Issieris Cicatrice

31. března 2018 v 1:06 | Admin |  Aktivní profily

Otec: Marius Lupei (†)
Matka: Sorina Lupei (†)
Bratři: Miron (†), Remus, Răzvan, Simon Lupei
Sestra: Ileana Lupei (?)

Práce: Má vlastní obchod s různými věcmi, které jsou spojené s duchovním světem, také slouží jako vědma a medium pro spojení s duchy. Prodává věci od nejrůznějších cetek jako jsou náhrdelníky, kameny či amulety až po vzácné masti, kořeny či "kouzelné" vody a talismany.
Dále je ochotná sloužit jako soukromé očko.
Národnost: Rumunská

  • Měří 160 cm, váží 53 kilo.
  • Její příjmení se čte 'Čikátriče' a znamená doslova 'Jizva'. Její původní příjmení je Lupei, což doslova znamená 'vlk.'
  • Je posedlá nadpřirozenem. Věří na duchy a posmrtný život.
  • Věnuje se krvavé a temné magii, voodoo, satanismu, krvavé magii a obřadům a spoustě dalšího.
  • Je stalkerka. Přes tři století je posedlá jedinou osobou, kterou se rozhodla následovat až sem do Shademore.
  • Strávila 12 let v ruském vězení (1800-1812) a 5 let v anglickém (1898-1903).
  • Je velice znalá mnoha jedů.
  • Perfektně ovládá šerm a vrhání dýk.
  • Ovládá sedm jazyků: Rumunština, angličtina, ruština, francouzština, španělština, němčina a maďarština.
  • Přes levé oko se jí táhne jizva, kterou ji udělal Gabriel Arcaton (Z real. pohledu, ne z pohledu koláže.)

"Krev dětí a bílých holubic přináší štěstí." jak by řekla hned úvodem. Její pochod myšlenek je naprosto jiný, než by se mohl na první pohled zdát. Na začátku může působit jako kvalifikovaná a inteligentní žena, ale když s ní někdo stráví více času, začne pomalu zjišťovat, že se věci mají krapet jinak a vyvíjí se špatným směrem. Nepatří k osobám, se kterými byste se chtěli dostat do křížku. Je lepší se s ní nebavit a dělat že jí neznáte, protože veškeré té pozornosti, kterou byste jí dali, mohla sprostě využít ve svůj prospěch. Ačkoli není ten typ, který by se dlouho a často vykecával, má velice dobré řečnické schopnosti. Má talent na zachování klidu a mluvení v hádankách, kterým často její okolí nerozumí a má ji za pošahanou čarodějku z divnýho obchoďáku na rohu ulice.
Její povaha je naprosto stálá a její klid jakbysmet. Málokdy a máloco jí dokáže vytočit k nepříčetnosti. Je tak chladná a flegmatická, že jí je naprosto jedno co se kolem ní děje. I kdyby hořel barák plný dětiček, tak by se k plamenům jen otočila zády. Pokud to není její problém, nestará se. Někdo by tomu řekl sobectví, ale to vidí jinak - Hledět si svého. Když si člověk hledí svého a stará se pouze sám o sebe a své věci, je mu líp. Nemá žádné starosti a dalších x hloupých věcí na mysli, které by mu v hlavě dělaly bordel. Ve zkratce - Rozhodně není typ osoby, na který byste se mohli spolehnout, protože jak již bylo zmíněno, stará se pouze o sebe a své věci. Působí jako necitlivá a zlá čarodějnice s bledou tváří tvrdou jako kámen. Pokud k tomu nemá důvod, tak se mimika její tváře nemění. Bývá stejná - prázdná. Bez úsměvu, bez vrásek. Jako socha, kterou sochař stvořil bez lásky, jako básník jenž svou báseň napsal bez špetky inspirace, malíř jenž své dílo namaloval bez barev a jeho plátno zůstalo bílé a neposkrvěné. Ta žena se na sebe občas dívá do zrcadla a zkoumá svou tvář. Všechna zákoutí a zjišťuje jak perfektní její působení je. Jak skvělé je necítit se slabě, jak skvělý je necítit vlastně vůbec nic.
Vzhledově připomíná nějakou smutnou vdovu. Její bledý, úzký obličej s propadlými tvářemi, černými vlasy, tmavě modrýma očima a černými šaty vždy vypovídají za své. Osamocená žena žijící v černobílém světě plném duchů a jiných potvor. Žena, na kterou je lepší nemluvit, protože nevypadá přátelsky a příjemně. Rozhodně od ní nechcete chytit depresivní náladu, jak by někdo mohl říct. Ale ve skutečnosti není smutná, ani v depresi. Jen se dívá kolem sebe a přemýšlí. Přemýšlí neustále. Nad absurdními věcmi, které by se mohly stát, když by k tomu měla prostředky.
Zbožňuje nadpřirozeno a posmrtný život. Zajímá se o veškeré zákonné i nezákonné praktiky. Hlavně praktiky čarodějnictví, o satanimus a různé temné strany lidského Já. Čím temnější praktika, tím lepší. Má ráda experimentování s jedy a jejich vytváření. Má dlouholetou praxi s různými jedy a některé i sama vynalezla. Kromě jedů se také specializuje na různé byliny, kořeny, ze kterých vytváří masti, olejíčky a podobná svinstva, která vám mohou uškodit a nebo pomoci. Záleží na tom, co chcete a kolik zaplatíte. A nebo kdo jste. Pokud jste někdo, kdo se se znelíbil, můžete si být jistí, že vám s okamžitou platností pomstí. Nemusí to být další den, ani ten další. Nemusí to být ani za týden. Může čekat klidně měsíce, roky... staletí. Ale pomstí se. Zákeřným a zlým způsobem. Ve chvíli, kdy to budete nejméně čekat. Pomstychtivost je jedna velká škatulka její povahy. To samé trpělivost, která se k pomstě sem tam stáčí. Má také talent si lidi omotávat kolem prstu a pak zahodit či se jich úplně zbavit, aby nedělali žádné problémy.
O svůj vzhled opravdu velice a často dbá. Nepoužívá sice makeup, ale líčení očí je na jejím denním pořádku. Upřednostňuje černé kouřové líčení s linkami a řasenku. V její skříni neexistuje žádné jiné oblečení, než černé dlouhé šaty až k zemi. Nic jiného prakticky nenosí. Dlouhé černé šaty, které se dole zužují a ona tak vypadá jako nějaká upírka, která právě vstala z rakve po dlouhém odpočinku. Jediná činnost, na kterou si mění své oblečení, je stalking. Šaty vymění za černou koženou bundu s černými koženými kalhotami a gothic kozačkami s přezkami. V tuhle chvíli je z ní naprosto jiný člověk. Její mysl sice zůstává stejná, ale její vzhled se změní a ona už nevypadá jako troska zaseknutá na začátku 20.století. Stalking je její druhá práce. Už přes dvě století sleduje jednu jedinou osobu, kterou je posedlá jako Křesťani Svatou Biblí. Je k smrti posedlá Gabrielem Arcatonem. Jediný muž, který jí kdy dokázal udělat v hlavě naprostý chaos. Své stalkerské schopnosti se však rozhodla nabídnout na trh a dělá soukromá očka mnoha lidem. Je znalá šermu a vrhání dýk. S meči, dýkami, noži a další spoustou ostrých věcí dokáže neuvěřitelné věci.
Z duše nesnáší, když musí žít v nejistotě a strachu. Je zvyklá mít všechno pod svou kontrolou a když něco nejde podle jejího plánu už po několikáté, začíná postupně panikařit.
Občas chodí na hřbitov rozmlouvat s mrtvými a nebo krást nějaké ingredience jako je třeba hřbitovní hlína a podobně. Sem se tam pohybuje na různých trzích s bylinkami a nebo v lese, kde jej sbírá.
Na druhou stranu se dokáže chovat velice úctyhodně, pokud se jedná o slušné lidi, kteří s ní slušně jednají. Jak by řekla na konci: "Noční můra. Kamarádka, která vás nikdy neopustí. Ano, to jsem já."

Narodila se v prosinci roku 1541 v hlavním městě Staré Moldávie, tedy Rumunska - Bukurešti. Narodila se do rodiny vlkodlaků, kdy její matka při porodu zemřela. Ze všech sourozenců byla nejmladší a otec jí věnoval největší pozornost, na což ostatní sourozenci žárlili. Starší bratři se začali nekontrolovaně proměňovat, zabíjet pocestné v lesích a házet na Rumunsko špatný dojem jen proto, aby si získali otcovu pozornost. O tyhle vraždy připisované divoké smečce vlků se začala zajímat německá církev, která tyto události připisovala ženám obviným z čarodějnictví, které údajně utekli z Německa řádit do Rumunska. Marius, pán domů a také hlava vlkodlačí rodiny proto musel vzít spravedlnost do vlastních rukou a všechny své syny potrestal. Na výstrahu všem svým dětem udal svého nejstaršího syna Mirona, kterého veřejně popravili. Marius si myslel, že obětováním vlastního syna odvrátí církev jiným směrem a všechno se uklidní, ale opak se stal pravdou. Církev se začala o rodinu Lupei zajímat mnohem více. Jistí příživníci, kteří se na případu začali přiživovat s tím, že očekávali odměnu, se začali kolem sídla Lupei motat a nezdravě čmuchat. Jiní byli na Mariuse opravdu namíchnutí - zvláštně zbytek jeho dětí a spousta dalších lidí, kterým se obětovaní vlastního dítěte zdálo příliš kruté. Jak se zdálo, chtěli Mariusovu smrt.
Rodina Lupei byla nucena odjet. Pár dní strávili na Ukrajině, ale Mariusovým středem zájmu byla Moskva. Tam rodina trávila život až do roku 1595. Ten samý rok se také vrátily zpátky do Rumunska, které bylo obsazeno Osmanskou říší.
Issieris se brzy dostala do křížku s bandou tureckých vojáků, jejichž úcta k ženám byla na bodu mrazu. Aby se vyhnula znásilnění, tak celý turecký oddíl roztrhala na kusy a zbytky jejich těl nabodala na jejích kopí, kdy se inspirovala jejím idolem Vladem III. Draculou. V tu samou noc zjistila, že se jí způsob takovéhoto ničení zcela líbí. Našla si zalíbení v krvi, lidských ostatcích a zkoumání co všechno s člověkem může udělat. Chtěla vyzkoušet všechny možnosti smrti. Od té noci, kdy poprvé zabila člověka, vlastně více lidí, se změnila. Odstřihla se od rodiny a zřídila si obydlí v lesích a v širokém okolí byla známá jako Vrăjitoare Impulsorul - Čarodějnice Napichovačka. To samozřejmě nenechalo spoustu lidí klidnými a byli zavoláni speciální lidé opět z Německé církve, kterými byla Issieris v roce 1597 zadržena a předvedena před soud v Berlíně, který ji odsoudil k trestu smrti upálením za obcování s Ďáblem a obvinění z čarodějnictví. Z tohoto problému ji vytáhl jistý muž. Gabriel Arcaton. Zamilovala se do jeho schopnosti obrátit všechny řeči proti světu a jak dokázal rozesít do jejich srdcí totální chaos. Věřila, že jí snad zachránil díky obětem, které zabila při obřadu před jejím zatčením, ale když zjistila o co mu skutečně šlo, zmátlo jí to. Pevně věřila ve své schopnosti a on to takhle sprostě zruinoval. A proč? Prý byl celý ten soud strašlivá nuda, která ho nutila usínat. Myslel si, že smrt jeho vlastního druhu mu přinese nějaké to drobné vzrušeníčko, ale nakonec málem zaspal celý proces. "Proveď něco víc zábavného. Obětuj třeba papeže Ďáblu. Hlavně ať je to pořádná legrace." Řekl tehdy. Jeho chování bylo natolik odlišné, že to v ní vyvolávalo zvláštní pocity, které neznala a nelíbily se jí. Jedním z nich byla nejistota, na kterou se stala prakticky alergická. Zachránil ji jen proto, že mu přišel její případ nudný. Takže až by ji zadrželi pro nějaký pikantněší prohřešek, tak by ji nechal zemřít. Naprosto jí to nešlo na mysl. Gabriel se jí zdál jako zvláštní tvor a tak se o něho začala zajímat. Bohužel se musela vrátit do Rumunska kvůli otci, kterého zabil rozlícený dav Rumunů, kterým se nelíbilo propuštění Issieris Lupei z německého zadržení. Rodina Lupei tak ztratila i druhého rodiče a hlavou rodiny se stal druhý nejstarší syn - Remus a jeho manželka Arvanna. Po smrti otce, z níž Remus vinil Issieris, se odtěhoval se svou ženou do Maďarska a přerušil s rodinou veškeré kontakty. Răzvan, Simon a Ileana se od Issieris taktéž odvrátili a tak Iss zůstala sama ve starém domě, ve kterém se zároveň narodila. Uvědomila si, že v Rumunsku ji nic dobrého nečeká a proto se rozhodla odstěhovat do Německa, aby se mohla věnovat své studii Gabriela Arcatona, kterým se stala doslova posedlá. Od roku 1597 mu byla nepodmínečně v patách.
Až do roku 1650 se jí dařilo zabíjet všechny jeho milenky. Spousty z nich otrávila jedy, podřízla, oběsila a nebo se postarala, aby po nich nezbylo vůbec nic. V dubnu toho samého roku Gabrielovi přetekla veškerá trpělivost a sám od sebe ji navštívil v jejím skromné chatě na okraji Berlína a mluvil s ní. Mluvili spolu opravdu dlouho. Tak dlouho, až si myslela, že se doopravdy nezlobí. Opak byl však pravdou. Zlobil se až moc. Nedával to najevo, ale vřelo to v něm jako v pekle. Vypadalo to na velice nevinné setkání. Když odcházel, zdál se být tak klidný. A pak to přišlo z čista jasna jako blesk. Otočil se tak rychle, že Issieris nestihla nic udělat a on udělal to co udělal. Navždycky zneuctil a pokazil její dokonalou tvář. Onačil ji ošklivou jizvou, která se na ni hnusně šklebila, kdykoli se Iss podívala do zrcadla. Další prvek, který ji změnil.
Gabriel o ní neslyšel až do roku 1790, kdy se setkali kvůli vlkodlačí krizi, která nastala během vzniku prvních organizovaných lovců. Po roce 1790 už se nikdy neviděli. Issieris se odstěhovala do Anglie, kde byla v roce 1800 zatčena a uvalena do vězení, kde si odseděla dvanáct let za šíření proticírkevních názorů. Po propuštění v roce 1812 se vrátila zpátky do Německa, kde žila do roku 1845 a poté se přestěhovala do Ruska za svou sestrou Ileanou, se kterou se jí podařilo napravit vztah. Vzhledem k tomu, že byla Ileana čerstvě rozvedená a bezdětná, tak jí Iss snadno přesvědčela k tomu, aby si otevřely vlastní obchod. V Moskvě se řadily mezi známé rumunské cikánky, které prodávaly své zboží a předpovídaly budoucnost. Během deseti let procestovaly celou Evropu, čehož Issieris šikovně využila a všude možně sbírala informace o Gabrielovi. Sbírala je jako se dnes sbírají známky.
1898 byl rok, kdy byla Issieris se svou sestrou zatčena za nelegální prodeje a pohoršování. Issieřina sestra byla propuštěna díky jejímu bývalému manželi, který ji z vězení vykoupil a nakonec se dali znovu dohromady. Issieris to nechápala jinak, než jako podlou zradu. Odseděla si pět let ve vězení a den po propuštění v roce 1903, manžela své sestry otrávila.
Od roku 1903 do roku 1914 žila ve Francii, poté se odstěhovala do Španělska, kde žila až do konce druhé světové války. Evropa ji začala po všech těch letech nudit a tak se odstěhovala do Ameriky, do státu New York, kde žila až do současnosti. Jeden z jejích ptáčků jí řekl o jistém Arcatonovi, který dělá alfu na druhém konci Spojených států. Tato informace ji velice zaujala. Tak moc, že se do toho slavného města přestěhovala za ním. Neviděli se 228 let. Takovou dobu byla odtržena od svého životního cíle.

Bílá vlčice s černými a někde trochu nahnědlými chlupy na zádech a bocích. Jizva přes oko jí samozřejmě zůstává, ale rozhodně s ní nevypadá tak děsivě jako v lidské podobě. Sama si v lidské podobě připadá mnohem děsivější než v podobě vlčí, protože její vlčí obličej nevypadá nijak zlověstně. Tedy do té chvíle, než vycení zuby, což dělá dost často, protože je to takový její tik. Ve vlčí podobě rozhodně není tak klidná jako v lidské a proto se moc často neproměňuje. Jen v těch nejnutnějších případech. Svého vlka nemá moc ráda, protože nesnáší ten chaos v hlavě, který při proměně má. Ovládání samu sebe jí jde skvěle, ale občas jako vlk myslí na opravdu ohavné věci, kterých se pak jen těžko zbavuje a to se pak podepisuje i na její lidské stránce, která pak přestává být klidná a je jako na jehlách. A ona nesnáší nejistotu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama