Lucielle Ares Mikhailovich

25. července 2017 v 22:53 | Admin |  Aktivní profily

Matka či otec ji nechybí, nepamatuje si je a je ráda že je ani nepoznala.

Bratr- Victor Aleksander Mikhailovich, dvojče. O trochu klidnější a chytřejší, hlavně vyšší. Ovšem společně nebezpečnější.

Kazatel, náhradní otec- Gustav Mikhailovich, nová rodina jenž je přivedla na stranu boha. Vychovala je od malých dětí, zemřel když sourozencům bylo dvacet.

Práce: Kazatelka, nájemná vražedkyně zločinců

Lucielle je i vzhledově výrazná žena, výška jenž čítá něco málo přes metr osmdesát pět. Tak či onak je menší než její dvojče. Nepreferuje podpatky, díky výšce si vystačí s klasickými botami. Nenosí ani šaty, tedy ojediněle na nějakou události jinak by ji do toho nikdo nenavlékl. Je hubené postavy, téměř do všeho vleze. Ale je vybíravá na oblečení, preferuje pánskou módu. Do práce nosí černý oblek ušitý pro ni, kromě bílého kolárku je v černém. Na veřejnost chodí takto velice často, ale když má volno vezme si i ''obyčejné'' tričko-preferuje značkové věci, kalhoty a to jen převážně tmavé barvy, bílá je pro ni speciální barva. Libuje si v černých kožených bundách. Čas od času na sebe hodí sportovní věci, to když si jde oddechnout do lesa a protáhnout svaly. Ačkoliv je žena je docela silná, gymnastika, karate na ni nechalo nějaké ty znaky. Kluzká jako had, velice ráda šplhá. Odpočinek ve větvích stromu není její každodenní šálek, ale viset na popruhu na baráku a z tohohle úhlu někoho sestřelit, to je to pravé ořechové. Lucielle má na sobě hodně tetování, takový obrázek. Zálibu v tom našla před několika lety, začalo to "meow" na vnitřní straně spodního rtu. Dnes má nejvíce poseté ruce, poté pár věcí na lopatkách a krku. Na boku a sem tam i na nohách, i pod prsy má jednoduchou korunku. Na prstech z vnější strany je každé písmenko na jednotlivém prstu, společně tvoří "Just Love". Také na vrchním hřbetu levé ruky má tetování v podobě pejska, za uchem má také tetování. Vlastě má tetování téměř všude. Na krku se jí vždy houpá přívěsek od adoptivního otce, Gustava po kterém má příjemní, vlastní rodiče nepoznala. Lucielle vlastní motorku, takže občas si na sebe navlékne červeno černé oblečení, i s helmou. Co se týče pracovního obleční, a tím není myšleno její Kazatelské já, ale spíš to ďábelské. Nosí leckdy kousky s odhalenými zády, kožené bundy ale pokud má zabíjet ve společnosti sako je klasika. Jako vždy plně vybavena zbraněmi a vrhacími noži, také má ve špičce boty nuž, stejně jako v dlouhém rukávu nosí vysunovací čepel. Lucielle to vždy táhlo k klučičímu oblečení, a její sexuální orientace tomu dvakrát nepomohla. Kromě mužů ji přitahují ženy, stejně jako jejího bratra, ale ten si to málo kdy přizná nahlas. Luciell dohromady s Ares je schopná všeho, i incestu a to nebude popírat ona ani bratr, hold jsou spolu až moc dlouho. Tím že byla chvíli jako něčí majetek, děvka je zvyklá na brutálnější zacházení. Ač si to už tak moc nenechá dovolit, tohle by mohl udělat vážně jen vybraný člověk. A tím že si k svému já pouští málo koho, co se týče vztahů je to komplikovanější. Jinak se vyspí s každým hezounkem co vyplázne prachy, zadarmo to dělat nebude. Ale klidně ho zadarmo odpráskne. Díky tomu že pár let seděla v lochu a nosila hezoučké oranžové oblečení, měla pár poměrů s ženami. V léčebně to byl krátký vztah s psychiatrem, osobně ji na milé požádání bratra pustil.Škoda že to nepřežil, rozuměl jí. Jinak se zatím nemá v plánu vázat, málo kdo by ji pochopil. Velice ráda si hraje na němou, využívá znakové řeči. Ale nadává hodně sprostě a rychle, slova umí jako básničku. A vztyčený prostředníček je snad už zajetá klasika. Pokud má na sobě kazatelské oblečení, je trochu mírnější. V kostele se tváří jako svatoušek, ale s radostí by je tam vyzabíjela s pomocí Ares. Nesnáší zpovědi, její empatie je nižší. Jediné kdo ji zajímá je zbylá rodina. Pro rodinu je ochotná i zabíjet. Co se týče vztahů mezi sebou, jsou dvojčata občas jako jeden a nedají bez sebe ránu. Proto se už nyní málo kdy od sebe oddělí. Jakákoliv narážka na rodinu je oplácená útokem, ne-li pokusem o vraždu. Hold už trochu zlozvyk, reagovat ostře. Příliš se namaluje, ačkoliv sem ta má výraznější oči. Podtrhuje tím barevnost očí, pravé má modré a levé zase hnědá až červené. Takový tmavý mahagon. Její bratr tuto vadu očí má také, vlastně se to dědilo po jejich pravých rodičích. Lucielle dříve mluví než myslí, což se jí v minulosti vymstilo. Nejednou dostala díky tomu přes držku, a ve věznici o tom ani nemluvě. Ač jsou oba s bratrem vychování časem jako mafiáni nesnáší je, loví je. Jsou na ně plně vysazení, a jejich jména mají krásně v seznamu, dokonce označené i barvičkami. Ona je schopná udělat cokoliv aby je zabila, hrát si na děvku? Klidně, ale pak si užijí pomalou smrt. Co se týče vlasů nosí je na krátko, enormně nesnáší dlouhé vlasy, měla je v mládí. Kromě toho že je nemusí nějak moc česat a řešit účesy, jsou praktické i do její práce. Bojovat s někým a mít dlouhé vlasy? To je dle ní dost hloupé, mohou toho vaši protivníci využít a pěkně vám vlásky vytrhat. Je majitelkou hnědých vlásků, ale barví si je na černo. Střih je vždy zvláštní, vystříhané znaky na temeni, či zepředu z profilu pár rýh jenž tvoří souhru díla umělce kadeřníka. Když se jí to nelíbí, přehodí vlasy na druhý bok a vše skryje. Určitě u ní ve skříňce naleznete hodně gelů a fixačních laků, jelikož si čupřinku ráda vyčeše nahoru. Ares dělá z Lucielle to čím je, sobeckou mršku s prořízlou pusinkou. To ona je většinou hlavní spouštěč zabíjení, drzých poznámek a nadávek. Lucicelle proto občas mluví sama se sebou, její dvojče si na to už zvyklo sám tím trpí. Ares kdysi byla obyčejnou kamarádkou, ač trochu divnou a hlavně imaginární ale postupem času se vpíjela do vědomí Lucielle že se z ní stala její součást. Lucielle má slabost pro zbraně a rychlá auta, kromě práce je to její volný čas. Odpočinek v rychlém autě je přímo slast pro dušičku. Často si půjčuje bratrovo auto, ač má sama svého miláčka na kterého nenechá říct ani Ť. Zbraně má upravené dle požadavků. Kromě lpění na zbraních a autu, má zlozvyk pít alkohol a kouřit, ač s těmi cigaretami je to méně akutní, než s alkoholem. Jo je trochu alkoholik, ale vybíravý tvor. Whisky, Bourbon a víno, to je její.Velice ráda manipuluje s lidmi, je trochu podfukář a kapsář k tomu. Nejvíce jí baví dostávat se z policejních želízek, už se to za ty roky naučila.

Pochází z dávného Ruska, z malé dědiny. Své rodiče si příliš nepamatuje, tedy ví že nějaké měla ale ve třech letech se s bratrem záhy ocitla na prahu sirotčince. Snad díky bohu se jich ujal jeden dobrotivý kněz, pracoval v tomto zařízení. Oba sourozence si vzal pod ochranná křídla, osobně se jim věnoval od prvního dne jejich setkání, díky tomu nosí jeho příjemní. Brala jej za svého otce, nemohla si stěžovat. Jídlo, vzdělání, ošacení měla a také ji vedl řádně k víře. Lucielle si své rodné jméno nepamatuje, přijala proto jméno Lucielle a příjmení svého otce. Už od raného věku byla dosti divoké dítko, její bratr byl klidnější a vzdělanější, ale zase silnější. Milovala rvačky, jakmile mohla pustila se s někým do křížku aby ukázala že i žena může být silná, zůstalo jí to i v dnešní době. Ale v tomto věku, který činil něco málo kolem osmi let i uvědomovala po čem touží, nebyla to jen pomsta rodičům jenž ji odkopli, ale i to že se začala zajímat o chlapce, ale i dívky. Postupem se tohle vše vystupňovalo a vznikla z toho bisexualita, její bratr to má podobně ale má to na něj menší vliv. Lucielle nebyla kamarádské děvče, nedychtila po tom a není tomu ani jinak po tolika letech. Stejně si Lucielle vytvořila imaginární kamarádku 'Ares', vždy byla její oporou když nebyl bratr na blízku. Postupem času se z imaginární kamarádky stalo alter ego, její osoba se tím pádem rozdvojila. Když se její vlčí já čím dál tím více projevovalo, byla z toho zmatená. Nikdy jí to neměl kdo vysvětlit, ovšem co nadělala když musela změnila se. Její vlčí já byl v té době hodně vystrašené. Vždy když se změnila utekla do sklepů kde trávila většinu času jako vlk. Až když to Gustav zjistil, začal sklep zamykat. A ona se tomu musela postavit, její bratr to bral v klidu. Ostatní děti na ně často křičeli že jsou monstra co tam nepatří, to se její psychiky taky dotklo. Proplakaná noci nebylo nic neobvyklého. Když jí bylo patnáct co by kamenem dohodil, vyhořel sirotčinec kde žili.Bylo to zrovna v zimě, hodně dětí zemřelo. Ona, bratr a Gustav se odstěhovali na chatu. Byl to velký dům, kde žili nakonec v deseti. Gustav si sebou vzal několik dětí, aby je ochránil před krutým světem. Lucielle a její bratr byli v jeho očích ty nejhodnější děti na světe, ale za jeho zády to byli pěkní uličníci. Lucielle na pár let přestala mluvit, z ničeho nic, doteď nikdo neví čím to bylo. Musela se tedy naučit znakovou řeč- v dnešní době ji využívá pro zabavení, když si hraje na němou. Občas ji bratr podezíral že to dělá kvůli pozornosti, aby si jí někdo všímal. Ovšem to ona vždy zapírala, přece jen neměla kromě Ares nikoho kdo by jí rozuměl, možná tak bratr. Po smrti Gustava zůstala jen s bratrem, bylo to něco málo po oslavení jejich dvacátých narozenin. Byli na tomhle světě sami, jen ve čtyřech. Victor si totiž také postupem času vybudoval alter ego, takže byli sourozenci a jejich alter ega. Sami si občas ze sebe utahovali že oči jsou toho důkazem, každé jiné.Začali cestovat, tím pádem odešli z tehdejšího Ruska-vydali se do Evropy. Hledali lepší školy, jelikož Victor byl ten učenlivější a chytřejší, kdežto Lucielle zběhlejší ve zbraních a bojích. Victor vystudoval po čase tři školy, lékařskou, právnickou a policejní, stejně jako Lucielle, ta nikdy školám neholdovala. Žila si bezstarostný život na ulici, plný intrik a zla, byla chvíli i jako děvka v obyčejném podniku. Užívala si to, živila sebe i svého bratra, který byl proti. Ovšem Lucielle se snadno dostávala do problému, nejednou někoho zabila. Většinou to byli mrtví muži, i jedna žena a to jen kvůli tomu že si na ní dovolili v posteli o troch víc než se jí líbilo. Byli to lidé, vlkodlakům se sourozenci do určité doby stranili, sami o sobě moc nevěděli a do vlčích podob se měnili málo. Lucielle se povedl nehezký kousek, na kterém nakonec vydělali. Zabila tehdy člena Italské mafie, žijícího v Londýně, kde kdysi dvojčata přebývala pomalu padesát let. Její život měl padnout za smrt jednoho člena, ale bratr nabídl své i její služby jejich rodině. Dělal jim lékaře i právníka, ona jako služebná či prostě jednoduše děvka. Ale k jejímu štěstí se do ní zamiloval druhý syn oné rodiny, bratr toho mrtvého. Lucielle ho zneužívala ve svůj prospěch, dostala se ke zbraním a dostal se jí patřičný výcvik. A vzdělání v oblasti Italského jazyku, stejně jako Victoriovi. Italsky museli umět už kvůli rodině. Tohle mírové soužití nevydrželo dlouho, sourozenci rodinu zlikvidovali a dostali se k jejich majetku. Victor ovládal všechny léčebné květiny jako doktor, ale také znal jedy. Lucielle využívala nože, tiché zabijáky. Od té doby vlastně sourozenci loví podobné rodiny, museli se kvůli tomu stěhovat. Však majetek zůstal jim, stejně jako peněžní obnos čítající několik set milionů. Lucielle se od bratra odpojila po deseti let v jejich rodinné sektě, nebyli totiž sami kdo byl pro tento návrh zabíjení odpadků, jenž se nazývají mafiány. Však čas měli sečteni i různí zlodějíčci a úchylové, jakákoliv nelegální činnost. Ovšem dvojčata se činila když byla bez toho druhého, kašlali plně na zákony a zabíjeli hlava nehlava, drogy a chlast byli na denním pořádku. Lucielle se často zamilovala, ale její vlčice byla proti takže vztahy nevydrželi déle než pár týdnů. Né vždy ho zabila, ale téměř vždy jo. Pár let strávila ve vězení, nejspíš to bylo za tu vraždu kde se nechala chytit. Nechtělo se jí platit nájem, takže pobyt ve vězení byla jen výhra. Poznala pár nových tváří, jistě nebylo to vždy růžové ale dokázala si tam udělat pár přátel. Po pěti letech se dostala do psychiatrické léčebny, kde si začala poměr s doktorem. Měla jej celkem ráda, i když jej spíše využívala. Díky němu a jejímu bratrovi jenž jej slušně požádal, se dostala ven. To slušné požádání bylo vyhrožování jeho ex rodině, ale což. Dohromady se dali až v dvacátém století, což bylo od jejich rozdělení snad dvě sta let, opět spojily síly a rozhodli se zakroutit krkem násilníkům v dnešních časech. Obrátili se na stranu víry, ač oba už dávno v Boha přestali věřit. Kolárek na jejich hrdlech dává občas naději, ale pro zlobivé lidi je to spíš znamení pekla. Za peníze co získali postupem času, loupením, vraždami rodin si koupili auto, každý jiné. Vybavili se také si Luciell pořídila motorku. A první tetování což nebylo poslední. Na Shademore narazili náhodou, jen tudy projížděli. Přítomnost vlkodlaků se jim hnusila a ta zlá aura taky, odjeli odsud hodně rychle. Za život narazila na hodně lovců, nesnáší je a na rozdíl od bratra jim dohazuje vlkodlačí jména, s pár lovci se jí povedlo udělat i kompromis ale ten vedl většinou do postele. Jistě občas se ji snaží lovci zabít, ale to se raději vypaří hodně rychle. Či se v nejkrajnějších chvílích snaží najít kompromis. Vrátila se s bratrem do Shademore po dobrých padesáti letech. Je možné že si je někdo zapamatoval, ale ona stejně jako bratr o tom pochybuje. Rozhodli se trochu město pročistit od zlobivých ručiček, kterým sami propadli. Ovšem kdo by podezíral kazatele z náhodných úmrtí?

Ve vlčí podobě je stejně vysoká jako její bratr, takže žádné tintítko. Nepatří mezi klasické vlkodlaky co se týče výšky,jsou oba v "formátu" velkých vlků. Je hubená, dlouhé štíhlé nožky se jí hodí během lovu či útěku, ve vlčí podobě se do boje nežene. Jedině s bráchou za zády. Je naopak hbitá a rychlá, takže dobrý lovec. Díky šedé barvě je v lese trochu pěst na oko, ale po nocích jí to vyhovuje. Oči jsou ve vlčí podobě dvoubarevné stejně jako v lidské podobě. Pravé je modré a levé hnědé až do červena. Kolem čenichu má světlejší místa, také na náprsence je pár světlejších míst. I kolem očí, ale hned nad tím se to vpíjí do tmavé. Ačkoliv vrčí často, zuby využívá málo kdy. Teda v lidské podobě kouše jako ďas.

Zbraně, dvě upravené na míru a poté klasický kufr všeho možného, kromě toho má i odstřelovací zbraň.


Pes: Malé miminko v podobě Mastiffa, toť její mazlíček. Sahá jí téměř po pas, takže v autě zabere na pohodu dvě místa. Má boudu u jejich domu, ale stejně chrápe na gauči. Jmenuje se Apollyon, ale říká mu stejně Apollo.


Stejně jako bratr nosí na krku přívěsek, dostali jej od Gustava k osmnáctým narozeninám. Jedná se o bronzový kousek, upravený do Ruského stylu. Dle všeho by se mělo jednat sluneční kolovrat, nejspíš ochranný kousek.


  • Lucielle trpí rozdvojenou osobností, jedna strana je Lucielle a druhá Ares. Jedná se o dívku stejného vzhledu jako Lucielle, jen s černými kukadly. A dlouhými vlasy stejné barvy jako oči. Je oděna do bílých šatů jejich okraje jsou zašedlé. V rukou drží panenku s mramorovou tváří, stejné šaty jako její majitelka. Jen od krve. Oči panenky jsou bílé. Ares stárne stejně jako Lucielle, vzhledově. Jakmile se dostane v těle k moci, jedná jako narušený psychopat. Lucielle po ní mívá silné migrény, zapíjí to v alkoholu.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama