Alaizabel Reed

2. května 2018 v 20:52 | Admin |  Aktivní profily

Matka - Isabelle Blake (Mrtvá)
Otec - Jake Blake (Neví)
Bratr - Samuel Blake (Živý)

Práce: -
Národnost: Americká

Vlnité vlasy nosí nejraději rozpuštěné a jen v zázračných chvílích si je hodí do culíku. Neví čím přesně tohle je, ale nikdy se nad tím nepozastavovala. Se svými 160 centimetry si sice umí dovolovat, ovšem ví, kde jsou meze a kdy se má raději stáhnout. Snad. Celkově pak její vzhled není ničím neobvyklým od okolí, krom jednoho faktu. Stále nosí svůj zásnubní prsten. Připomíná jí to, co kvůli svému já ztratila, a že ani láska, která zjevně byla jen z její strany silná, nedokáže skousnout fakt, že někdo není jenom člověk. Ráda si ten prsten prohlíží, protože jí to připomíná ty radostný časy, na které tolik ráda vzpomíná. To je nejspíše jediný šperk, který na ní člověk uvidí, protože je jinak nemá v oblibě. Zajímavější je to, co není vidět. A tím je špatně zhojená rána po stříbrné kulce, když utíkala. Tak nějak jí to nadále připomíná, že její štěstěna byla vypotřebována, a příští rána může být i smrtelná. Ne, že by jí to vadilo, protože i kvůli tomuhle se za své tělo nikdy nestydila. Na co ovšem je hrdá a co je její předností, jsou oči. Pronikavě čokoládové oči, kterými na vás může bez mrknutí koukat opravdu dlouho a bude jí to vadit. Vždy milovala pohledy z očí do očí a toho se drží doteď. Mm, popsat tuhle vlkodlačku je jako popisovat přesný tvar hrušky. Prostě je to zvláštní člověk, protože jednou je tak moc zlatá, že by si jí člověk vzal domů a tam si jí nechal jako přítulného mazlíka a v té druhé fázi můžete mít chuť ji prostě zabalit do deky a poslat rychle někam na Antarktidu. I tyhle nálady se v ní střídají, jako jaro své počasí. Ráda porušuje daná pravidla, je nerozumná, drzá a poměrně arogantní, když na to přijde. Když chce něco vědět, umí toho dosáhnout, ačkoliv není ten typ člověka, co by si ušpinil ruce. Ale prostředky se vždy najdou, že? Problém nastává v momentě, kdy se někdo snaží urazit její maličkost. Jelikož je poměrně ješitná osoba a někdy si o sobě dost myslí, dokáže tedy špatně snést určitě věci a dokáže se urazit. Pak už je jen otázkou, zda si z toho vnitřně dělá srandu a nebo se skutečně urazila, a jen se ukáže, zda vás polije blízkým pitím a odejde, nebo se nakonec uchechtne a přejde to. Ali se dá celkem i nazvat ukecanou osobou. Ano, má doby, kdy jen zarytě mlčí a i den klidně nepromluví, ale pak jsou tu chvíle kdy byste jí museli zalepit pusu, aby konečně utichla. Dokáže se chovat jako samolibý fracek a tak máte chuť jí prostě profackovat a někam vyhodit, ale tyhle stavy jsou jen v blízkosti stejně naladěných a i hůře chovajících lidí, kdy jim tímhle způsobem dává najevo svou nechuť k nim. Ale když vynecháme pubertální výjevy, tak tu máme skutečnou dámu se vším všudy. Slušné chování i vyjadřování jí náhle není cizí a docela tak i zapadá v kultivovaném životě. V ten okamžik taky se v její blízkosti nestávají nechtěné příhody, vyvolané její maličkostí. Chce-li však od téhle vlčky někdo úctu a bude si jí vyprošovat jakýkoliv způsobem i tím horším, tak se mu jen vysměje do obličeje a pošle ho tam, ke slunce nesvítí. Totiž respekt si u ní člověk či něco jiného, musí zasloužit, ale to zase nefunguje u všech. Někdo tu úctu už prostě bude mít automaticky, když pocítí jistou a přirozenou autoritu. Sic patří mezi cílevědomé lidi, i tak má občasné problémy s rozhodováním ve vážnějších situací, které se snaží snížit svými trapnými a taky nemístnými vtípky, kdy na něco třeba poukazuje. Někdy to vyjde jako parádní dvojsmysl, ale to tak už někdy bývá. Co se týče navazování vztahů, tak má problém. Nerada je navazuje. Samozřejmě si ráda popovídá a to všechno, ale je jí proti srsti hned někoho nazvat kamarádem či kamarádkou. Důvěřuje jen a pouze sobě a pak je těžké takový vztah nesabotovat. Když ještě zůstaneme u pozitivních vlastnostech, umí být hodná, pozorná a velice empatitivní, když ví, že jí nehrozí žádné nebezpečí. Vlastně se řídí takovým tím známým, jak vy k ní, tak ona k vám. Jednu věc, co na sobě opravdu nenávidí, je fakt, že utíká. Neustále. Je to takový ten typ člověka, kterého má málo lidí rádo, protože když se vyskytne problém, je ona pryč jako první. Něco se posere? Už hledá únikovou cestu. Přeci jen je pro ní důležité přežít. Jeden kaz to má. Ze začátku může působit odměřeně, až povrchně. Nejspíše by to asi nebyl člověk, kterého požádáte o něco jako prvního. A tomu přesně dává přednost. Žádné známosti, žádné problémy. Každý den v sobě samé svádí boje se svým vnitřním vlkodlakem. Nesnáší jej. Hnusí se jí. Dává mu všechno za vinu, ačkoliv za něco z toho všeho mohla jen ona sama. Je takovým tím typem, který si rád rýpne a dobírá. Miluje takové to pošťuchování, které si umí užít. K tomu se váže i občasný ostrý jazýček. Nebojí se říct přesně to, co má na mysli a někdy je to i ku škodě. Vadí jí to? Nikoliv. V určitých chvílích je bohužel i nerozumně impulzivní a pak může udělat první blbost, kterou udělá a ne vždy to dopadne tak, jak by mělo. Pak z čeho má respekt je to voda. Tedy jasně, do bazénu skočí, ale má prostě strach ze smrti pod vodou a celkově z topení, a je to pro ni ta nejhorší představa smrti, která existuje. Ovšem nijak extrémně tedy vodu nevyhledává a je spokojená nohama na suchu.

Dá se říci, že svou minulost vytěsnila z myli. Nesnáší jí a nesnášet jí bude až do své smrti díky tomu, čím se stala. A přesto se jí zdá, jako by to bylo včera, co se jí celičký život zhroutil před očima. Jako by to včera, co byla pokousaná a změnila se na stvůru, kterou je dodnes. Její život nikdy nebyl nijak zajímavý, krom činu, který změnil celou její osobnost. Byla to nehoda a ona to udělat nechtěla. Tehdá, když byla vlkodlakem jen krátce, se nechala strhnout svými emocemi, neovládla je a pustila tak uzdu svému vnitřnímu zířeti. Tehdy na to doplatil život její matky, jež roztrhala na kusky. Pamatuje si na to. Každý večer to má před očima, ať spí či bdí. Nikdy jí to nepustilo a ve snaze na to zapomenout utekla z domova. A od té doby to takhle chodí pořád. Nikdy nikde dlouho nezůstane, vždy tak maximálně na rok a pak odchází dál. Utíká tak před svou vlastní minulostí, které stejně nikdy neunikne. Jenom jednou za svůj vlkodlačí krátký život se usídlila na jednom místě déle, než to bylo u ní zvykem. Benátky. Město na vodě. Vždy měla slabost pro Itálii, a když se rozhodla na nějakou chvíli utábořit zde, nikdy si nepomyslela, že by tu později i dokázala zůstat. A přeci jen se takový zázrak stal. Benátský karneval. Ne tak impozantní jako třeba takový karneval v Brazílii nebo oslava mrtvých v Mexiku, ale své kouzlo to přeci jen mělo. Tehdy potkala člověka, který se jí dostal pod kůži, jako nikdy nikdo. Muž, do něhož se zamilovala jako bláznivá puberťačka a skončilo to dlouhým románkem, u kterého si myslela, že to je to pravé. Jenomže ne všechno dobré trvá věčně, že? Bylo to pár let po tom, co se nastěhovali do nového společného bytu a žili spolu jako pravý pár. Šťastně zasnoubeni, vše se zdálo jako z pohádky. Až do osudného dne, který mu odhalil pravou podobu jeho snoubenky. A on jí postřelil. I přes strach, který cítil, se nebál vytáhnout zbraň a střelit jí. To vše odstartovalo další bolestnou zradu, když jí vyděšený nahlásil policii, díky které se to dozvěděli jakýsi lovci. Vtipná situace. Policisté se mu vysmáli, ale jiní, nebezpečnější lidé po ní šli jako slepice po flusu. Vše se jí náhle zhroutilo před očima. Za vše znova mohla ta stvůra, kterou v sobě ukrývá. Musela utéct. Opět byla na útěku před jistou smrtí. Vše nechala za sebou a při problému se vytratila. Až skončila zde v naději, že tu bude moct žít normálně. Ztratí se v davu a zapomene.

Jako vlk se nijak významně neliší od svých dalších druhů. Přerostlý vlk s velkou silou. Ovšem, není tak velká jako jiné kreatury, které tu můžou běhat. Patří k takovému zlatému průměru. Co si tedy nevydobuje svou silou, na to postačí její atletická postava, která jí propujčuje rychlost a menší únavu. Zkrátka vás ve vlčí podobě uštve a ještě jí zbude hodně sil na pohrání než zasadí smrtící ránu. Pokud tedy nebude okamžitě přemožena silnějšími. Nikdy by neřekla, že je až tak jiná od své vlčí stránky, stále si jsou dost povahově podobni. Jistá vypočítavost a vyčůranost se v ní nezapře a vždy si předem promyslí, zda jí za to daná situace a její následky stojí. Nikdy totiž nenastavuje svůj krk zbytečně. Vlastně ho nenastavuje vůči ničemu a nikomu. Patří k těm typům, které dokáži nehybně ležet a číhat. Sleduje, vyčkává a v nejvhodnější chvíli zasáhne. Její slabinou je fakt, že se dokáže rychle podřídit. Nikdy nepatřila ka gresivním jedincům, takže si ani nikdy nezačíná s jinými vlkodlaky a vždy to je ona, kdo vyklidí pole. Nehledá tedy situace, ve kterých by se musela předvádět a raději tiše zmizí, protože by v boji proti někomu jinému zajisté prohrála. Co je nutno přiznat je fakt, že se svým vlkem nemá dobrý vztah a nenávidí proměny. Její kožich je barevná variace podzimu. Tu a tam nějaká tmavá, hnědá, bílá a zrzavá.

VÝŠKA: 101 cm
VÁHA: 200 kg

Vlastní byt blízko centra, kde ale netráví příliš času, takže nepůsobí nějak domácky. Taktéž je majitelkou černé GSX-R 1000, o kterou se staré lépe než o cokoliv jiného.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama