Victoria Ozera

30. června 2017 v 17:49 | Admin |  Aktivní profily

Rodina: Slovo rodina je jí cizí, vlastní rodiče nikdy nepoznala, a že by někomu říkala "mami" nebo "tati" nikdy nepřišlo v úvahu. Adoptivní rodiče: Cassandra Rauso, Balthazar Ozera

Práce: (Než se dostala do Shademore byla v podstatě otrok)

Na první pohled malá a roztomilá holčička. Možná trochu pomuchlaná, ale jinak svěží a krásná. Je trošku tmavší pleti, ale že byste jí kvůli tomu měli nedávat, to rozhodně ne. Naopak jí to přidává na exotickém vzhledu a jen tak byste ji neurazili. Pravděpodobně proto, že by vám nerozuměla. Anglicky umí málo a francouzsky k ní promluví málokdo. Dlouhé světle hnědé vlasy jí sahají až po pas, stříhali jí vlasy jen jednou za rok, možná ani to ne. Spíše co dva, nebo tři roky. Jenže vlasy jí rostou rychle a už by potřebovaly taky trochu upravit. Často je nosí rozpuštěné, i když občas jsou i výjimky, kdy ji najdete se spletenými vlasy. Další malou záhadou jsou její oči. Někdy je uvidíte modře, ale to bude asi jen špatným úhlem pohledu. Pravá jejich barva je zeleno-šedá, kdy připomínají skoro až oči ztracené duše. Jako kdyby žádnou v sobě neměla a byla to jen prázdná nádoba bez špetky života. Tomu dodává už delší dobu i její úsměv, který snad nikdo nikdy neviděl. Vzhledově, když má oblečení, vypadá jako strhaná dívka, ale pod tím se ukrývá chudé tělíčko malé holčičky, která potřebuje jíst. Jdou jí vidět žebra a kosti, nemá téměř žádné svaly a možná i to jí ubírá na náladě. Možná to taky souvisí s její minulostí. O této Victorii se moc říct nedá. Je to tichá dívka, která se naučila poslušnosti, za ne moc příznivých podmínek. Naučila se vařit, obsluhovat, ale nemluvit. Sotva pár slov umí anglicky, které neprozradí. Přesto už teď víme, že je velmi háklivá na otázku týkající se jejich rodičů. Svoji matku a otce totiž nenávidí. Nikdy jim neodpustí, že ji jako malou poslali pryč od nich. Ale to by nejdříve musela vědět, co to znamená slova, jako jsou rodiče, rodina, nebo třeba láska. Tento cit snad úplně zapomněla. Jako malá ji nemohla rodičům opětovávat a tak se u ní tento cit nadobro vytratil, nebo ho spíše neumí používat a identifikovat. Jinak byste měli vědět, že není necita, jenom to zatím v sobě nenašla a nezná jiné pocity, než ty negativní. Je to malé, nevinné dítě, které se musí rozvíjet. Naučila se trpělivosti. A také zjistila, že má slabost pro hru na klavír. Jednou jednoho muže slyšela, jak na něj hraje, a i když potom dostala přes prsty, zamilovala si ten zvuk klavíru. Často se utápí ve snech, které povytahují na povrch její špatné stránky a zlé vzpomínky. Jediné čeho se bojí, je budoucnost, ani ona sama totiž neví, co si pro ni osud připravil. Taky trpí přehnanou nedůvěrou k mužům. Už jen z důvodů, které se táhnou z její minulosti, vypovídá, že jim jen tak opět nezačne důvěřovat. Přímo se jich straní a vyhýbá, jako čert kříži.

Narodila se ve Francii, kde však nepobyla moc dlouho. Rodiče ji odložili a vzali si ji jiní. Tentokrát ovšem to nebyl normální pár, jak se na první pohled zdálo. Jen to nikdo nemohl vědět, a tak Victoria skončila ve špatných rukou. Žena byla pronajatá jen na dvě hodiny, pak si šla po svých, jakmile muž dostal malou holčičku do vlastních rukou a pak odjeli do jiné části Francie, aby se ztratili případným zvědavcům. Mluvili na ni francouzsky, ale jakmile se naučila chodit, přitvrdili. Už to nebyla jenom pěkná holčička, kterou si adoptovali. Ne, nebuďte směšní. Udělali si z ní otroka. Tehdy to malá Victoria ještě netušila, ale tím, jak jim nosila pivo, nechala je na sebe křičet a plakala po nocích, když spávala na matraci pohozené na zemi, hroutila se do většího nebezpečí, než kdy předtím. A to už bylo hodně velké nebezpečí. Stačilo jen šlápnout trochu vedle a vše by se spustilo. Malá holčička se totiž narodila dvěma vlkodlakům, jenže tohle nikdy nezjistila a nikdy v sobě nemohla spustit ten gen, jelikož se k žádnému vlkodlakovi nepřiblížila. Na strašidla ovšem věřila. I na temné démony, kteří ji v noci vytáhnou z postýlky a pokoušejí se ji zabít. Jednoho dne se to ovšem stalo realitou. Její "rodina" se skládala především z mužů. Ženy sloužily podobně, jako malá Victorie. Jako služky, otrokyně, cokoliv, jen se s nimi nezacházelo jako se ženami. Jeden z démonů se jí pokusil zabít. Opilý ji odvedl do společenské místnosti mezi jiné chlapy. Victoria už věděla, že když začne odporovat, skončí s modřinami, nebo i hůř, proto jen poslušně šla. Ale tehdy se měla bránit, jenže to ji došlo pozdě. Muž si ji posadil na klín a začal jí říkat, jak je šikovná, hodná a pracovitá holčička. Začal jí sahat na vlasy a osahávat. Už tehdy se jemně ošívala a snažila se bránit, ale po pár tvrdých fackách už na to malá dívka neměla sílu oproti silnému chlapovi. Tak se stalo, že ji ten muž zneužil. A ne jen jednou, ale hned několikrát a každý jinak. Neváhali se přidat ani jiní muži. Poté ji jen sprostě pohodili uplakanou, ukřičenou a špinavou zpátky na matraci a šli si najít jinou oběť. Jedna žena k ní tehdy přišla, omyla ji a pomohla, aby vůbec Victoria přežila do dalšího dne. Tehdy se v ní zlomila důvěra k mužům a naopak si našla tu správnou cestu k ženám. Jestli si myslíte, že tímhle to skončilo, tak se mýlíte. Pokračovalo to ve stejném duchu několik let. Malá Victoria nedostávala skoro vůbec najíst, natož pít. Byla mlácená později už jen tak z nudy, nebo ji propalovali stehna, když chtěli uhasit cigaretu. Jenže každá zábava jednou končí. Za ta léta se stihli několikrát přesunout, ale tohle bylo poslední přesunutí pro malou Victorii. Projížděli městem, koho by zajímalo, že se to město jmenovalo Shademore, jen projížděli za bílého dne. A pak jenom otevřeli dveře, za jízdy vykopli malou dívku z okna a jeli dál. Takhle se dostala malá špinavá holčička, do města plného vlkodlaků.

Jakmile objeví svou vlčí polovičku, zjistí, že je to vlastně vlčice malého vzrůstu. Dalo by se říct, že ještě štěněcího. Jediné, co vám hned bude přímo bít do očí, budou její dlouhé nohy, které dodávají optického klamu, že je větší. Slabá vlčice, která je téměř kost a kůže, podobně jako když je Victoria člověk. Nedokázala by vyhrát žádný ze soubojů, jen byste do ní vrazili a ona už by ležela na zemi a stěžovala si, že jste jí něco zlomili. Srst má krátkou a v zimě jí nedokáže dostatečně ochránit. Nehoustne ji, což už něco napovídá, že úplně zdravá nebude. Přesto jí má celkem hebkou na dotek, dokonce je to i pohlazení pro oči, jelikož nemá žádné křiklavé barvy, spíše trochu mix od každé. Hnědé, šedé, bílé,… Jednoduše vlk. Oči se jí nemění a zůstávají zeleno-šedé, i když je vlčice na čtyřech.


Od chvíle, co si rozumí s prvním mužem, ke kterému si našla důvěru (rok potom, co se objevila ve městě), tak jí začal učit různá bojová umění. Třeba box, ale i karate a základy sebeobrany. Jeho by možná nesložila k zemi, ale jako malá princezna, když vynaloží dostatek vlkodlačí síly, by dospělého jedince složit dokázala.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama