Lee Hyunsoo

10. července 2017 v 18:59 | Admin |  Neaktivní profily

Osud rodičů neznámý, pravděpodobná smrt v Severní Koreji

Práce: Nezaměstnaný, tulák, bezdomovec

Lee byl už od prvního pohledu obdarován poměrně hladkým vzhledem. Kůže bez jizev či čehokoliv jiného, jemné rysy, výrazné oči a tmavé vlasy. Je poměrně vysoký, zhruba 182 cm. Nemá nějak extra vypracovanou postavu, ale s ženskou by si ho nikdo nespletl. Co se stylu oblékání týče, je to velice sporné. Nikdy se o módu a styl nezajímal, takže nosí v podstatě cokoliv co se najde. Jakékoliv kombinace, při kterých by se každý normální člověk chytal za hlavu, jemu je to absolutně jedno. Tím se plynule dostáváme k jeho povaze. Lee je absolutní prototyp samotáře. Nijak nevyžaduje společnost jiných lidí, možná i spíše naopak. Zvykl si od sebe lidi odhánět. Jenže tady se nabízí otázka. Dělá to, protože skutečně chce být sám, nebo to dělá aby držel sebe dále od nich? Ani on sám nezná odpověď. Je úzce spjatý se svou vlčí povahou, a to natolik, že je mnohem raději ve vlčí formě. Zvykl si na ni, a je mnohem méně pravděpodobné, že se někdo pokusí oslovit obřího vlka, který ještě, aby toho nebylo málo, zlověstně vrčí. Ale dobrá tedy. Dejme tomu, že se vám podaří na něj narazit v lidské podobě, a nějak se s ním dostanete do kontaktu, jaký je v takovém případě? Jednoduše řečeno, dokáže být velmi odtažitý. Není vůbec neobvyklé, že odpovídá na jakékoliv pokusy o konverzaci jedním či dvěma slovy, a ani se ji nepokouší nijak rozvíjet. Z dalšího úhlu pohledu se může zdát sobecký. Pokud od vás něco chce, je dost pravděpodobné, že si to prostě vezme, a nehledí u toho na škody okolo sebe. Jako další zajímavý bod jeho povahy je asi jeho přístup k ženám. Je takový, že… Není. Nemá absolutně žádné zkušenosti s citovými vztahy, a to i přes jeho značný věk. Nedá se ukázat na přesný důvod, proč, možná za to může jeho odtažitost, možná na to prostě není stavěný, důvodů může být mnoho. Lee je také chronický tulák. Málokdy vydrží na jednom místě příliš dlouho, potuluje se ve vlčí formě, živí se lovem, jako skutečné zvíře, a vyhýbá se společnosti. Dalo by se říci, že je bezdomovec, vzhledem k tomu že nemá žádný domov, do kterého se mohl vrátit.

"Proč je nebe modré?" Tato slova ho probudila v podstatě ze zasnění. Pohlédl doleva, ke zdroji toho jemného hlásku, který vyslovil tu dětinskou otázku. Byla to malá, maximálně tak šestiletá holčička, ve špinavých hadrech, s ušmudlaným obličejem a modřinami na těle. Pohlédl na ni, a nemohl si pomoct, než se na ni přívětivě usmát. "Aby byl svět veselejším místem." "Hyunsoo! Co se vybavuješ s tím spratkem?! Jestli do deseti sekund nezvedne další kýbl s jílem, nemusí taky vůbec dostat nažrat!" Ozval se za ním hluboký, panovačný hlas. Byl to starý, vysoký muž v uniformě, v naprosto stejné, kterou měl na sobě Lee sám. "Jistě, ano pane!" Opět se otočil k dívence, která na něj hleděla, a rovněž se na něj usmála. Bylo zvláštní, vidět dětský úsměv, na místě jako je tohle. Zakroutil hlavou, s lítostivým výrazem ve tváři, a ukázal na kbelík plný jílu. Musel být šíleně těžký, obzvláště pro dítě. Neodmlouvala, za což děkoval bohu. Pod dohledem velitele by byl nucený ji za takový prohřešek zmlátit. Hleděl na ni, jak se táhne s tou obrovskou zátěží, a neodvážil se si ani představit, že tohle bude muset odnést 4 kilometry, dnes ještě sedmkrát… Pracovní tábor Yodok, Severní Korea. Nebo jak by se to dalo výstižněji nazvat - Peklo na zemi. Pokud si veřejnost myslela, že koncentrační tábory už neexistují, tak se sakra pletli, tohle totiž nebylo nic jiného, než tábory na vyhlazení těch, co překážejí. Úmorná práce, téměř žádné jídlo, mučení, veřejné popravy, to všechno tady bylo absolutně normální, a právě na takovémto místě Lee "pracoval". Už od malička podléhal nátlaku společnosti, ve které se narodil. Působilo na něj fanatizování Severokorejské politiky, kdy on sám věřil, že jejich diktátor je bohem, který jim poskytuje svou ochranu, a oni mu za to musí dát své vlastní životy. Věřil, že okolní svět je naprosto barbarský, a že oni jsou vrcholná civilizace. Proto už jako mladý, v podstatě ještě jako kluk, se rozhodl nastoupit k armádě na plný úvazek, a jako stráž pracovních táborů, o kterých se říkalo, že se tam posílají ti nejhorší zrádci jeho slavné země. To co tam ale viděl… To rozhodně nepodtrhovalo jeho představu o dokonalé a spravedlivé vládě. Vězni neměli absolutně žádná lidská práva, bylo s nimi zacházeno jako s dobytkem. A takto to nebylo jen v Yodoku. Lee již sloužil v několika takovýchto táborech, což zvykem nebývá, ale dejme tomu, že neměl tak nějak na výběr. Lee skrýval tajemství, už od narození nebyl tak úplně člověk. Narodil se s vlkodlačí krví. Jeho rodiče byli podle všeho jedinými vlkodlaky žijící na území Severní Koreje, ale s jistotou to říct nemohl, jen o žádných jiných on sám nevěděl. Už od mala mu bylo vtloukáno do hlavy, že to musí držet v tajnosti, za každou cenu. A přesně to dělal. Vždy, když se jeho věk začínal podle ostatních dostávat příliš vysoko, s tím že stále vypadá šíleně mladě, tak zmizel. Vypařil se, skrýval se jako vlk, a po určité době se zase objevil, na úplně jiném místě. Za tato léta se se svým vlčím já dopodrobna seznámil, a velice sblížil. Čím dál tím více se mu zamlouvalo více než lidské tělo. Ale zpět k hlavní myšlence. Yodok byl poslední tábor, ve kterém kdy měl tu "čest" sloužit. Jeho přístup však už nebyl tak tvrdý, jak býval, a mnohokrát za to byl odsuzován, či dokonce trestán. Mezi samotnými vězni byla však jeho reputace poměrně vysoká, hleděli na něj jako na někoho, kdo jim je ochotný pomoct. Obzvláště k dětem začínal být až jemný, na rozdíl od jeho kolegů, kteří do nich bezmyšlenkovitě přinejmenším tloukli. Možná to bylo tím, že on už viděl dost utrpení na to, aby věděl že je to naprosto zbytečné, a nechutné. Brzy však přišel den, který ho naprosto nakopl, a hodil přes palubu. Doteď nechápe, co na tom bylo tak jiné, když to viděl už tolikrát, a vždy byl noc poté schopný usnout. Přišel den poprav. Vždy musel být někdo popraven, vojáci si už našli nějaký důvod. Tentokrát to měl být "kontraband", čímž měli na mysli jídlo, které vězni skrývali, v případě že by opět nedostali najíst. To, co ale bylo na tomto případě zvláštní, byl výběr. Byla to celá rodina. Otec, matka, a malý, sotva osmiletý klouček. Opět byli nastoupení všichni vězni, a před nimi klečela tato trojice, s rukama za hlavou. Otci i matce bylo jasné, co přijde, jen dítko se zoufale rozhlíželo, netušíc, co udělalo špatně. Před nimi se velice pomalu procházel vysoký, starší muž v uniformě, nepochybně důstojník. Klasicky vykřikoval nějaké své žvásty o tom, že se provinili proti jejich slavné zemi, a milujícímu diktátorovi, než namířil pistoli přímo na čelo otci rodiny, a stiskl spoušť. Bezvládné tělo se sesunulo k zemi, matka se s pláčem dívala na své dítě, a šeptala, že to bude všechno v pořádku, než za pomocí velitele také její mozek opustil lebku. Hideo měl ruce pevně sevřené v pěst, a zatínal zuby, cítil neskutečný vztek, a jeho oči začínaly žloutnout. Pohlédl do davu vězňů, mnoho z nich na něj upíralo svůj zrak, s výrazem - "Pomoz nám." Důstojník, s naprosto chladným výrazem, namířil zbraň na hlavu malého kloučka. V tu chvíli Lee svým zrakem narazil na tu malou holčičku, která se ho jen před několika dny ptala, proč je nebe modré. Zakrývala si uši, a plakala. Leeho zuřivost už naprosto přetekla. Se zavrčením se vrhnul dopředu, synchronizovaně s tím se jeho tělo měnilo na obrovského vlka. Svou vahou srazil k zemi důstojníka, který nebyl schopný ani vykřiknout, než mu svými tesáky sevřel hrdlo a oddělil hlavu od těla. Necelou sekundu nikdo nereagoval, vojáci okolo, samotní vězni, nikdo nevěděl co dělat, než se tělo obrovského vlka zvedlo, a vrhlo se po dalším člověku v uniformě. Většina přítomných začala utíkat, až na několik strážných, kteří začali sahat po zbraních, svýma třesoucíma rukama však nebyli schopní vůbec zbraň odjistit, natož zamířit. Lee zvládl rozsápat dalších sedm vojáků, než se obrátil na úprk. Jedno věděl jistě, tady už nemohl zůstat. Nejen v Yodoku jako takovém, ale i v Severní Koreji. Zprávy o tom, že se kolem potuluje člověk se schopností se změnit na zvíře se zrovna tady bude šířit jako oheň. Nezastavoval se. Nevnímal únavu ani jakoukoliv bolest, věděl jen že se musí dostat pryč. Ve své vlčí formě uprchl přes celé vnitrozemí Severní Koreje, a přes hranice. Dodnes neví, jak jeho chování ovlivnily osud jeho rodiny, jestli vůbec věděli, že se něco takového stalo. Nezastavoval se ani v Jižní Koreji, stal se tulákem. Nepřipouštěl si nikoho k tělu, nikde se na moc dlouho nezdržoval. Paradoxně mu jeho skutek v Yodoku nijak nepomohl, naopak. Jeho svědomí ho tížilo daleko více, bylo to jako kdyby se teprve teď probudilo, a ukázalo mu všechny ty zvěrstva, které činil nevinným lidem. Cítil se jako monstrum, jako někdo kdo si nezaslouží přítomnost druhých, a je mu souzeno být sám. Nyní však narazil na Shademore. Všude bylo cítit, že právě tady je šílená koncentrace stvoření jako je on, a navíc, něco ho k tomuto místu přitahovalo, jako kdyby byl osud, že se sem dostal. Stále je to tulák, nemá jakýkoliv domov, ale od tohoto města se už nikdy nevzdálil…

Rozhodně značně větší než obyčejný vlk, taktéž se silnějším skusem a větší vahou. Jeho srst má z naprosto větší části zářivě bílou barvu, k čemuž kontrastují jeho výrazně žluté oči. Povahově je jakožto vlk téměř až flegmatický, málokdy se zvládne dohnat k agresi, pokud se ovšem nejedná o teritoriální chování či lov.

.: Eye In Eye :. by WhiteSpiritWolf

- Prošel si mnohými výcviky Severokorejské armády, stále dokáže být nebezpečný i v lidské podobě.

Výsledek obrázku pro kim myungsoo gif
Související obrázek
Výsledek obrázku pro kim myungsoo gif
Výsledek obrázku pro kim myungsoo gif
Výsledek obrázku pro kim myungsoo gif
Výsledek obrázku pro kim myungsoo gif
Výsledek obrázku pro kim myungsoo gif
Související obrázek
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama