Haylee

18. června 2017 v 12:10 | Admin |  Aktivní profily




Biologické rodiče bere jako součástí své nedokonalé minulosti, od které se stále snaží oprostit. Stvořitelka: Nemesis Arcaton, její jediná skutečná paní, ač duší i tělem je propůjčená celé jejich rodině a kolikrát i smečce, čistě pro zábavu.

Práce: Osobní otrok své stvořitelky. V osobním volnu je zaměstnaná v místním sex shopu, odkud občas na rozkaz své paní přitáhne nějakou tu hračku či kostýmek pro zpestření společných večerů.

Nepůsobí jako zcela typická kráska z filmů prodávajícího sex-appeal a nedosažitelnost. Není chladná, mrazivá ba co hůř, není vytesaná do mramoru. Je... inu, lidská je vcelku vhodné přirovnání k této drobné, útlé osůbce. Rysy tváře jsou do jisté míry ostré a výrazné, čelo zas poměrně vysoké - ale jak se říká, vysoké čelo značí také vysokou inteligenci, ačkoliv je často schováno pod čupřinou vlasů, jako by se právě za tuto výsadu styděla. Přesto však působí něžně a jemně oním ženským způsobem, za což bezesporu může i úsměv, někdy drobný, někdy širší, že ukáže řadu bílých rovných zoubků, avšak vzácný. Tak moc, že se stává téměř zázrakem ho zahlédnout a snad jen drobounké vrásky při oněch zvednutých koutcích napovídají, že dříve se smála často, častěji než dnes. Pár blankytně modrých očí s příměsí sytě šedé, které jsou v jejím případě opravdovou studánkou a oknem do její duše, neboť z nich sotva dokáže vyhnat emoce, které se jí v dané chvíli honí hlavou a hlavně srdcem. Nos je pokrytý drobnými a nepříliš viditelnými pihami, které se objevují zejména v létě a na jaře, když svítí sluníčko a když se přece jen trochu opálí, ačkoliv opravdu není ten typ, co by během jednoho dne chytl zrovna bronzový odstín. Ani týdne a vlastně ani měsíce. Nejspíš to má co dočinění se severskými předky, ale že by si na svou bledost stěžovala? Proč to dělat, když se jedná o hloupou malichernost. I když nevyčnívá svou výškou, která se točí něco málo pod sto šedesát sedm centimetrů, rozhodně ji prozradí rusé vlasy, zařící do dálky v podobě dravých plamenů připravených se obtočit kolem nenechavých prstů. Ať už zčesané do drdolu, copu přehozeného přes rameno nebo volně rozpuštěné, se svými kučerami je jen těžko k přehlédnutí. Avšak kdo by svou chloubu, svou korunu zahodil? Nikdo. Ani Lee ne, ač jsou jí někdy na překážku a těžko s nimi působí nenápadně. Se svou povahou? Jednoduše má ony tendence stát se šedou myškou, hrát si na stín svých pánů a za žádnou cenu nevylézat na světlo či někomu na oči. Vždyť ani nemá jak: její paní má přednost všude a na doprovod nikdo nebere ohledy. Zvykla si a přesto, že od mužů často slýchává, jak roztomile, nevinně a étericky působí, přijímá lichotky s očima sklopenýma k zemi a odmítavými gesty, kdy svou lepší "polovičku" vychvaluje až do aleluja. To Nemesis by si měli všímat, nikoliv jí. Takovéhle děvče jednoduše bude pokaždé k přečtení jako rozevřená kniha. Ne však taková, co vede nudné, nezáživné příběhy končící podobným osudem. Možná je jasně poznat, na co taková dívka myslí, ale emoce se v její tváři promítají velmi rychle a leckdy některá z nich unikne. Ačkoliv u Lee? Povětšinou převládají dost dlouho na to, aby si z ní mohli ostatní utahovat. Ať už se jedná o strach, nespokojenost či dokonce jisté zalíbení, příliš snadno viditelné ve zrudlých tvářích a klopícím se pohledu, který se bojí pozvednout a střetnout se s očima dotyčného... Co se týče oblečení, má ráda barvy. Ne výrazné neonové, to raději pastelové a jemné. Levandulová, žlutá, nebesky modrá včetně různých puntíků, proužků a jiných vzorů - tyhle všechny se objevují v jejím šatníku, který se seskládá zejména z šatů, sukní a různých košil a tílek. Co se vám vybaví při pronesení jména Haylee? Nejspíš... nikdo, protože budete v paměti dlouho tápat po tváři zmíněné osoby a za boha si nedokážete k onomu jménu přiřadit to zrzavé děvče s jemnou sprškou pih na pršáku, co si svá velká krásná kukadla skrývá za dlaněmi v předzvěsti něčeho špatného. Ta kukadla, jenž svou záhadnou barvou dokázaly okouzlit nejednoho muže a nechat ho fascinovaně zírat na dívku ještě dlouho poté, co zmizí za rohem. Ani čistě modrá, ani chladně šedá jako pláně severského poloostrova. Roztomilá svou naivitou, dětskou hravostí v očích a radostí z každé maličkosti: ať už je to den volna v práci nebo drobné, téměř laskavé gesto vedené rukou její paní, díky které má vždy zrudlé tvářičky od rozpaků, do kterých jí až příliš snadno dokáže přivést každý z Arcatonu. Je velmi plachá a lecčeho se lekne. Ať už je to hlasitý zvuk, prudký pohyb nebo cokoliv neznámého, okamžitě se ke všemu otáčí zády nebo si schovává oči za drobné štíhlé ručky a na svět kouká skrz prsty. Vážně skrz prsty, když si ji prohlédnete v jejím lekavém vzhledu, můžete si povšimnout dvou velkých pomrkávajících kukadel. Často se tak kryje před vším možným, od bouřek po hlasité rány dveří, když se v chování smečky promítá vztek a rozčílení. Dokonce i zvuk televize z ní dokáže vytáhnout hlasité íknutí, po kterém se skryje. Do skříně, pod postel, za nejbližšího člena: vždy si najde místo, ze kterého po čase vykoukne. Jen maličko než se znovu schová. Stejně jako je plachá - což je hodně - tak je i důvěřivá - což je také hodně. Je snadné si získat její důvěru, když se ukážete jako ochránce, který ji nechce škodit. A vlastně i jako zabiják, který si z ní vyrobí hadr na podlahu, svou služebnou a otrokyni v jednom. Zlé úmysly nechme stranou, podobnou záležitost nikdy neprokoukne. Neví, co je lež, ve svém slovníku obdobný pojem nevede, neboť každý pozná i ten chabý pokus, tudíž nic podobného raději nezkouší. Snad jen sobecké jednání je jí blízké, neboť jednou a v tu samou vteřinu naposled upřednostnila svoji budoucnost před ostatními a do dnešního dne oné chyby lituje. Ve špatné náladě je její paní schopna jí onu chvíli předhazovat před nos do omrzení a i když se omluví nastokrát, stále je to málo. Co je velkým problémem? Muži. Všeobecně, ačkoliv nejvíce se záležitost vztahuje na ty hezké. Pohledné v jejích očích, kdy přehlíží jejich špatné úmysly i odpornou povahu lumpů. Pokud někdo takový na ni promluví? Začne koktat. Rudnout. Žmoulat si sukni, blekotat nesmysly, častokrát plácnout naprostou hloupost, která nemá hlavu ani patu a zrodila se v koutě její zrzavé hlavinky. A konečně? Horečnaté omluvy a pádění pryč. To je celá Lee. S ženami je na tom o něco málo lépe. Nikdy si přesně nerozmyslela, které pohlaví ji přitahuje víc: vždyť se Sisou v zásadě udržuje milostný vztah, věrná a vlastně ano, i zamilovaná do své paní, kterou někdy ve svých nejhlubších myšlenkách označuje i za svou družku. Pro ni by byla ochotna mnoha věcí, možná ne čehokoliv, ač si nalhává přesný opak. Přesto by se na její rozkaz, ač celá rudá a zděšená, vyspala s celou smečkou jen pro potěšení v očích své stvořitelky. Má své slabůstky, ostatně jakožto každá žena. Přičichnutí si ke flakónkům s voňavkami patřící Sis, aby si jí připomněla, když se dlouho nevrací nebo na svou otrokyni nemá náladu. Válení se v čestvě povlečené posteli, užívaje si vůně vypraného ložního prádla. Tanec, hudba i zpěv, i když si už delší dobu maximálně brouká pro radost. Jakožto společenský tvor miluje doteky. Žmoulání látky mezi prsty, obejmutí či pusa na tvář, nic ji není cizí. Respektování osobní zóny? Jen by nechápavě zamrkala, než by jí došel onen prohřešek. Ustoupit, omluvit se a rudnout rozpaky. Ve smečce platí za omegu všech omeg, tou nejposlednější, na kterou nikdo nebere ohledy, avšak nikdo si ji z jistého důvodu nedovolí zabít.

Bude dopsaná hned po dopsání historie Nemesis A.

Když se přemění na vlka, nikdy si jí s nikým nespletete. Proč? Protože naše drahá Lee je v podobě vlka stále dosti malého vzrůstu, tedy menšího než jakým se může chlubit zbytek smečky. Srst je tak středně dlouhá, hustá a hlavně žíhaná v intenzivnějším kontrastu než je běžné u jiných zástupců tohoto dravého druhu. Je důležité uvést fakt, že v zimě srst působí tmavším dojmem, zatímco při létě chytá zlatavý odstín. Co se barvy očí týká, jsou stále ledově modré, jen je v nich o něco více šedé a méně modré, stále však zůstávají dominantou ve tváři. Za zmínku stojí to její hyperaktivní poskakování, kterým obtěžuje všechny kolem sebe. Uši, hlava, tlapy, ocas, to všechno má tak akorát velké, nic zakrslého, jednoduše se nijak nevymyká průměru, i tak se ale nedá považovat za obyčejnou, nebo snad normální. Svaly? Ne. Moc jich opravdu nemá, je spíše menší postavy, vyniká rychlostí, ne sílou. Sází na to, že nepříteli uteče a že hbitě zamotá hlavu každému protivníkovi, nikdy by si na nikoho netroufla přímo a nikdy nesází na to, že někoho přepere. Vždyť je omega.


* V levé dlani má vypálenou značku lili a jméno své paní.
* Její proměny jsou stále bolestivé jako v první den, ani po dvaceti letech si nezvykla.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama