Samuel Blackwell

24. července 2017 v 18:23 | Admin |  Aktivní profily

Rodina: Matka: Adina Wilkins Otec: Ryan Blackwell

Práce: Příležitostný barman, univerzální uklízečka, chůva,... co se zrovna namane. Stálé zaměstnání nemá.

Nijak vysoký, ani nijak zvlášť nízký, se svými 180 cm by se dal přiřadit k běžnému průměru. Postava hubená, nasvalená, ale není to žádný kulturista. Už jako malý měl trochu problém s přibíráním, proto mu stačí trocha cvičení a už se mu rýsují svaly. Světle hnědé vlasy bývají rozházené, naprosto laxně neuspořádané a rozcuchané. V letních měsících nabývají světlejších, až pískových odstínů, naopak v zimních měsících přetrvávají v čistě oříškové. Oválnému obličeji s výraznými lícními kostmi dominují dvě zářivě zelené oči schované pod hustými řasami. Následuje širší nos a úzké rty doplněné o dva ďolíčky, věčně vytažené do zářivého, ač trochu plachého, úsměvu. V posledních několika letech je možné zahlédnout na jeho tváři neupravené, ale s hrdostí pěstované strniště, které sundává jen v krajních situacích. Jeho šatník je pestrý, můžeme v něm najít jak společenský, tak i běžný oděv. Jeho styl je spíše ležérní, dává přednost džínsům a volnému tričku, košili nebo svetru. Tak ho uvidíte asi nejčastěji. Je nutné říci, že nenávidí kravaty a motýlky, proto se na společenských akcích vyskytuje především s rozhalenkou. I tak má pár pěkných kousků v šuplíku, které jen velice nerad vytahuje. Ale když musí, tak musí. Přijde mi jako nutnost Vás hned zpočátku obeznámit s faktem, že Samuel trpí takzvanou rozdvojenou osobností. Vzhledem k tomu, že se narodil jako míšenec, to s sebou nese určité následky. V jeho těle žijí dvě osobnosti - on, neboli jeho lidská část a vlk - neboli jeho vlčí podstata. Je téměř nemožné určit, kdo má zrovna nadvládu, pokud se s ním nedáte do řeči. Obě strany totiž vykazují jisté známky v rozdílnosti chování. Samuel jako člověk je typický submisiv. Nerad vyvolává konflikty, věčně se usmívá, mluvil by s Vámi hodiny a hodiny a mnohem raději se přizpůsobí, než aby se s Vámi hádal. Je velice snadné s ním manipulovat, jelikož je opravdu důvěřivý a snadno zmanipulovatelný. Oplývá trochu dětinským humorem, kterému nerozumí každý, proto mnohdy říká nevhodné věci v nevhodnou chvíli nebo zničehonic vydá prapodivný zvuk. Toleruje názory ostatních, z kritiky je roztržitý a snadno se dostává do rozpaků, což se projevuje především tak, že si rozpačitě mne zátylek nebo si prohrabuje vlasy. Přizpůsobuje se bez větších problémů a dokáže se adaptovat téměř na jakékoliv prostředí. Ve skupině lidí bývá zpočátku plachý a málomluvný, ale jakmile ho poznáte blíže, zjistíte, že rád mluví a dokáže se s každým bavit téměř o čemkoliv. I o naprostých hloupostech. S nikým nemá problém a raději zmlkne, než aby ostatním vzdoroval. Chválu či snad obdiv přijímá s rozpačitostí a neurčitostí, mnohdy neví, co říci, kam s rukama. Výjimkou není ani nešikovnost, která ho doprovází ruku v ruce už od narození. Je na denním pořádku, když mu něco spadne, něco se rozbije nebo rozlije. Je to nekonečný optimista a snílek s bujnou fantazií a sklony k filozofování. Dokáže být i skvělým utěšitelem zlomeného srdce nebo kamarádem na pivní párty. Nepohrdne téměř žádnou společností a i přesto, že k němu nejste zrovna milí, má hromadu trpělivosti a stejně do Vás bude do nekonečna hustit své teorie o vzniku světa a báječnosti veškerého žití. Také musím podotknout, že je to velmi citlivá duše, která se snadno nechává ovládat silnými emocemi (tj. smutkem, radostí, stresem apod. kromě vzteku), proto není nic neobvyklého, když začne zničehonic nadšeně výskat a všechny okolo sebe objímat, protože se mu přihodilo něco radostného nebo jen proto, že má prostě dobrou náladu. Je to velice zvídavá osobnost, která se nespokojí s věděním mála a ráda prozkoumává vše, co se kde šustne. A pak je tu Will - vlčí podstata, která o sobě ráda mluví v královském plurálu (my chceme, my potřebujeme apod.) a je skoro přesným opakem Sama, a zároveň typickým příkladem vlka obecného. Příjemného a vřelého chování pobral jen po málu, vystačí si s několika málo strohými slovy a nemyslí. Jako každé zvíře se řídí především svými instinkty a pudy. Jedná impulzivně, má rychlé reflexy a humor suchý jako Sahara. Často se chová nepřístupně, mluví v hádankách nebo o sobě odmítá cokoliv prozradit. Na rozdíl od Sama se nechává snadno ovládat negativními emocemi a opravdu hodně krát se stává, že připomíná zvíře zahnané do kouta. Pakliže je na něj vyvíjen nějaký velký tlak, stáhne se do sebe a odmítá jakkoliv reagovat. V krajních stresových situacích jeho tělo ovládá třas a chová se nevypočitatelně. Není možné určit, zda se jen uzavře nebo bude nepříjemný. Nikdy to však nevygraduje natolik, aby se chovat násilnicky. V momentně, kdy je na hraně, mu to jeho lidská část jednoduše nedovolí. I tak je ale mnohem odvážnější nežli Sam a má svou pravdu, kterou si málokdy nechá vymluvit. Will je pro Sama ještě stále velkou záhadou a přesně neví, čeho je schopný. Je proti němu ale absolutně bezmocný a jen zřídka kdy se mu povede vlka zahnat do pozadí. Obě podstaty - jak vlčí, tak lidská - se projevují v obou podobách. Není to nijak vázáno na proměnu, záleží jen na tom, kdo z nich dvou je zrovna v popředí a vede toho druhého. Není možné od pohledu zjistit, kdo zrovna drží pomyslné žezlo, ale můžete být poměrně hodně zmateni, když se k Vám Sam jednou chová mile a výřečně a podruhé se na Vás nechce ani podívat. Jen ti nejotrlejší vydrží v přítomnosti obou dvou, proto mnohdy lidé nejprve zkouší, kdo je právě přítomný a až dle toho se rozhodnou, zda je dobrý nápad s ním trávit čas.

Všechno to začalo zcela obyčejně. Ryan Blackwell, tehdejší velmi schopný právník dostal nový případ. Měl pomoci neznámé ženě, která vycestovala bez platného státního občanství. Tyto případy už byly jako denní chleba, běžná rutina, s níž se nemusel moc dřít. Stačilo pár es v rukávu a nikdo nebyl schopný, ho předčit. No jo, ale to by tou neznámou ženou nemohla být velice půvabná plavovlasá Angličanka se zvláštním jménem - Adina Wilkins. Nebyla to typická láska se šťastným koncem. Adina sice pěkně zamotala Ryanovi hlavu, ale zapomněla mu říct jeden důležitý fakt - že není úplně normální člověk. Bylo pár dní po Novém roce, když Adina povila malého roztomilého chlapečka, který až do dvou let neměl na hlavičce nic než pár blonďatých chmýříček. Svou matku ale Samuel nikdy nepoznal, jen ze zasněného vyprávění otce. Bylo to krátce po prvních narozeninách, když je Adina opustila. Ryan ten den požádal Adinu o ruku, ale ona odmítla. Odůvodnila to tak, že jen hledala povyražení a nečekala, že z toho bude něco víc. Ryanovi jasně řekla, že vázat se nechce a zmizela neznámo kam. A tak zbyli jen dva - on a jeho malý syn. A co víc, jeho výchovu zvládl opravdu bravurně. I tak bylo znát, že v Samuelově životě chybí žena. Stalo se to v den jeho 15. narozenin. Ten večer ho zima vytáhla z postele. Za oknem padal sníh a přes sněhové závěje nebylo ani vidět. Sešel dolů do kuchyně, aby si uvěřil čaj, když v hlase zaslechl vrčivý hlas. Od malička ve své hlavě slýchával hlas. Zvykl si na to, vyrostl společně s ním a často si hrával, že má kamaráda Willa. V myšlenkách si s ním povídal a společně vymýšleli různé lumpárny. Jeho otec si myslel, že to patří k dětství, vždyť tolik dětí má imaginární kamarády. Proto tomu nedával váhu. Ale tentokrát to bylo jiné. Will ho ponoukal, aby šel ven, aby se proběhl v čerstvě napadaném sněhu a postavil sněhuláka. A on tak opravdu udělal. Přes hlavu si přetáhl teplý svetr, na nohy nazul boty a vyběhl do mrazu, který mu okamžitě ošlehl tváře. Ten den poprvé poznal, jaké to je, někomu předat vládu nad svým tělem. Will převzal žezlo a silou vůle za obrovských bolestí, je oba do mohutného vlka. Jaké překvapení bylo, když zahlédl svůj odraz v okenici domu. Will mu tenkrát řekl věc, na níž nikdy nezapomene: "Tohle jsme my, Samueli. Ty jsi ten bílý a já ten černý. A dohromady jsme tohle…" Polovina jeho tváře byla bílá jako čerstvě napadaný sníh. A ta druhá? Černá jako noc, která ho obklopovala. Ze tmy na něj zíraly dvě různobarevné oči a on tak prvně viděl svou podobu. Nevylekalo ho to, naopak. Zaujalo ho to, oblíbil si svou vlčí podobu. Přijal Willa jako vlka uvězněného ve svém těle, jako další osobu, s níž se musí dělit o sebe samotného. A nevadilo mu to. Cítil se výjimečný. Bylo mu 22, když poznal Dannyho. Trochu střeleného hnědovlasého mladíka, kterého zahlédl v baru. Náhodou si k němu přisedl, když se sháněl po kamarádovi, jenž tam pracoval. Danny ho oslovil, dali se do řeči a strávili mluvením celý večer. Ale nezůstalo jen u povídání. Samuel nikdy neholdoval alkoholu, ale s Dannym se opil tolik, že když se druhý den probudil u něj v bytě, nic si nepamatoval. Danny seděl opřený o pohovku a kouřil trávu, zatímco on měl na tváři obtisknutý celý koberec. Hlava mu třeštila a on nebyl schopen kloudného slova. Vedle sebe jen letmo zahlédl polonahou kudrnatou brunetku a znovu upadl do sladkého spánku. Danny ho vlastně, takříkajíc, zkazil. Tahal ho po flámech, učil ho pít a užívat si s lehkými děvami. Samuel v tom neviděl nic špatného, k ženám se nikdy nenaučil chovat, jak by asi měl. Žil v přesvědčení, že to, co dělá, je správné. Nebo takhle mu to alespoň říkal Danny. Nechával sebou sice manipulovat, ale za to získal nejlepšího kámoše, který ho nikdy nenechal ve štychu. Ani když je oba dva na noc zavřeli do basy za drobné krádeže. Jenže jejich cesty se po nějaké době rozdělily. Danny zmizel neznámo kam a Samuel tak zůstal sám. Nechápal, proč jeho kamarád nebere telefony, neodpovídá na textovky a nepaří v klubu. Po mladém Reneauovi jako by se slehla zem. Jeho život se vrátil do zajetých kolejí, odstěhoval se a našel si práci v blízkém baru. Alkoholu se od té doby dotkl jen zřídka a na lehké ženy ani nepomyslel. Byl zpátky ten slušňák Sam, z něhož si Danny tak rád dělával legraci. A Will? Byly chvíle, kdy se objevil, ale i on, jako kdyby se ztratil a dával o sobě vědět jen velmi málo. Až do doby, než se přestěhoval do Shademore. Od té doby si Will nedá pokoj a vylézá častěji, než je zdrávo. Samuela to začíná děsit a co víc, stále neví, kým doopravdy je.

V jedné chvíli sněhově bílý jako čerstvě napadaný sníh, v té druhé naopak černý jako křídla havranů. Každým okamžikem na vás upírá jiné oko. Jednou jadeitově zelené, podruhé oceánově modré. Jeden by si myslel, že ho šálí zrak. Naštěstí si ale brzy uvědomíte, že vaše vidění je naprosto v pořádku a nesnaží se na vás zapůsobit žádným očním klamem. Samuelovo tělo je doopravdy dvoubarevné. Pravá část čistě bílá, ta levá temně černá. Zvláštní, říkáte si? Všimli jste si už, jak pravidelný je doopravdy přechod mezi jednotlivými barvami? Jako kdyby ho jen někdo s precizností natřel pokaždé jinou barvou. Přesně v polovině těla se mění bílá v černou a naopak. Jako noc a den, světlo a tma. Ocas napůl bílý, napůl černý, jedna zadní a jedna přední noha bílá, druhá zadní a druhá přední černá. To samé platí i u uší a tváře. Tenhle vlk je jednoduše hříčka přírody. Postava mírně vyhublá, sem tam mu kouká nějaké žebro, bohužel ať žere, jak chce, nikdy nenabere váhu průměrného vlka. Proto se jeho vlčí část spoléhá především na rychlé reflexy, instinkty lovce a výdrž spojenou s rychlostí. Kdyby se totiž chtěl ohánět silou, nemohl by se postavit ani samčímu průměru. To z něj dělá trochu motovidlo, občas někde spadne, vyválí se, proběhne ostružiním a smysly používá jen málokdy. Jeho vlčí podstata je v tomhle mnohem fikanější. Ovládá veškeré zvířecí pudy a instinkty, schopnosti i vlastnosti nadšeného lovce. Ale kdo neviděl, neuvěří. Sotva byste tipovali, že tenhle vlk, co se mu pletou nohy a neumí ani používat čich, v dalších několika vteřinách zvládne skolit muflona. Ale to je v pořádku, že jste zmatení. Na Samuelovi žádnou logiku nehledejte.



- Ačkoliv alkoholu moc neholduje, vždycky v něm najdete skvělého pivního parťáka.
- V jeho těle žijí dvě osobnosti: Sam - jeho lidská podstata a Will - jeho vlčí podstata.
- Nemá ani tušení o tom, kým doopravdy je.
- V lidské podobě má oči jadeitově zelené, ale jeho vlčí podobá je obdařena oční heterochromií (každé oko má jinou barvu).
- Jeho vlčí podoba je rozdělená na světlou se zelenýma očima - Sam, a na tmavou s modrýma očima - Will.
- Má slabost pro auta, sám vlastní jeden pěkný kousek Ford Mustang Shelby Cobra GT500 z roku 1967
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama