Aki ‚Kitty‘ Nishiyama

7. července 2017 v 0:32 | Admin |  Aktivní profily

Práce:
Lovec vlkodlaků, vášnivá chovatelka koček

Rodina:
Pravá matka: Misa Nishiyama
Pravý otec: Shigeki Nishiyama
Sestra: Yumi Nishiyama
Bratr: Hideki Nishiyama
Adoptivní otec: Shizuke Nishiyama
Adoptivní matka: Hotaru Nishiyama
Nevlastní bratr: Ryuu Nishiyama


Kitty má 175 centimetrů a váží okolo 73 kilo. Její vlasy jsou tmavohnědé, čokoládové, téměř černé oči. Vždycky se na věci dívá s nadhledem toho tmavého pohledu a klidným výrazem. Tedy… většinou. Aki je jedna z těch lovkyň, které se nemají tak úplně pod kontrolou- což je nejspíš klasické.
O tomto má Kitty vždy to mínění, že vlkodlaci a lovci mají společného víc, než by se dalo říct. Vždyť vlkodlaci, co přežili nejdéle, byli většinou agresoři. A lovci, co žili nejdéle, byli největší predátoři z lovců. Ačkoliv tuto souvislost Kitty vždycky nesnášela, uvědomovala si, že na ní něco je.
Prakticky vzato Kitty nemá ani nikdy neměla důvod být lovec a nesnášet vlkodlaky. Tedy krom toho, že všechno psovité se jí hnusilo, protože její dominou jsou kočky. Možná je proti vlkům zaujatá kvůli tomu, že stejně jako většina jiných, není psychicky vyrovnaná. A ačkoliv jí to nikdy nebylo klinicky potvrzeno, je si sama jistá, že má rozdvojenou osobnost. Její přechody nejsou tak zřejmé, jako u jiných maniaků, ale i ona se dokáže změnit z … no, z menší mršky, na velkou mrchu. Aki nikdy beránek nebude.
Naprosto zbožňuje kočky, víc než zbožnost je to ale posedlost, která naprosto přerostla její kontrolu. Sáhněte na její, a nebo na jakoukoliv jinou kočku, a zažijete peklo. Tahle mladá asiatka si tak úplně nelibuje ve smrti svých obětí, jako spíš v jejich utrpení a strachu ze smrti. Pokud se smrti nebojíte, jste pro ni naprosto nezajímavý subjekt.
Co je asi pro většinu vlkodlaků dost velké plus je to, že se od ní můžete dostat živý. Až na to, že daleko se nedostanete, protože buď vás mimo svůj pozemek odpráskne ona a nebo jiný lovec. Není jedna z těch, kteří chodí, loví, zabíjí. Její lovy většinou trvají léta a pořádá je i na lidi. Připravuje si je do fáze, kdy je lehké je zpracovat a zničit. Nejvíc si užívá, když vidí, jak někdo, kdo jí věřil, trpí. Kvůli tomu její přípravy trvají i roky. Je pečlivá a rozhodně nemá problém s tím si déle počkat jen aby všechno bylo tip ťop. Vlkodlaci většinou trvají déle a nemá problém si rozpracovat víc subjektů naráz. Pokud je přátelská, nemylte se. Může to dopadnout i takto.
Ale i přes ostatní nedostatky je Kitty naprosto věrná své práci chovatelky koček. Ačkoliv má momentálně vícero koček různých ras, má v plánu si sehnat další a pokračovat v jejich prodeji. Uchovněnou má momentálně ale pouze Shino, takže se ohlíží po jiných siamských kočkách, respektive kocourech. Opravdu ji baví se o kočky starat a tak, kdyby byla ve městě kočičí kavárna, nejspíše by pracovala tam. Ale kdo ví, třeba někdy nějakou založí.
O svůj vzhled víceméně nepečuje, moc ji nezajímá. Je pravda, že se češe a sem tam se namaluje, ale to jen proto, že nechce, aby měli její miláčci infarkt z šeredy co by s nimi bydlela. Ale například její přitažlivost, co se mužů a klidně i žen týče, ji nechává chladnou. Nemá potřebu být sexuálně aktivní, protože dost dlouho si vystačila sama se sebou. Ten, kdo ji jednou připraví o panenství, bude hrdina. Protože kdo by ji vydržel uhánět tak dlouho, než roztáhne nohy? Jen totální magor.
O Kitty sice nejde říct, že by byla nedosažitelná, ale rozhodně není lehké si ji získat. Srdce má z kamene a je nelítostná, jak jen lovci dokážou být. Není divu, má to v genech. Stejně jako slast, co jí přináší jak utrpení ostatních tak jí samotné. Kitty není jen sadista, ona je i na masochismus. Nenechá si sice vytáhnout orgány z těla, ale snese toho poměrně dost. Teoreticky by se i dalo říct, že má posunutý práh bolesti, což není tak úplně pravda. Prostě má jen vysokou hranici toho, co jí je příjemné. Ale je pravda, že kdyby na ni naběhl vlkodlak a začal ji trhat, to by bylo daleko za hranicí.
Co se týče možnosti, že by se jako lovec stala vlkodlakem, vůbec to nebere v potaz. A kdyby se snad vlkodlakem stala, byla by otázka, jestli by si nesáhla na vlastní život. Nesnesla by, kdyby se jí její miláčkové báli a hlavně by se hnusila sama sobě. Je pravda, že pouto mezi vlkodlakem a jeho stvořitelem je dost silné, jenže Kitty je sama o sobě ten typ hříčky, co by to nějak zvládnout mohl.

Kitty se narodila roku 1990. Její matka byla žena na rozdíl od otce, který byl v té době dosti uznávaným vlkodlakem. I přes to, že matka byla na prahu smrti, vlkodlačí pokousání ji ochránilo. Avšak pořád jim zůstala maličká holčička, které dali jméno Aki - lidská holčička. Rodiče usoudili, že si dítě nechat nemohou - oběma bylo proti srsti, že by ji museli proměnit a lidské dítě by určitě nevydrželo žít vedle vlkodlačí smečky.
Uložili malou Aki do nejbližšího babyboxu a nechali ji jejímu osudu. Ta se dostala do dětského domova, kde si žila jako malá princezna. Oblíbená, milá a hezká holčička. Štíhlounká a s miloučkým úsměvem. Nic jí nechybělo. Tedy… téměř. I přes to všechno cítilo dítě zvláštní prázdnotu. Nic mu nepřišlo dosti uspokojivé, žádná hračka dost dobrá. A dokonce, když si s ní ostatní děti nechtěly hrát, tahala je za vlasy a běhala za nimi s větvičkou ulomenou ze smrku. Ačkoliv to zní vtipně, jehličky tomu dodávaly extra bodavý efekt.
Když bylo Aki šest a půl roku, přišla si pro adoptivní rodina. Získala příjmení Nishiyama, teplý domov a nevlastního bratra, kterého zbožňovala. Možná že i víc, než je přirozené. Byla vůči němu přehnaně majetnická. Vždycky, když si šel hrát s kamarády, holčička za bráškou Ryuem dolízala a chtěla si hrát s nimi. Přestala, až když dostala vlastní kočičku, mourovatou Karmi.
Jak šel čas, Aki byla už desetiletá aktivní slečna s láskou věnovanou své kočce. Kamarádů moc neměla, protože na ně byla zlá, když jí nechtěli vyhovět a tak postrádala dětskou společnost. Byl to zrovna týden, kdy byli rodiče na dovolené a děti tam byly s chůvou. 14ti letý Ryuu si šel ven hrát s kamarády a Aki mu byla v patách. Všichni Ryuovi kamarádi byli naštvaní, že jim holka leze do zelí, zvlášť takhle mladá. Proto jeden 13ti letý a jeho o dva roky mladší bratr, kteří patřili k zámožnější rodině, dospěl k tomu, že je třeba jí udělat lekci.
A nenapadlo je nic lepšího, než vzít její kočku a strčit ji do vody. A držet ji tam, samo sebou. Nutno dodat, že Kitty vřeštila snad víc než kočka. Když je nakonec obě pustily, Ryuu byl rozzuřený a chtěl malou sestřičku uklidnit, ale ta na sebe nenechala ani promluvit a už vymýšlela tvrdou pomstu. Vzhledem k tomu, že bylo léto, Aki šla za chlapci, když šli plavat. A tam poprvé uskutečnila to, čemu do dnes říká 'požitek z lidského křiku'. Počkala si, až bude chlapec, co jí topil Karmi, sám a vší silou ho nejdřív nakopla a mu držela hlavu pod vodou, dokud nepřiběhl další z Ryuových kamarádů a neosvobodil ho. Pokud se do té doby s Kitty někdo bavil, tak po tomto už ne.
Našla v sobě choutky, které by většina lidí odsoudila a začala mít chutě je praktikovat. O rok později její kočku roztrhal sousedův pes, kterého našli nabodnutého na plotku mezi domy se střevy kolem jeho krku. Nedlouho na to se rodina odstěhovala jinam, kde ještě nebyli známí. Brzy na to odjel Ryuu studovat to Tokia, takže už ho sestra ani rodina tak často nevídala. Aki její bratr sice hrozně chyběl, ale brzy se přidala do kroužku bojových umění a začala na sobě tvrdě pracovat, protože jí přišlo, že v dnešní době se člověk umět bránit prostě musí.
Po nějaké době jí i adoptivní rodiče vysvětlili, že jsou vlastně opravdu příbuzní - byli její teta a strýc, ale s druhou polovinou rodiny se nestýkali, protože na rozdíl od nich nežili ve smečce, ale jako samotáři. Že jsou vlkodlaci samo sebou nevěděla a taky se to nikdy nedozvěděla. Ani to, že stejní jsou i její rodiče. Chtěli jí toho říct více, třeba že má sestru a bratra, ale utnula je hned, když zjistila, že ji adoptovali, protože věděli, že to, co udělal její otec s matkou, bylo sobecké. Víc toho vědět prostě nechtěla a nezajímalo ji to.
V raných patnácti odjela na školu do zahraničí, protože vynikala v angličtině a mohla si to dovolit. Studovala nějakou dobu v americe, kde ji naverbovali zdejší lovci. Po té se začala učit jejich umění a vraždění všemu, co vypadalo jako vlkodlak. To už se začaly naplno projevovat její choutky a měla svou první oběť. Všemi oblíbenou dívku s velkým srdcem, která zbožňovala kreslení. Kitty to přehnala a utopila ji. Jediné co na dívce po Kitty zůstalo byly škrábance na ruce, které se Kitty jako symbol líbily natolik, že je začala využívat, když už to s někým přehnala, a nebo zabila nějakého vlkodlaka.
Když se vrátila domů, málem nikoho nepoznala, hlavně bratra, ke kterému stále chovala určitě city. Když o pár let později na matrice zkoumala rodokmen, zjistila, že ani nijak nejsou příbuzní krom toho, že ji adoptovala jeho rodina. On byl syn 'matky' a její pokrevní příbuzný byl 'otec'. Ti dva se vzali rok před Kittyinou adopcí.
S bratrem ani adoptivními rodiči už se po svém odchodu do Koree a následně do Ameriky nikdy neviděla. Ale v Korei potkala jiného rodinného příslušníka. Hidekiho Nishiyamu, který byl ke všemu navíc vlkodlak. Kitty ani nevěděla, co ji tehdy donutilo ho nechat odejít, prostě ho nechala. Ačkoliv toho pak litovala, byl jediná pravá rodina, kterou měla. A to ještě tvrdil, že má starší sestru. Ačkoliv se to Kitty snaží a vždycky snažila nějak zapomenout, nepovedlo se.
Ve 26ti letech dorazila do Shademore, kde začala účinkovat jako lovkyně, ale velmi opatrně a moc se nestýkala s lidmi. Ale konečně už si vyhlídla vlastní oběti a je připravená účinkovat jako ukázkový lovec.

ODKDY JE LOVCEM: Od 23 let
SPECIFICKÉ ZBRANĚ: Cokoliv na dálku, od luku, přes kuš (která je nejčastější) po dýky potřené čímkoliv, co by mohlo vlkům uškodit. Ale mrtvoly si značkuje. Většinou třemi čárami vyrytými na paži oběti.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama