Cillian Reid

2. května 2018 v 20:28 | Admin |  Aktivní profily

Otec - Desmond Reid;
Děda - Monroe Reid;
Mladší sestra - Monroe Reid;
Nejmladší přírůstek - Jack Reid;
Rodinný přítel - Jonathan Lloyd

Práce: Výkonný ředitel firmy, mohl by vykonávat práci profesora nebo doktora, na které má právoplatné tituly, také občas prodá nějaké obrazy a považuje se za umělce
Národnost: Irská

Už od začátku ho lidi mohou vnímat jen dvěma způsoby - jako žijící sexuální bůh, nebo arogantní parchant. Ani v jednom se lidi nepletou. Tento pohledný mladík má vždy okolo sebe spoustu žen, že i samotný Gosling by mohl závidět. Není se čemu divit, ženy se dozajista nezbláznily, je to opravdu velice pěkná tvářička nevinného mladíka. Na první pohled idol každé ženy, ale to jste ho ještě neviděli usmívat. Ve tvářích se mu vytvoří dolíčky, smaragdové oči ztmavnou a celý se rozzáří jako sluníčko. A tohle sluníčko prostě nedokáže nevnímat krásu všech žen. Ještě se snad nestalo, že by nad nějakou ohrnul nos, je to milovník. Přesto dbá na soukromí a nechce, aby ho někdo viděl ve společnosti s nějakou, která mu nebude dost dobrá. Flirtovat nemá problém, naopak rád se předvádí, a když o ženu opravdu velice usiluje, najde si způsob, jak ji získat. Ovšem na nějakou romantiku si rozhodně nepotrpí. Jestli ho uvidíte s květinou, tak leda ve chvíli, kdy si to míří na hřbitov, nebo si potřebuje vyžehlit nějaký průser u milované matky. Ačkoli vždy více táhl k otci, ale tomu květiny nosit opravdu nebude. Více méně mu chybí úcta k ženám, neváží si jich a jsou to pro něj v podstatě jen hadry na sex. Ačkoli opravdu někdy působí jako gentleman, ale to má jiné důvody. Je jedna velká chodící maska. Nezažijete člověka, který jich má tolik vrstev. Rychle se přizpůsobí situaci, nasadí správnou masku a většinou si takhle lidi naprosto přirozeným způsobem získá. Nikdo si ničeho nevšimne, na to je až moc chytrý, aby odhalil kousek pravé kůže. Přesto dost hloupý, aby sám ztratil přehled o tom, kdo doopravdy je a co se skrývá pod poslední maskou, jeho pravé já. Když bychom si měli každou masku rozebrat postupně, trvalo by to snad věčnost, ovšem není žádná, kterou by nezvládl, dozajista by byl skvělým hercem. Přesto jsou tu některé věci, které se ho drží jako klíštěte. Třeba jeho arogance, kdy byste mu raději dali přes hubu, ale to neuděláte. Ačkoli je to rozmazlený zazobaný fakan, je to chlap s velkým vlivem a sklony k násilí. Rád prožívá ten adrenalin, kdy sám může někomu natáhnout a projeví se u něj jeho horší agresivní stránka plná nenávisti a opovržení. Ačkoli si občas rýpne, nikdy s úmyslem, aby přímo vyvolal rvačku, to se raději nechá vyprovokovat, i když i to chce hodně práce. Dokáže se chovat jako muž s horkou hlavou, nebo být klidný až ledový. Nedáte-li mu patřičný důvod, umí se ovládat, to ho naučila válka. Že si dopředu plánuje každý krok, kalkuluje, kde vás má praštit a následně zakopat, je jen v jeho narušené hlavě. Tímhle vším si do sebe vyryl i jisté poruchy, o kterých může tušit leda tak jeho otec. Jakmile s ním strávíte více času, sami si začnete všímat podivností, které se u mladého muže projevují. Nevěří bláhovým slovům, jako je "milovat" nebo "mít rád", proto je ani nepoužívá. Možná tak směrem k rodině, aby si nemysleli, že s jejich synem není něco v nepořádku. V tomhle směru nic neuznává a láska je pro pitomce, jak by dozajista tvrdil. Něco cítit dokáže, ale nevěnuje tomu pozornost, když ho to nezajímá a ztratil zde zábavu. Přesto je dost majetnický a žárlivý, rád si lidi přivlastňuje a dává to dost rázně najevo. Často si ženy potom myslí, že k nim cítí něco víc, když se k nim takhle chová. To je velká chyba, i když ony něco cítit k němu můžou, jemu to je jedno, protože on nic takového necítí a nic mu tedy nebrání zachovat se jako parchant, odkopnout ji a najít potěšení v klíně jiné ženy. Je to dost impulzivní muž, během sekundy dokáže naprosto obrátit a vy nemáte ani tušení, co se právě stalo. Zřejmě vám to nebude dávat smysl, ale z části za to může jeho paranoia, kterou se snaží tak pečlivě skrývat. Kdyby ho někdo poznal blíž, mohl by předvídat jeho kroky, což z duše nesnáší, i když sám tohle dělá. Manipulace s lidmi se mu zamlouvá a s jeho kalkulacemi vyhlídky budoucnosti málokdy může udělat chybu, ale i tak jich má sám několik. Nebo spíše celý seznam. Sám o sobě moc dobře ví, jak je nádherný. Toť o něm taky vypovídá něco málo o tom, jaký to je narcis, ale jenom malinko. Spíše, než aby to sám o sobě tvrdil, rád svého vzhledu využívá k vyšším věcem. Přesně to pro něj znamená cokoliv, kde si může přilepšit. Občas to může být dost o travné neustále slýchat o tom, jak nikdo ještě neviděl tak čistě zelené oči, nebo s jakou elegancí se dokáže pohybovat. Ženy jednoduše přitahuje a občas i muže, tak si z toho udělal svou soukromou hru, do které nechcete obdržet pozvání. Vlasy si moc často neupravuje, stačí mu chvilka, aby získaly tvar, který potřebuje. Ale pěkná tvářička a dokonalé vlasy není vše, co působí na lidi okolo. Kromě jemu tak typické vůně lesa, alkoholu a všeho, co z něj můžete cítit jiného, až na jeho osobitou vůni, je na něm důležité jeho tělo. Rozhodně by se nemohl rovnat kulturistům, ale vypracovanou postavu rozhodně má a cihličky na něm přece jen najdete. Pěkné tělo ovšem zdobí mnoho chyb, jak by prohlásil někdo, kdo neuznává tetování, třeba jeho matka. Je jich opravdu mnoho, rozhodně to není něco, co byste na něm přehlédli. Jejich rozměry velikosti jsou opravdu různé, od malého klíčku se zámkem, po různé texty a nápisy až třeba po velkou loď na levém bicepsu nebo motýla na hrudi. Už dávno se je nepokouší skrývat, když chodí na nějaké důležité konference do firmy, naopak se rád tímhle vymyká kontrole. Stejně mu to na kráse jenom přidává. Tento muž nemá chybičku. Je dokonalý od hlavy, k patě i přes jeho vůni či mužský hlas, který rád využívá k omamování žen.

Datum narození pro něj nikdy nebyl důležitý, narozeniny slavil jen jako malý chlapec, proto když se ho někdo zeptá na věk, občas váhá, kolik mu to vlastně je. Po devíti měsících se dostal k mladým rodičům. Byl to jejich prvorozený syn, kterého se rozhodli vychovávat s láskou. Během let mu té lásky dávali možná až příliš. Ačkoli se ho matka snažila vychovávat, mladá žena s tím neměla příliš zkušeností. Nebylo tedy divu, že brzy věděl, že mu rodiče dají všechno, co mu vidí na očích. Brzy se z něj stalo rozmazlené dítě. Maminka mu kupovala různé sladkosti, které si zamanul, zatímco otec mu dával spíše hračky v podobě autíček. Od malička věděl, jak velkou moc má a dokázal jí zneužívat nejen za úplňku. Manipuloval s lidmi mnohem dříve, než vůbec věděl, co to slovo znamená. A strýčci a tetičky se zapojili do jedné velké hry jednoho malého kluka, aniž by tušili, co se s nimi děje. Jednoho dne si toho ovšem musel někdo všimnout. Jeho otec mu tehdy musel pod dohledem jeho matky vysvětlit, že se to nedělá. Přesto mu to podal tak, aby se v tomhle směru dál rozvíjel. Tušil, že jeho syn má velké nadání, které mu jednoho dne bude k užitku. Od deseti let se začal točit okolo dívek. Byl na to sice ještě stále mladý, ale začal si jich všímat a předvádět se před nimi. Vždy rád různě vystupoval, miloval být středem pozornosti a hned bylo jasné, že nikdy nebude introvertní povahy. Vnímal mladé dívky, o čem si tak povídají a brzy si našel pár kamarádek. Zhruba v té době se díky nim dostal k malování, které v jeho životě později nabralo velký umělecký směr. O pár let později začal rozmazlený hoch nahánět sukně, kde se jen dalo. Dění v rodině ho nikdy nezajímalo. Některé věci vždy jen rodičům odkýval a dál si hleděl svého. Puberta s ním mlátila ze strany na stranu. Často to s ním bylo až k nevydržení. Ve škole dokázal na učitelku vrčet, div jí neurval hlavu. Dívky na něj byly často naštvané, že jim není věrný, když ho pouštěly do svých komnat. A vzdálená rodina začala více věnovat pozornosti jeho otci. Ten měl ovšem příliš práce, aby si mohl všímat všeho, co vyvádí jeho syn, jelikož přebíral v tu dobu rodinnou firmu. Proto do toho všeho začal zasahovat jeho děda, Desmondův otec, Monroe. Jednou mu prostě přišel oznámit, že půjde do války. Sedmnáctiletý chlapec, života neznalý, který znal jen tajemna ženských sukní. "Cože, to nemyslíš vážně, dědo! Nebudu nikde bojovat, ty ses už dočista zbláznil! Jen zde je bezpečno, nikdo mě nechce zabít." Rozčiloval se tehdy, ačkoli měl pocit, že ten, kdo ho chce zabít, byl s ním tehdy v místnosti. "Musíš se naučit, jaké to je mimo pohodlí a bohatství. Neumíš bojovat, pořádnou ránu mi ani nedáš, ty nejsi mladý muž! Ty jsi jen padavka!" Různými nadávkami tam po sobě ještě hodnou chvíli řvali. Cillianovi se to zdálo snad nekonečné, jak jeho děd byl tvrdohlavý. Nikdy by si oproti svému dědovi nemyslel nic špatného, vždy k němu choval respekt, jako k otci. Jen měl pocit, jako kdyby ho praštil do hlavy, protože než se nadál, byl na bojišti ve vojenské uniformě. Procházel vyklizeným městem společně s dalšími vojáky. Začalo to nevinně, dostali se na loď a vše vypadalo, že by se mohlo vyvést. Než se ovšem zapojí do všeho Německá říše a její stíhačky nebo letecké pumy. Cillian patřil k těm bezejmenným a nedůležitým vojákům, kteří mohli zahynout. Válka si totiž nevybírá a to, jestli se někdo v pořádku vrátí do Británie, závisí především na štěstí a někdy i na pudové vyčůranosti. Válka k vojákům přistupuje bezohledně. Cillian pociťuje beznaděj, když mu dojde, že může doopravdy a kdykoli zemřít. Ani jeho čistokrevné vlčí geny mu v téhle chvíli nemůžou pomoct. Už od prvního výstřelu se celý jeho život převrátí vzhůru nohama a ani v jednom okamžiku ho nenechá na chvíli vydechnout, protože neustále buď zuří špatné počasí, nebo připlouvají mrtvoly. Válka ho hluboce poznamenala. Viděl umírat své známé, slyšel křik nevinných, kteří umírali. Sám se smrti několikrát podíval do očí, ale polibek si od ní nenechal dát. Domů se vrátil vlakem. Ještě trochu ušpiněný, v uniformě a lehce pohublý. Přesto více méně v pořádku. Na stanici ho nikdo nečekal, nemohli vědět, že se vrátil. Mohli ho už dávno vydávat za mrtvého či ztraceného. Tak moc si odvykl na všechen luxus, že se k jejich rodinnému domu vypravil pěšky s batohem na zádech. Změnil se téměř k nepoznání. Vzhledově to byl stále ten chlapec, který od nich odcházel, ale povahově to byl už pravý muž, který si vážil života. Ve dveřích ho uvítal komorník, zřejmě nový, protože ho nepoznal a požádal, ať vydrží, že si ho ověří. Ze schodů přiběhla jeho matka, která se mu s pláčem hodila okolo krku. Hned na to ji následoval otec, všichni skončili v jednom velkém objetí. Byly to tři roky, které uplynuly jako voda, kdy jejich syn nebyl doma. Již se nacházel ve svém rodném domě, ale nevěděl, zda tomu mohl říkat domov. Samozřejmě přišlo mnoho otázek a málo odpovědí. Nedokázal mluvit o válce a ani nechtěl. Dozvěděl se, že jeho děd, Monroe, rodičům jen přetlumočil, že sám a dobrovolně odjel do války. Cillian se na něj nezlobil a později si ho taky odchytl a řekl mu, že mu odpouští a je si vědom svých předchozích chyb. Tak rodinné vztahy nebyly narušeny. Musel začít žít od začátku a správným krokem bylo začít chodit do školy. Ve výsledku škol vystudoval víc a tak si nabral i tituly, ale první, kterou studoval po válce, byla medicína. Snad ještě z traumatu umírat vedle sebe kamarády, se odkázal na tuhle těžkou cestu. Zaměřil se především na svou kariéru. Během studia na sebe vzal ještě větší zátěž - práci v otcově firmě. Nikdy by neřekl, že ho to s ním tak sblíží. Malými krůčky se zase dostával zpátky na nohy. Válka mu sice ukázala, co je to život, ale uvnitř to byl stále ten malý kluk toužící po pozornosti žen i jiných. Víc a víc se dostával do společnosti a začínal žít opět plnohodnotný život sebevědomého muže. Dával na sebe pozor, po celé roky studia nechtěl ztratit kondičku, kterou nabral během tří let ve válce. A ačkoli byl opatrný, stejně byl rebel. Nestříhal si vlasy a i přes svou lékařskou kariéru si nechal dát jedno z prvních tetování. Kolegové často na sále protestovali, ale neměli šanci mu do toho více zasahovat. Jeho život zase začal fungovat, Cian začal flirtovat a dvořit se mladším dámám. Jako kdyby si neprošel peklem a nevrátil se skrz očistec zase zpátky do vytouženého ráje. Na přelomu osmdesátek a devadesátých let ho začalo lékařství nudit, avšak práce u otce stále přetrvávala, chtěl si najít ještě něco jiného. Firmu si totiž nevybudoval sám, mohl jí kdykoliv zdědit a vždy potřeboval mít jistotu, že dokáže mít vlastní život pod kontrolou, nejen životy ostatních lidí. S tím vším přišlo mnoho dalších změn. Vrátil se na školu zase studovat, tentokrát si vybral obor pedagoga. Ano, tento bastard se dal na učení. Nikdy mu to nepřišlo divné a naopak to bral jako samozřejmost. Měl vynikající možnost učit dějepis, protože nemálo věcí se dozvěděl od svých strýčků, nebo dokonce i prarodičů. Zhruba v té době začal na sobě pociťovat psychické problémy, ale to už patří do jeho soukromého života. Během deseti let získal těžce nárokovaný titul profesora a tehdy byl konečně spokojený a mohl jít doopravdy učit. Nebylo to taky to jediné, co získal. Byly to taky jeho vlasy, které narostly, a on si je nehodlal ostříhat. Vždy působil lehce staromódně, ale až v tu chvíli jste si mohli uvědomit, že jeho kudrliny skrývají část lidské historie. Bylo pro něj vzrušující slyšet od mladých studentek, jak mu říkají 'pane Reide' s hříšným podtextem. Nejedna se ho snažila uhnat do postele, ale nechtěl být vyhozen z místní univerzity a tak dal ruce od mladých na chvíli pryč. Vlastně na podstatně dlouhou chvíli. Ženy mu k nohám padaly vždycky samy a nové tisíciletí tomu nebylo výjimkou. Jen on se k tomu choval už více vyspěle a neměl chuť ojet každou, na kterou narazil. Moc dobře znal příběh jeho otce a matky, jak si ji potom nedobrovolně kvůli Cianovi musel vzít. Avšak vztah k jeho otci jen kvetl. Začal více pracovat ve firmě, snad jako spolumajitel a výkonný ředitel. Našli si k sobě cestu nejen díky svému rodinnému poutu. Byli si tak podobní a měli tolik společného, že kdyby si nerozuměli, každý by na ně hleděl s otevřenou pusou. Matku miloval pořád stejně, jestli tedy tohohle citu byl schopen, ačkoli ona se na něj často dívala pohoršeně pro značnou část jeho potetovaného těla. Už jich bylo totiž nad čtyřicet a to jeho čistá matka stále nemohla pochopit. Párkrát se kvůli takovým maličkostem zvládli i pohádat, ale vždy se usmířili. Nikdy neměl nějak dramatický život, nesnášel si ho sepisovat do různých životopisů. Byl rád, když mohl v klidu procházet životem a mít jistotu, že jednou umře. Jedinou světlou nadějí v jeho životě byl Jonathan. Jeho bastardský kamarád, který v něm objevil mnohem víc, než potřeboval, ale to už by byl příběh na opravdu dlouhou dobu.

Někdo by ho ve vlčí podobě nepoznal, jedině díky pachu a smaragdových očí. Tyhle dvě věci na něm nikdy nezmění, možná budou měnit jen svou intenzitu. Byl to větší vlk černo bílé barvy, kdy převážela hlavně ta bílá. Tmavé chlupy se tam objevovaly zřídka, ale konturovaly celý jeho obličej, že vypadal strašidelněji. Čenich má zbarvený jako uhel. Jako vlk se spoléhá na svou rychlost i sílu, kterou můžete pocítit, když sevře vaší ruku v čelisti mezi ostrými zuby. Je kousavý, agresivní a mnohem více dominantní, než v lidské podobě. Svou vlčí část má málokdy pod kontrolou, proto není rozumné ho vyprovokovat.



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama