Monica Gilmore Hunt

8. června 2018 v 20:50 | Admin |  Aktivní profily

Matka: Vivian Gilmore
Otec: Roman Hunt
Bratr: Daniel Gilmore Hunt (mrtvý)
Strýc: Sean Gilmore

Práce: Svěřenka na HPP
Národnost: americká

Národnost: Francouzská

Mon je zhruba 165 cm vysoká na první pohled nevinně působící dívenka. Postavu má štíhlou, ale nedá se říct, že by byla zrovna sportovkyně. Je to spíše mladým metabolismem a možná i tím, že jídlu moc nedá, občas by na něj i zapomněla, kdyby jí to někdo nepřipomněl. Jediná fyzická aktivita, která je u ní reálná je kromě nepříliš populárního úklidu proběhnutí ve vlčí podobě. Největší nevýhodu své štíhlosti spatřuje v tom, že hrudníkem připomíná spíš mladého chlapce, což jí znatelně sráží sebevědomí. Má extrémně světlou pleť, navzdory tomu, že na sluníčku pobývá často a ráda. Je to drobnost, která ji rozčiluje z jednoho prostého důvodu a sice, že ji spojuje s matkou obdobně jako tmavě hnědé, skoro až černé vlasy. Její účesy jsou jednoduché, nejčastěji nosí vlasy rozpuštěné a ani se jim nijak extrémně nevěnuje. Nemá vztah k těm holčičím věcem jako je pravidelná návštěva kadeřnictví nebo nedej bože nehtařky. Nelibuje si ani v zběsilých nákupech oblečení. Její styl by se dal popsat jako nedbalý, někdy možná dětský. Převažují u ní vytahané, pohodlné svetry, které v ní evokují jakýsi vzdálený pocit bezpečí spolu s legínami a teniskami těch nejsvítivějších barev. Líčení nerozumí. Nechápe důvod, proč by se někdo měl malovat a zakrývat nebo naopak zdůrazňovat. Jejímu jemnému obličeji ve kterém dominují výrazné modré oči a na pohled příjemně plné rty by možná něco výrazného slušelo, ale Mon je přesně ten typ, který by si vypíchl oko řasenkou a rtěnky měl víc na zubech než rtech. Obvykle na lidi působí jako ten nevinný andílek a vzhledově by to snad nemuselo být tak daleko od pravdy, ale co se povahy týče? Opak je pravdou. Je to pěkný, i když svým způsobem znatelně pomačkaný, kvítek. Od malička je to dítě zvídané a od zvídavosti už je jen malý krůček k poznání. A ne všechno vědění světa je ideální nacpat do hlavy malého dítěte. Poznala toho za svůj krátký život dost, co jí mělo být utajeno ještě roky. Svým způsobem ji to posunulo, tak trochu tím dospěla, na druhou stranu se tím připravila o většinu roztomilé, dětské naivity. Svět se pro ni stal krutým a nehezkým místem, který slouží jen k přežívání a jeho krása v jakémkoli smyslu slova jí uniká. Nevěří světu stejně jako nevěří lidem v něm a ze zásady si je nepouští k tělu ze strachu, že by jí mohli ublížit. Věří jen sobě a s jistými výhradami strýci Seanovi. Na první a snad i druhý pohled je to usměvavé sluníčko, je energická, možná až hyperaktivní, ale pusu má řádně prořízlou a bez ohledu na okolnosti řekne nahlas cokoli, co jí zrovna proletí hlavou. Miluje knížky a ráda žije mimo někde ve světě pohádek a jiných fantasy případů. Její fantazie je téměř nekonečná. Ráda čte a bytostně nesnáší, když ji od čtení někdo ruší. Na svůj věk je možná až otravně sečtělá spolu s tím má i tendence vynášet soudy a chovat se přemoudřele. Bez ohledu na to, jak moc dospělá je nebo se snaží být, je uvnitř pořád to ublížené děcko, které potřebuje mámu. Nepotrpí si na teatrálnost, ale sama o sobě je to poměrně emotivní bytůstka. Pro smích, ale zrovna tak slzy nechodí daleko. Má trochu problémy s hranicemi slušného chování. Pořádně ji ho nikdy nikdo neučil. Její biologičtí rodiče výchovu poněkud zanedbali a Sean, jako její současný něco jako opatrovník, v něm sám má slušné rezervy. Není tedy divu, že z Mon namísto princezny vyrůstá spíš drak.

Měla se narodit jako výsledek velké lásky, ale v konečném důsledku byla spolu s dvojčetem spíš velká pohroma. Počínaje tím, že vznikla tak celkově nějak omylem a tatínek od nich po tomto zjištění na nepříjemných několik týdnů utekl a konče tím, že od nich po krátké rodinné idylce nakonec přece jen odešel a mamince zbyly jen oči pro pláč. Mon sama byla v tu dobu moc malá na to, aby z toho měla rozum. Byly jí sotva dva roky, když Roman záhadně zmizel a ona s dvojčetem zůstali na krku Vivian sami. Nebylo to špatné dětství. Mužskou postavu ve výchově obstaral strýc Sean a jeden nebo dva "strejdové" co se jim mihli domovem. Všem těm pěkným dnům byl konec, když zmizel Daniel. Zpráva o únosu podivným árijcem Vivian zlomila a spolu s ní i zruinovala pochybný konec jejího dětství. Zhroucená rodina je jako žádná rodina a osud má podivný smysl pro humor, když donutil postarat se o sebe sotva dorostlé dítě. Díky bohu za vlkodlačí systém růstu a dvojité díky za rozházené hormony. Když je vám 6 a vypadáte na 15 je to přece jen o něco jednodušší boj. Role se otočily. Najednou byla ona ta, která se starala o mámu a bylo to tak zatraceně nefér. Probrečela noci a o to víc utíkala ke knížkám. Návrat do reality byl o to tvrdší, děsivější a nechutnější. Bez ohledu na to, jak moc slibovala, že se vzpamatuje, nic se nezměnilo. Utíkali z místa na místo, neměla šanci najít si kamarády a sám její dětský svět už najednou nebyl dětský. Cítila se zoufale odtržená od reality. Její realita byla udržet při životě sebe a matku, ukrást toho dost na přežití a snít o důstojnosti a princeznách. Důstojnost se přiblížila na dosah, když je našel strýček Sean. Vděčně přijala roli opatrovaného, přestože k Seanovi měla své výhrady. Musela si k něm důvěru teprve vybudovat, ale postupem času si k němu vytvořila křehké pouto a následovala by ho i do posledního kruhu pekla. Přesto, když odešli a nechali Vivian v prachu za sebou, trápili jí výčitky. Přes všechny chyby a slabosti měla svou matku ráda. O to víc se snaží na ni a život, který jí neprávem zničila, zapomenout.

Její vlčí podoba je (ne)ironicky andělsky bílý huňatý chuchvalec chlupů. Její srst je až nepřirozeně huňatá a to prosím celoročně. Je poměrně mohutná, na první pohled může připomínat spíš malého medvěda než vlka, ale nijak extra jí to nepřekáží. Oči má jantarové. Není se svou vlčí podobou zrovna dvakrát sžitá a občas má takové záchvaty neohrabanosti.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama