochází z antického Řecka. Hérodotos ve svých Dějinách z 5. století př. n. l. zmiňuje o kmeni Neurů obývajícím severovýchodní Skýtii, jehož všichni příslušníci se každý rok na několik dní proměnili ve vlky. Ve 2. století př. n. l. geograf Pausaniás ve svém díle Cesty po Řecku zmiňuje mýtus o králi Lykáónovi ("Vlkovi"), který obětoval Diovi Lykaiovi ("vlčímu Diovi") dítě a ten jej za to potrestal proměnou ve vlka. Od této doby se na světě začali objevovat první vlkodlaci. Lykáon je považován za krále vlkodlaků.

Výsledek obrázku pro king lycaonSouvisející obrázek


(Zdroj: Wikipedia)

Řím

Všem známí bratři Romulus a Remus, zakladatelé Říma, kteří se údajně narodili v roce 771 př. n. l. Jejich otcem byl římský Bůh války Mars a jejich matka Rea Silvia, kněžka přísného panenského kultu vestálek, jenž měly zůstat bezdětné. Matka porodila dvojčata v dnešních Albánských kopcích a Itálii, kde je poté v Latinu chtěla utopit v močálu. Romula a Rema však našla vlčice, která je vzala sebou do svého brlohu a starala se o ně jako o vlastní vlčata. Když byli starší, našel je pastýr Faustulus, který je vzal k sobě domů a vychoval je jako vlastní syny.
Ani jeden z bratrů však nedokázal díky svým vlčím pudům ovládat své záchvaty zuřivosti a vzteku. Romulus zabil Rema a stal se králem Říma. Říkalo se o něm, že díky vlčímu mléku, které jako malý pil, se z něj stal tyranský a krutý vládce.



Výsledek obrázku pro romulus a remus pngVýsledek obrázku pro romulus and remus

(Zdroj: Wikipedia)


STŘEDOVĚK (Pozdní)


Island 1497-1520

Gottskalk Nikulasson Krutý, byl v letech 1497 až 1520 Islandským biskupem Hólaru, který ležel na severu země. Žil v klášteře, ze kterého udělal doupě pro provozování černé magie, z mnichů udělal vlkodlaky a pomyslné černokněžníky. Gottskalk se sám proměňoval do obrovského vlka a vraždil lidi na severu Islandu. Po jeho smrti v roce 1520 musel být klášter vypálen, aby se místo zbavilo vlkodlačího prokletí a všech čarodějnických knih a zápisů. Tato legenda není prokázána.

Související obrázek

Raný novověk


Německo 1589

Ve Francii se objevila kniha s případem Petera Stubbeho, pocházejícího z města Bedbur v Německu. Peter byl bohatý sedlák se dvěma dětmi. V roce 1589 byl ale obviněn z čarodějnictví a se schopnostmi měnit se v obrovského a krvelačného vlka. Byl obžalován za zavraždění mnoha lidí - Prý zavraždil třináct dětí, dvě těhotné ženy a prý ani neušetřil svého syna, kterému rozdrtil lebku a sežral mozek. Soud ho uznal vinným na základě svěděctví ostatních lidí (Kteří pravděpodobně Stubbemu záviděli jeho majetek a proto ho obvinili), a byl přivázán k velkému dřevěnému kolu, rozpáleným železem mu byly zaživa strhávany kusy masa a sekyrou mu byly uťaty horní i dolní končetiny. Poté mu byla useknuta hlava a byl upálen na hranici.
Taktéž byl jeho případ probírán po celé Evropě, avšak zda ty činy opravdu vykonal, se neví. Byl obviněn pouze na základě sousedských klepů.

Související obrázekSouvisející obrázekVýsledek obrázku pro Peter Stubbe


Francie 1603

Jean Grenier pocházel z okolí francouzského Bordeaux. Ve 14 letech se stal pro lidi velmi podivným. Malým dětem vyprávěl hrůzyplné příběhy, ve kterých byl většinou hlavní postavou. V jednom příběhu byl dokonce vlkodlakem. Čím starší byl, tím se jeho příběhy staly hrozivější a temnější. Tvrdil o sobě, že byl jednou v polích nedaleko svého domova, když k němu přišel jakýsi cizí muž, jehož považoval za Ďábla. Tzv. Ďábel mu dal zvlaštní mast a plášť z vlčí kůže. Pomocí těchto předmětů se prý mohl měnit ve velkého vlka.
Vyprávěl, že nejdříve zabíjel psy, ale jejich krev mu nechutnala a tak začal vraždit děti. O svých obětech se ale nevyjadřoval příliš přesně a tak ho lidé považovali za blázna a jeho výroky za výplody fantazie duševně nemocného chlapce. Jejich názor se však změnil, když Jean jednou pásl ovce s třináctiletou Marguerite Pourieorovou, které vyprávěl další ze svých strašidelných historek. Dívka ho poté celá vyděšená obvinila, že se přímo před jejíma očima změnil ve vlka a napadl ji. Grenier byl okamžitě zatčen a když byl předvolán před soudní porotu, vše tam hravě přiznal a poté ještě řekl, že má na svědomí zmizení několika dětí, které zmizely ještě před jeho zatčením. Soudu se však jeho výroky nezdály, některé ani nedávaly smysl a navzájem si odporovaly. V průběhu procesu ještě Jean několikrát změnil své výpovědi, které byly čím dál tím víc neuvěřitelnější a měnily se v nevěřícné báchorky. Obvinění proti jeho otci, který byl zatčen společně se sousedy, byl poté propuštěn. Jeanův případ se dostal až na vrchní soud v Bordeaux, kde byl posouzen vymýtačem Pierrem de Lancrem, který nechal Greniera zavřít do kláštera. Tímto se vlkodlačí horečka na několik let uklidnila. Posléze bylo páleno mnoho žen obviněných z čarodějnictví a přemeny z člověka na krysu, vrány či kočky.


USA 1692

Susanna Martinová, pocházející z vesnice Salem v Nové Anglii, byla obviněna z čarodějnictví a schopností měnit se v obrovskou kočku či vlka. Mnoho žen bylo na území dnešního státu Massachusetts popraveno za obivnění z čarodějnictví a obcoání s Ďáblem. O několik let dříve byl z černé magie obviněn Robert Downer, ale ten poté obvinil proslulou Susannu Martinovou, kterou již salemší lidé považovali za výtržnici. Soud však proti Martinové nevznesl žádné obvinění. Susanna Roberta proklela a pohrozila mu, že za své křivé obvinění zaplatí. To se také vyplnilo, když Robert spal. Na okně se mu objevila velká černá kočka, která pak na spícího muže zaútočila a snažila se mu rozdrápat hrdlo. Robert ji zahnal vyřčením Božího jména a hned druhý den šel k soudu. Moc dobře si pamatoval výhružku Susanny Martinové a byl si jistý, že to byla ona. Martinová byla ten samý den zatčena a obžalovaná z přeměňování se do velké kočky, jiní říkali do vlka, aby tak mohla vykonat svou pomstu na Robertovi Downerovi. Susanna byla v roce 1692 shledána vinnou a byla s ostatními salemskými čarodějnicemi zaživa upálena na hranici.

Výsledek obrázku pro witch of salemVýsledek obrázku pro witch of salem

Francie 1764

Neznámá bestie začala řádit ve francouzském Gévaudanu, kde zabila nejdříve zabila nejdříve několik domácích zvířat, kdy jejich vnitřnosti roztahala kilometry daleko. Následně příšera zabila jednu pasačku a poté se útoky na lidech začaly stupňovat. V Gévaudanu se začaly pořádat masové hony, jejichž oběťmi se stalo mnoho desítek vlků. K metodám lovců patřilo také rozsypání jedu v okolních lesích či vybudování osmiúhelníkových pastí, které byly neobvykle hluboké, protože se říkalo, že bestie umí vyskočit do extrémní výšky. Lovci se se zvířetem několikrát setkali. V jednom případě ho dokonce dvakrát zasáhli puškou, bez zjevného efektu. Jednou také umístili hlídky poblíž čerstvé oběti. Během dalších třech dní se však bestie na místo nevrátila a hlídky byly odvolány. Brzy se rozšířila informace o temném muži, kterého údajně v lese potkala skupina žen cestou na mši. Ten měl na sobě košili z vlčí kůže a krátce po jeho odchodu se objevila bestie, která ženy napadla. Církev tuto pověru využila ke své propagandě a začala tvrdit, že bestie je vyslancem pekla, který má za úkol odrazovat lidi od víry. Přes rozsáhlé lovecké výpravy k zastavení útoků nedošlo a zprávy o bestii a rostoucí nespokojenosti obyvatel se rozšířily až do Paříže.
Celkem "bestie" provedla 210 potvrzených útoků, 113 (některé zdroje uvádějí 96, či 112) lidí zabila a 49 (53) zranila. 98 obětí bylo zčásti sežráno. Pravá bestie nebyla nikdy ulovena a tento případ zapříčinil vznik prvního, oficiálního klanu lovců vlkodlaků.
(Zdroj: Wikipedia)

Související obrázekSouvisející obrázekSouvisející obrázek


 


Aktuální články

Reklama