William Hayes

25. července 2017 v 22:15 | Admin |  Aktivní profily

-Bratr Marcus -Za svůj život se intimnostem samozřejmě nevyhnul. A jelikož se jim vyhnout ani nesnažil a ne vždy si dával pozor tak, jak by chtěl (#středověk), je dost možné, že má na svědomí i potomky, o které nemá zájem . Nemá však ponětí, zda má vůbec nějaké vlčátko na svědomí, natož aby ho měl zapsané v papírech, nebo nedej bože něco takového zjišťoval.

Práce: - Vlastník fitness centra

Už má za sebou nějaké to století, takže jejich působením povaha protrpěla již tolik různých mutací, že je opravdu těžké se v jeho maličkosti vyznat. Na první pohled pro Vás nejspíš bude typický chlápek v nejlepších letech, který už jen podle sebevědomé chůze nepochybuje o ničem, co kdy udělal, natož o své neomylnosti. A vlastně nebudete tak daleko od pravdy - háček je ve změně nálad, díky které byl nesčetněkrát srovnávaný s těhotnou ženštinou. Většinu času bývá typicky společenský sangvinik, který vidí vše pozitivně, no v další chvíli nevíte, zda vám urve hlavu, nebo vyváznete jen s několika modřinami. Stavy agrese, deprese a jisté úzkosti však bývají časté spíše několik dní před úplňkem. Vždy byl neskutečně vznětlivý, dovede ho vytočit i jen nepatrná drobnost, zastihnete-li ho zrovna v jedné ze špatných nálad, takže si jistě dokážete živě vybavit jak asi reaguje na Lunu a to, co z něj udělá. Svoji lidskou podobu získal zpět sice už před několika sty lety, ovšem ani po takové době nedokázal najít zdravou míru mezi lidstvím a zvířetem. Neúnosná míra morality a sentimentality ho žene kupředu ke ctění oběti, kterou za něj položil bratr a tak se snaží užívat všeho, co mu lidská podoba nabízí, ale občas se prostě musí uklidit stranou, nejlépe do lesa, kde může bez následků cenit zuby a vrčet jak je libo. Podobné projevy nemá potřebu mírnit ani ve společnosti, když se vám povede ho dostatečně rozvášnit, ale… nemusíte být zrovna vlkodlak - dny, kdy nechcete dělat nic víc, než se sami válet v pelechu konec konců nemá jen on a Bruno Mars, mají je všichni. Kousnutí celkově bere spíše jako prokletí, než životní zlepšovák. Bylo spousta příležitostí, kdy mu zvýšené tělesné atributy zachránily život, ale už jen první přeměna mu dala dostatečný důvod k tomu, aby měl na svou rasu vlastní názor. Vše se odvíjí od situace, to jistě, ale již zmíněná sentimentalita dost často odvede všechnu práci za logické myšlení. Nerad hází flintu do žita, což v kombinaci s nezdravou soutěživostí nezřídka nadělá víc problémů, než užitku. Coby vlkodlak, považuje sebe samotného za přirozenou autoritu. Respekt si v ostatních dokáže vydobýt i násilím, nehodlá snášet narážky od někoho, kdo je mladší, slabší a (podle jeho vysokého ega - zpravidla) jistě ani není tak dokonalý. Vlastně těžko hledá autoritu větší, než je on sám. Nikoho nad sebou neuznává, dokonce ani Boha a to jsou andělé i démoni dokonalým důkazem o jeho existenci. K vůdcům zbytků ras si vybudoval pouze základní respekt, který udržuje ve jménu provizorního míru. Vyjimkou je snad jen bratr, kterého si i po několika staletí stále váží. Přeci jen nebýt jeho, stále by měl permanentní kožich. Tím se dostáváme ke vztahům s okolním světem. Rozhodně není ten zamlklý vysoký cizinec, který tajuplně sedí ve stínech místní putiky. A to hned z několika důvodů - vzhledem k funkci ho zná ve městě snad každý, takže by mu cizinectví ani tajuplnost nevyšla a zadruhé prostě nemá rád, když tráví svůj čas sám. I kdyby si v třeba té zmíněné putice měl sednout k někomu zcela neznámému, udělal by to už jen z principu, že není jeden z těch chudáků, kteří se opíjejí sami. Nikoho ke konverzaci nehodlá dokopávat, nebudete-li výřeční, čekají vás dva scénáře; jestliže se vyspí dobře, bude do vás rýpat dokud nezačnete jakkoli reagovat, nebo zadruhé, nastane totéž s rozdílem, že rýpání bude mít tendence zahýbat za hranici šikany. Ne prostě nebere jako odpověď a ticho už vůbec ne. Když si něco zamane udělá vše proto, aby toho dosáhl a konverzace není výjimkou. Buď bude přínosná jen pro jednu stranu, nebo z ní vytěží zábavu pouze pro sebe. Jestliže ale zvládnete drobné pošťuchování, dost možná v nějakém tématu najdete společnou slinu a zjistíte, že dokáže být i jakž-takž sympatický pro ty, kteří mu za to stojí. Má totiž opravdu nemilý zlozvyk soudit lidi podle obalu, tudíž kdoví, možná si k Vám přisedne už jen z důvodu, že se zrovna špatně vyspal a potřebuje si nutně rýpnout. Vůči těm, které by mohl nazvat přáteli bývá až nesnesitelně protektivní. Zkrátka a dobře se ve stavu ohrožení blízkých mění na typického akčního hrdinu, který je odhodlaný položit i vlastní život za zdraví ostatních. I přes veškerou horkokrevnost a vznětlivost se na něj můžete spolehnout. Vidí-li za něčím smysluplnou budoucnost, kterou by rád uskutečnil, jistě pro to udělá maximum. Co se vztahů k něžnému pohlaví týče… no, moc kvalitních ani přes svůj věk nezažil. Coby samozvaný (prostě nemá rád autoritu tak se za ní sám považuje) alfa samozřejmě dokáže udržet dlouhodobý vztah aniž by potřeboval zahýbat, ale i v tomhle je docela dost háčků; jen málokdo má dostatečné kvality na to, aby s ním udržel krok, nebo aby toleroval výsledky unáhlených rozhodnutí, kterých se následkem nepříliš velké inteligence dopouští. Drtivá většina známostí tak končila pouze na jediném místě, kde zůstala pouze přes noc. Delší známosti na vícero použití měly výjimku snad jen právě v té záruční době. Trpí chorobnou žárlivostí - ne kvůli nedostatku sebedůvěry, ale kvůli přirozené posesivitě. Případnou přítelkyni bere jako svůj majetek ať se jí to líbí, nebo ne a nestrpí disrespekt v podobě pokusů o jeho zabrání. Přirozený pud dominovat nad kýmkoli v sobě nezapře, měl ho už dávno před přeměnou. Sem tam si drobný flirt nebo dvojsmysl neodpustí, obzvlášť když se mu dotyčná přijde atraktivní, ale to v zásadě neznamená, že patří do klubu děvkařů. Nemusí mít v posteli každou noc někoho jiného, jen si prostě neodpustí trochu zábavy. A navíc by nebylo milé slečnu nedoprovodit domů uprostřed noci strávené v nějakém baru, že ano. Je čistě heterosexuálního vyznání, vůči homosexuálům cítí výrazný odpor. Tahle část středověkého myšlení z něj nikdy nezměnila, snad se pouze upravila vůči lesbicky zaměřeným párům. Nemá zájem o muže, tudíž je logické, že se nerad dívá hned na dva - něco jiného jsou pak dvě ženy. Jak už bylo zmíněno, moc rozumu nepobral, ale o to víc má přidáno v těle. Fyzické úkony nad kterými by příslušník stejné rasy vypustil duši zvládá bez sebemenší námahy. To z něj v kombinaci s vysokou manuální zručností dělá velice užitečnou pomůcku v domácnosti. Svou horkokrevnost často usměrňuje na boxovacím pytli; měl téměř půl tisíciletí na to, aby se učil všemožným bojovým sportům a můžeme říci, že jich spousty ovládá přímo bravurně. Nejvíce si oblíbil především box a jeho různé variace, čemuž se věnuje primárně. Mimo to můžeme jmenovat třeba i bojutsu, ale to používá spíše pro machrování, než pro skutečnou sebeobranu - jak často se vám během rvačky dostane do ruky dvoumetrová tyč? Leda by do boje vytáhl svůj... no, to je jedno. Při cestách po světě se naučil základům několika jazyků. Vždy myslel spíše instinktivně, než rozumně jako člověk a tak se s vámi určitě nepodělí o celá složitá souvětí, ale bez zmíněných základů by v mladé Americe určitě nepřežil. Co se pokroku týče, vždy se rád upíná na nejmodernější technologie. Přinejmenším ve chvíli, kdy mu vyhovují. Staromódní tedy není ani zdaleka, naopak mu svoboda názoru dnešní doby vyhovuje absolutně dokonale - za to, co může dělat dnes by byl kdysi popravený na hranici (což se mnoha lidem nepovedlo), takže poprvé za dlouhé roky může svou osobnost projevit tak, jak by chtěl. Počítače ovládá poměrně dobře, takže dokáže otevřít prohlížeč, vyhledat nějaké hry a tím to končí. Má řidičský průkaz na auto i motorku, no preferuje především auto. Dokázal by uřídit i náklaďák, ale k životu tuhle těžkou krávu nikdy nepotřeboval. Za další je velice dobrý ve stopování a kladení primitivních pastí na lov zvěře, ale to je spíše logická věc vzhledem k rase. Do koníčků můžeme zařadit již zmíněný sport, ostřejší alkohol a dobře propečené maso. Vyžívá se v rockové hudbě, rychlých strojích, posilování a tak nějak asi všemu, co by se dalo od průměrného sportsexuála čekat. Za další pak miluje zvířata - především psovité šelmy. Vlastní několik trénovaných psů, které vytáhl přímo z ulice a dokonce je natolik schopný, jim sám dokázal pomoci. Nejde tak o inteligenci jako o to, že paradoxně zná zvířecí anatomii mnohem lépe, než lidskou a nad mnohými metodami by zkušený zvěrolékař spráskl ruce a utíkal do kostela. Důležité však je, že takové metody (ve většině případech) fungují. Naopak nemůže vystát obézní populaci, cítí vyloženou averzi vůči kočkám a dost podobné sympatie cítí i k takzvaným "přirozeným autoritám", protože - čistě logicky - jediná taková autorita může být on, popřípadě bratr. Nemá ani příliš v lásce plnou verzi svého jména, představuje se jako "Will" a od ostatních předpokládá, že mu neřeknou jinak. A v poslední řadě musíme zmínit jeho averzi vůči lovcům - žádný z nich, kdo kdy vstoupil na jeho území už se zpět nevrátil. Co se strachů týče, trpí panickou hrůzou z otevřeného ohně a klaustrofobií. Už jen myšlenka na to, že by mu někdo sebral svobodu mu nahání husí kůži, což ho nutí k poslední obraně psa zahnaného do kouta, neřízenému útoku.

Narodil se v USA na místě, které dnes dost možná zastavělo několik desítek mrakodrapů. Těžko říct, zda rodná vesnice měla vůbec nějaké stálé jméno vzhledem k tomu, že se narodil do rodiny jedněch z prvních kolonistů vůbec. Prostředí zatím jen zřídka dotčené lidskou rukou plné lesů a jezer však bylo snad dokonalé pro jeho výchovu. Do rodiny se narodil jako první, mohl tedy zjistit, že nikdy nebyli dostatečně chudí na to, aby museli žebrat ani dostatečně bohatí k tomu, aby mohli mrhat majetkem. Samotný v rodině ale nezůstával příliš dlouho - sotva o rok později přišel na svět bratr pojmenovaný Marcus. Vychováváni k poctivé práci tak, aby se v pozdějším životě dokázali sami o sebe postarat s bratrem pracovali na rodinných polích a vypomáhali otci snad ve všech směrech. Přísnou výchovou totiž tatínek nikdy nešetřil… a čemu se taky divit. Už odmala bylo jasné, že svůj přirozený temperament nedokáže skrývat, takže si nedovedl odpustit typické klukoviny. Ať už to byli rvačky se sousedními chlapci nebo později s příchodem puberty prohánění sukní, prostě nebyl schopný udržet hormony na uzdě. Četné rvačky svedl i se svým bratrem, no to nebylo nic, co by nedokázali vyřešit. Ve většině klukovin totiž jel spolu s Marcusem, což rodičům přidělávalo dvojnásobné vrásky, které většinou žehlil mladší bratr. Sám byl totiž vždy příliš hrdý na to, aby přiznal vlastní pochybení, zatímco Marcus byl inteligenčně někde úplně jinde. Celkově se o Willa staral tak, jako by nebyl o rok pozadu, což staršího vždy trochu deptalo. Bratrské zastání však bylo vždy oboustranné; nikdy by nedovolil, aby Marcovi kdokoli ublížil a podle toho také konal. Občas až moc násilně, ale přeci - sice by je co se podoby týče nikdo za bratry neoznačil, jeden na druhého nedal dopustit. Ti dva spolu trávili každý den. Dokonce i ten, kterým začal vznik jejich problému zvaném lycanthropie. Vlastně byl už večer - po setmění se na obloze ukázala Luna, která vyhnala predátory na lov a kořist do úkrytů. Rodinné statky již dlouho napadala smečka vlků poškozující užitkovou zvěř i majetek, čemuž už ani jeden z bratrů nemohl přihlížet. Vyzbrojili se tedy kušemi i noži a vybrali se do lesa na lov škodné. Už tehdy byl William skvělý lovec, vystopování vlčích stop trvalo pouze necelou hodinu. Během pátrání bylo ale něco špatně. Viděli jste někdy vlka, jehož tlapa by měla velikost býčího kopyta? Nuže, sledování stop nakonec nebylo tak dobrým nápadem, jak se zdálo. Vlk zjevně vykazoval známky téměř lidské inteligence tím, že dvojici lovců svedl na mylnou stopu jen proto, aby si získal moment překvapení a vpadl jim do zad. Ve snaze ochránit bratra odvedl vlkovu pozornost a vypálil po něm hned několik šípů. Zvíře se však pohybovalo příliš rychle na to, aby jej dokázal přesně zaměřit a tak bestie zaútočila tam, kde chtěla. Zakousla se kořisti do ramene a táhla vstříc jeskyni, svému útočišti. K tomu však nedošlo - kořist měla stále dostatek tvrdohlavosti na to, aby bestii zasadila nůž ze stříbra do krku. Po úprku ohromného zvířete se Will za pomocí bratra zvedl a dostal zpět domů. Tam každopádně utrpení teprve začalo. Nebýt rychlého zásahu, těžce krvácející rána v místě kousnutí by jeho život okamžitě ukončila. Svalové křeče, bolesti hlavy, tělo v jednom ohni. To, co lékař označil za chřipku trvalo dlouhé dva týdny, které rodiče již předem protruchlili. Na téhle chřipce bylo ale něco opravdu divného. Hluboká jizva po zubech se ke konci druhého týdne začala ztrácet a to, co začalo jako vážná horečka postupně splynulo s tělem, které tuto teplotu dokonale přijalo. Najednou od něj odešla veškerá bolest, kterou celou tu dobu cítil. Rodiče za zázrak děkovali Bohu, no on sám byl poněkud… realističtější. Věděl, že nemoc přečkal jen díky vlastnímu odhodlání a tomu, že jediný bratr nad ním neplakal jako nad už zemřelým. Naneštěstí se vše zvrtlo o necelých pět dní později. Přesně v den úplňku začal pociťovat záchvaty agrese, které nikdy v životě nezažil. Snaha spacifikovat ho musela stát bratra snad všechny síly, nicméně ani po úspěšném upoutání na lůžko vražedné sklony nic nezkrotilo. Jak se blížila noc, opět dostal neskutečné bolesti. Každá kost v těle začínala měnit svoji polohu a svůj účel. Nepopsatelnou bolest by nedokázal přirovnat k ničemu, co kdy zažil. Jen co začala změna konstituce měnit celkový vzhled, oči zalila zlatavá barva a vlasy začaly pokrývat zbytek těla, čímž se vytvořil potah husté srsti. Zuby nahradily ostré tesáky, z nehtů se staly drápy a z rodinného domu, kde byl držený se rázem stala hromada klestí. Provazy, jimiž byl poutaný neměly jedinou šanci ho udržet na místě. Změněný na mohutné zvíře před sebou již neviděl matku, otce a bratra - viděl kořist, která se snažila ho svázat na lůžku. Marcus, který se od něj nehnul ani na krok byl samozřejmě první na ráně. Nebýt matky, jež mladšího ze synů odstrčila z cesty, skončil by na jejím místě. William tu, co mu darovala život rozerval ve vlastních drápech stejně tak, jako otce, který se neštěstí pokusil zabránit. Ačkoli tatínek skončil bez hlavy, podařilo se mu rozbít zapálenou svítilnu. Netrefil zvíře, jak původně chtěl, ale plameny sžírající zbytky farmy vlkodlaka vyděsily, což dost možná zachránilo Marcusovi život. Těžko říct, jak dlouho v této podobě strávil. Nevnímal hodiny ani dny. Možná byl změněný celé měsíce, během níž napadal svou rodnou vesnici a masově vyvražďoval její kolonisty. Některé oběti vyvázly jen se zraněním, ale těžko říct, zda to byla nějaká výhra. Na rozdíl od mrtvých se totiž každý pokousaný zemřel. Spolu se svou smečkou utratil téměř tři stovky životů, než byla původní vesnice dočista zdemolována. Po všem tom se ale stalo něco, co po dlouhé době hnulo jeho myšlením. Opět dokázal logicky uvažovat - dokonce tak ještě lépe vnímal bolest, kterou podstupoval při první přeměně. Tentokrát se však jeho kosti neměnily v konstituci monstra, ale znovu v lidskou bytost. Nechápal co, nebo kdo měl změnu na svědomí. Věděl ale, že musí okamžitě vyhledat svého bratra. Marcus mu ihned vysvětlil, co všechno se stalo. Vysvětlil, že po své proměně vybil jejich rodinu, zbořil dům a později zdecimoval celou osadu. Sám si na události vzpomínal pouze mlžně - vždyť coby vlkodlak nebral své činy jako vraždu, ale jako přirozenou potřebu se krmit. Zároveň se však neodsuzoval pouze kvůli tomu, co udělal. Měl výčitky i z oběti bratra, který sám sebe musel změnit v monstrum, aby zrušil prokletí. Inu, alespoň to tedy Marcus tak nějak plánoval. Součástí plánu jistě nebyla ta část, kdy se Will opět změnil na vlkodlaka v průběhu dalšího úplňku. Bratrovu zášť vůči Mefistofelovi přijal i on, ale o to více ho deptal fakt, že proti němu nezmůže takřka nic. Mohl pouze opět spolupracovat s bratrem tak, jako za starých časů. S Marcusem i ostatními vlkodlaky často vyrážel na lov, sháněl zásoby masa přes den a zajišťoval, že jejich drobné tajemství nevyjde na veřejnost. Bratr ho pro změnu každý úplněk poutal řetězy hluboko v lese, kde nemohl nikomu ani ničemu ublížit. Po boku Marcuse strávil několik set let, během kterých zaslechl o existenci dalších. Vlkodlaci, kteří dokáží měnit podobu kdykoli? Ta myšlenka ho poněkud pobouřila. Zášť vůči vlkodlakům se snažil potlačovat jen těžko, právě kvůli tomu se nikdy nepokusil muže, který ho změnil, vyhledat. Stále se považoval za vrchního alfu a to nezměnil ani příchod jiných. Od svého bratra se začal vzdalovat až poté, co potkal Claire - francouzskou dědičku, jejíž indigová plantáž zásobovala snad celý stát. Děvče ho učarovalo hned několika aspekty; dlouhé hnědé vlasy spadající po lopatky, sytě kaštanové oči a postava tvaru přesýpacích hodin ho při prvním pohledu okouzlila nejvíc, to jistě, ale každé slůvko i gesto brunetka podávala s takovým šarmem, že ho donutila k seznamu hmotných statků okamžitě připsat i její jméno. Sympatie byla kupodivu oboustranná - kdo by čekal, že se bohatá Francouzka chytne otrhaného vagabunda, kterého málem přejela kočárem. Z nevinné aféry postupně vyrostlo něco, co necítil už spoustu let. V životě nebyl mnohokrát zamilovaný, dokonce i na svou první, dětskou lásku dokázal více-méně zapomenout. Claire byla ale jediná se kterou opravdu plánoval život. Věděl sice, že s ní nemůže být navždy už jen kvůli tomu, že předáním vlkodlačího genu by z ní udělal příšeru, ale tušil, že bude-li s ní mít pokrevního dědice, byl by šťatný. Bohužel pro oba, Claire se ukázala být neplodnou, což veškeré sny o budoucnosti zhatilo. Možná Vás právě napadlo… jak vlastně utajil, že jednu noc v měsíci vyje na Měsíc? No, neutajil. Claire byla několikrát svědkem jeho přeměny, dokonce ho sama uvazovala v odlehlých částech města, ovšem neukázala jediný záchvěv strachu. Proč? Inu, spousta lidí se divila, jak její plantáže mohou tak vzkvétat, když sama vlastnila pouhé minimum otroků na tak rozlehlou plochu. Odpověď byla prostá, ale zároveň neskutečně nebezpečná - vlkodlaci. Claire s nimi obchodovala. Mužští konkurenti ale takovou záhadu nemínili řešit. V době, kdy inkvizice obviňovala ženy z čarodějnictví už jen za to, že uměly běhat rychleji, než muži nebylo těžké začít proces právě proti Claire. Ze strachu před inkvizicí se pro ně údajná "čarodějnice" rozhodla utéct zpět do rodné Francie, přesněji do města, které bylo dříve známé pod jménem Gevaudan. Ve městě strávili celý rok, než Amerika vystopovala "čarodějnici" a dala králi vědět, že se na jeho písečku ukrývá. Začátkem šedesátých let osmnáctého století byla Claire odvedena inkvizicí a upálena na hranici. Pozornost se ihned poté svedla na něj, na "Obcujícího s ďáblovou děvkou", jak místní rádi říkali. William poprvé za staletí ztratil zábrany. Poprvé po několika Lunách na sebe nenasadil ocelové řetězy. Od té doby sebou každý úplněk bral desítky životů. Na jeho jméno bylo vyhlášeno několik honů, které však jen znásobili počet mrtvých. S prázdnou poslal zpět do centra Francie mnoho slavných lovců, co povolal sám pan král. Žádný z nich ho nedokázal rozeznat od obyčejného vlka a tak bylo vše až příliš snadné. Jediný, kdo mu za dlouhou dobu dokázal šlápnout na paty byl lesník zvaný Jean Chastel. Nejednou Willa málem nahnal do osudné pasti, proto Bestie využila zjevné slabiny lovce. Celý měsíc před dalším úplňkem si zjišťoval informace o Chastelově rodině. Pečlivou prací se dozvěděl o jeho nejstarším synovi - toho s příchodem Luny nechal změnit. Sám se poté odvlekl do ústraní a sledoval, jak Jean Chastel ukončuje posvěceným stříbrem život vlastního syna v domnění, že v rukou nese hlavu toho, kdo opravdu mohl za všechno neštěstí města. William by zabíjel i dál, ale z pomstychtivosti ho vymanila jediná osoba, která toho byla schopna - Marcus. Spolu s ním pak z Francie odjel a už ji nikdy více nenavštívil. Od té doby už nikdy kontrolu neztratil. Přes smrt Claire se jednou musel přenést. Nezapomněl, ale už se v přítomnosti Francouzů dokáže ovládat natolik, aby neměnil jejich děti v příšery. Století co století utíkalo jako voda s až stereotypní rutinou. Svůj čas soustředil především na zdokonalení sebe sama - učení se bojovat, výcviku svých schopností a pilování reflexů. Během života zažil mnoho válek, ale sen připojit se do armády si nikdy nemohl splnit. Jak by taky mohl? Dříve či později by se někdo jeho tajemství dozvěděl a to poslední co by chtěl by bylo hromadné vyvražďování vlkodlaků, které by armáda jistě nařídila. Zkušenosti nasbíral z různých koutů světa a ať to na něm jde vidět nebo ne, využívá je takřka každý den. Během let ho kontaktovalo nespočet vlkodlaků toužící po jeho zkušenostech. Byl tedy ve více smečkách. Mnoho jeho "žáčků" v dnešní době už nežije a ti, kteří ano jsou pro něj stále blízkými přáteli. Další větší změna v jeho životě proběhla až v moderní době. Nejen že si ostříhal vlasy na krátkou moderní verzi, ale roku 2013 se ocitl ve městě, které vzniklo z ničeho nikde. Pochopitelně byl jeden z prvních, kdo měl v plánu ho opustit, ale ihned si to rozmyslel. Ve městě poprvé potkal i hodně dívek. Velice rád by z města vyštval všechny lovce do jednoho už jen z přirozené zášti proti nim. Těžko říct, zda se mu něco takového povede, ale jistě nenechá věci být, dokud z nich nevytěží i to poslední…

Středně velký šedý vlk. Takhle lehce se dá William popsat avšak jeho chování je složitější. Jako vlkodlak je lovec. Miluje lov, miluje když může stopovat. Všechno vidí rudě a klidně vás zabije, když před ním budete utíkat.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama