Ryan Barlow

1. července 2018 v 22:34 | Admin |  Aktivní profily

Rodiče: mrtví
Manželka: Anima Barlow (mrtvá)

Práce: Majitel dvou hotelů v centru Shademore
Národnost: Britská

Pokud někdy potkáte Ryana na ulici, můžete říci, že je to sedm div světa. Tenhle chlap málokdy vyleze z jeho kanceláře nebo domu. Uvidíte ho jen tehdy, když má sjednanou schůzku nebo nemá doma nic k jídlu. Nejvíce ho uvidíte v kvádru, které se na něj nalepilo a někdy má potíže ho ze sebe stáhnout, bájíc, že vypadne z pracovního tempa. Ale také dovede nosit normální věci, jako je například tričko s krátkým rukávem nebo džíny. Také ho často uvidíte s mobilem nebo s papíry v ruce. Je v pracovním módu skoro každou sekundu svého dne. Tenhle chlap zkrátka neví, kdy pořádně přestat.
I když to o sobě neví, je to hodně pěkný chlap, na kterého si žena dvakrát, možná i víckrát, koukne. Ne, že by se Ryan podceňoval, ale on si zkrátka nemyslí, že je pro někoho nějaká výhra. Má krátké hnědé vlasy, které zůstávají ve tmavším odstínu. Nejčastěji ho uvidíte s dvou denním strništěm. Pokud je má trošku hustší, poznáte, že neměl čas poslední dobu čas. Má pronikavé hnědé oči, které s vámi málokdy udrží oční kontakt. Pokud mu vaše maličkost přiroste k srdci, občas uvidíte jeho proslulé štěněčí oči. Tímhle výrazem dává najevo jeho pravé já; jeho osamělé já. Minulost mu sice dala jen samé sračky, ale to neznamená, že ho to zastaví. Může se sice cítit sám, ale nebude myslet na to, jak je svět nespravedlivý. Zkrátka se stalo to, co se stát mělo a to pro něj končí. Na tyhle myšlenky prostě nemá čas.
Workoholik, který si málokdy užívá života. I když by si měl užívat prodlouženého života, vůbec se mu nechce. Pracuje a pracuje. Protože jeho hotely jsou vcelku populární pro nově příchozí, i pro obyvatele Shademore, chce se postarat absolutně o všechno. Na co manažer, když máte Ryana. Proto může s čistým svědomím říci, že se topí v poctivě vydřených penězích. Může být rád za svoje vlčí schopnosti, jinak by tu asi moc dlouho nebyl. Jak můžete vidět, není to chlap k zahození a on to ví, více méně. Má sám sebe rád v té míře, jako by měl každý člověk. Někdo by řekl, že může využívat jeho vzhled vůči ženám. On? Ani náhodou. Dostal ženu, která mu měla porodit dítě. Ona mu stačila. Nikoho jiného nepotřeboval. Ženy v tomhle století mohly být sice krásné, ale na jeho manželku nikdy neměly. Prozatím nepotkal ženu, která by jí konkurovala. Proto neměl nikdy důvod využívat svého šarmu, který střádal pro svou družku. Je to taky trochu blázen, když jím může být. Rád se baví, jen nemá kdy a nemá s kým. Samozřejmě se najde v jeho životě někdo, s kým si zajde na panáka, ale blízké přátelství tomu nikdy neříkal. Neberte to, že není přátelský. On nemá zkrátka potřebu rozhazovat lásku všude kolem sebe. I když je workoholik, málokdy se stresuje. Jako by měl nějaký magnet, který následně někde zázračně vyhodí. A jako správný Brit, miluje čaj, rád se baví o počasí a neumí vařit. Je rád, že si vůbec dovede udělat čaj a kávu. Jediné, co dovede připravit a nechce se vám potom zvracet, jsou míchaná vajíčka.

Ryanovo dětství by nestálo ani za řeč. Mohla bych dokonce říci, že žádné neexistuje. Nepamatuje si ho a rozhodně by si pamatoval, kdyby se v jeho mladých letech stalo něco zajímavého. Jediná věc, co stojí za zmínku, je čajoví dýchánek, který měl jednou se svou babičkou. Nepamatuje si nic konkrétního. Jen to, že nějaký proběhl a to, že se babička usmívala. Jinak konec a tečka. Netušil, proč si, údajně, nejlepší léta svého života nepamatuje, ale měl podezření, že to mělo něco společného s jeho rodiči. O malého Ryana se starala babička a chůva. Matka a otec o něho nejevili velký zájem do konce jejich dnů.
Jeho vzpomínky se začínají zobrazovat, když mu bylo jednatřicet. Ten den si pamatuje skoro úplně do posledního detailu, jen ta podstatná část se ztratila. Byl na plese jednoho šlechtice, kde pracoval jako číšník. Zde potkal muže, který mu změnil celý život. Neznámý muž, který vypadal na významnou osobu, si s ním začal povídat, s pouhým číšníkem. Po diskuzi, která panovala několik minut a po sdělení, že musí jít dělat svou práci, muž ho s chladným pohledem bodl do boku. Nastala panika, nikdo nevěděl, co se děje. A zde začíná část, kterou si Ryan nepamatuje. Nevěděl, co se s ním dělo. Poslední věc, kterou si vybavuje, bylo probuzení v troskách panství, kde pracoval, a s kousnutím na boku. Přesně tam, kde ho bodl neznámý muž. Instinkt mu říkal, že v ten den nemá chodit domů. Něco špatného se musí stát, říkal si. Proto pár dnů přečkal v lesním domku, který používal jeho pán při lovu. Zde přečkal jeho první proměnu, ten bolestivý proces, který mu nahání husí kůži. Po zjištění, co je vůbec zač, snažil se najít informace. Jak se ovládat, co dělat. Musel se učit sám, protože nikdo jiný mu pomoci nemohl. Koukali by na něj jako na blázna. Co mu trochu ulehčilo situaci, byla smrt jeho rodičů. Jak to z ní jakkoliv hnusně, peskování, že to nikam nedotáhne, ho strašilo donedávna.
Událost, která se mu vyryla do paměti, bylo potkání jeho ženy. Anima byla krásná a milá dcera jednoho úředníka, který pracoval pro vládu za druhé světové. Tohoto muže mohl nazývat svým jediným přítelem. V tu dobu Ryan podnikal v Londýně, ale chtěl odcestovat. Když má ještě pár let před sebou, nebylo by špatné poznat něco nového. Ale nechtěl nechat svého jediného přítele a jeho dceru o samotě. Pomáhal jim s financemi, a kdyby odejel, byl by to pro ně definitivní konec. Jednou ale jejich situace byla tak těžká, že úředník navrhl svatbu mezi jeho dcerou a Ryanem. Nechtěl, aby jeho dcera žila na ulici. S Ryanem by měla o peníze postaráno.
O svatbě se zmínil vcelku pozdě; Ryan měl odletět za týden.
"Příteli! Jak tě rád vidím!" ozval se za Ryanem hlas, který moc dobře znal. Ohlédl se s menším úsměvem, tušíc, kdo to je. Sice nečekal přítelovu dceru, ale proč by si měl stěžovat. Byla nádherná, zkrátka pohled pro unavené oči.
"Dobrý den, pane Barlowe." Několikrát jí nabídl tikání, ale byla zásadně proti. Jste starší než já, výše postavený, prostě samé výmluvy. Její otec mu říkal, že se stydí a Ryan mohl jen souhlasit.
"Dobrý den, vy dva. Jak vám mohu pomoci?" Ryan měl v tu dobu jít na svou poslední schůzku. Prodával své majetky, které měl v Londýně. Nechtěl riskovat, že se na jeho majetek dostanou ty německé pařáty. V Británii to chtěl definitivně zabalit.
"Otče," zeptala se Anima "nechtěl jsi také náhodou něco po mně?" Oba dva nechápavě pohlédli na staršího muže, který se na ně jen usmál. Byli spolu doopravdy krásní.
"Ryane, mám poslední prosbu, kterou můžeš momentálně splnit jen ty." Vlkodlak na něj nechápavě, ale přesto dával pozor. Co mohlo být tak závažné? Potřeboval ještě peníze, než se rozhodne odcestovat do zahraničí?
"Jdu teď prodat svůj poslední nemovitost příteli. Peníze-"
"Teď nejde o peníze. Nabízím ti ruku své dcery." Anima hleděla na svého otce, nevěříc svým uším. Ryan nebyl v takovém šoku, jako jeho budoucí žena, ale překvapení to bylo. Několikrát se jeho drahý přítel zmínil, jak by to těm dvou spolu slušelo a nevadilo by mu, kdyby nakonec skončili spolu.
"Otče! To nemyslíš vážně!" Anima nebyla rozčílená, ale hrozně zmatená.
"Chci pro tebe jen to nejlepší, drahoušku." řekl její otec "A s Ryanem budeš mít jen to nejlepší." Anima pohlédla na obchodníka, který na ní něžně koukal. Měl Animu rád. Láska to sice nebyla, ještě. Tušil, kdyby se lépe poznali, nakonec by to tak skončilo. Děvče kouklo na svého otce, se slzami v očích.
"Ale to tě tu budu muset nechat, samotného. To ti přeci nemůžu udělat!"
Po dlouhém rozmlouvání, Anima přikývla. Ryan jí okamžitě řekl, že nebude na ni tlačit. Budou spolu žít a nemusí se brát hned. Ona byla v nejlepších letech a v jeho případě nevypadalo, že by odešel z tohoto světa. Odletěli do Ameriky a starého muže nechali v Londýně. Oba věděli, že to bude naposledy, co ho uvidí.
V New Yorku si koupili krásný rodinný domek. Ryan zase znovu začal obchodovat, koupil spoustu nemovitostí. S obchody mu to zkrátka šlapalo lépe než v Londýně. Animě řekl svou pravou totožnost. Ze začátku si myslela, že si z ní dělá srandu, ale nakonec změnila názor, když místo jejího milého před ní stál obrovský huňáč.
Léta ubíhala a oba dva si začali uvědomovat, že bez sebe nemůžou být. Ryan jí proto požádal už oficiálně o ruku. Naplánoval velice krásné překvapení. Vzal jí do restaurace, kterou tehdy vlastnil. Měli krásnou večeři při svíčkách, v loby hrál jeden pracovník na piano. Prostě nádherný večer na to, aby se zasnoubili. Anima byla už na tyhle večeře poměrně zvyklá. Ryan se snažil jí brát na takovéto večeře docela často. Byla obklopena penězi, ne jako v Londýně. Její budoucí muž si myslel, že bude chodit na nákupy nebo večírky a to jí všechno dovoloval. Anima však chodila akorát nakupovat jídlo. Byla skromná, a proto jí musel vždy tahat kupovat oblečení. Ale po těch pár letech, co strávili v New Yorku, skoro úplně zapomněla, proč se sem vůbec vydala. Měla si ho vzít a v ten večer se rozbrečela, štěstím.
O pár měsíců čekali děťátko. Jaká radostná zpráva! Jenže to nadšení skončilo v den porodu. Ani matka, ani dítě nepřežilo a otce nechali samotného. Začal se uzavírat a svou bolest začal řešit prací. Snažil se zapomenout, ale nešlo to. Všechno to pro něj byl ještě moc reálné. Jeho přátelé ho zvali, aby svou bolest nechal na jiném ženském těle. Nabízeli mu drogy. Připadal si nechutně posléze, co nad tím začal uvažovat. Jeho Anima na něj nemůže být teď rozhodně pyšná. A nakonec se přes smrt obou dvou přenesl. Zdálo se, že svůj boj má za sebou, ale netušil, že se stává závislí. Stal se z něho workoholik. Nedovedl přestat.

Prakticky normální vlk, který je trochu šedivější než všichni ostatní. Jsou na něj znát jeho léta. Svaly, menší oděrky, které mu zůstali na břichu či zádech. Stejně jako v lidské podobě, nevyhledává společnost. Živých bytostí má za celý den zkrátka dost a proto se rád proběhne v jeho čtyřnohé formě, když má čas k postrádání. Málokdy loví, alespoň v této době. Před dvě stě lety tomu bylo jinak. To jste ho mohli spatřit skoro každou noc na lovu.

VÝŠKA: 110 cm
VÁHA: 186 kg


Má šeredné nutkání zažít kopulaci s Xaverem, kterÿ je už roky jeho velkým vzorem. Od dob, co viděl Xavera nahého už tu představu nemůže dostat z hlavy. To je pravým důvodem, proč se do města přistěhoval, legendy totiž praví, že tu blonďavý ďábel opravdu už nějaký čas pobývá.












 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama