Reálie

Experimenty

20. listopadu 2018 v 20:30 | Gipi

Kromě rychlého zabíjení, byly dějiny svědkem i pomalých a mučivých procesů za účelem poznat děti pekel.

NPC postavy

10. listopadu 2018 v 19:35 | Tori a Gipi


Sem tam si někdo někoho v postu mírně domyslí... Jak ale postupovat, když bychom chtěli, aby se postava měla ve vašich příspěvcích objevovat častěji?

Lovecký senát

29. října 2018 v 1:20 | Gipi


Sídlo: Zámek Vaux-le-Vicomte, Paříž, Francie
Vznik: 1817, Londýn, Velká Británie jako tzv. Lovecká rada
Nový název: Lovecký senát, 1920
Zakladatel: Collin Carleton, jeho syn Conrad dílo dokončil

Lovecké rodokmeny 3. část

21. října 2018 v 22:19 | Gipi


Pro pokračování rozklikněte článek.

Lovecké rodokmeny 2. část

21. října 2018 v 22:18 | Gipi

Uběhl už téměř rok od první části rodokmenů. Tenhle projekt dlouho ležel ladem a já se ho rozhodla konečně dokončit, protože nesnáším nedodělané věci a hlavně, když už mám ty lovce na starost, by bylo určitě skvělé, aby všechno do sebe hezky zapadalo a u ničeho nechyběl velký kus. Lovci jsou součástí našich reálií a v naší hře máme spousty zajímavých loveckých rodin, do kterých vaše postava může patřit.

Pro pokračování rozklikněte celý článek.

Lupus lycontrarium

6. října 2018 v 20:03 | Admin

Patří do řádu dlaků a jedná se o poddruh vlkodlaka (lycan). Latinsky lupus lycontratrarium, téže označováni jako lyconi, jsou uměle vytvořený druh, který je základními znaky totožný s vlkodlakem. Tento nový druh obývá pouze okolí města Shademore. Nejsou známé další případy výskytu v jiných amerických regionech. Není ale vyloučeno, že by se nemohl endemit rozšířit do jiných okresů či okolních států jako například Oregon či Montana. Pro zatím není jasný počet jedinců na městském území.

Parte

26. dubna 2018 v 11:49 | Admin
Tori se šíleně jednoho rozkošného večera nudila, takže si splácala profil poměrně odlišného vzhledu, který se "poměrně" zalíbil, že se na něj stojí fronta...

Reálie

6. května 2017 v 22:20 | Admin


Vlkodlak | Společentví vlkodlaků | Rodičovství nejen vlkodlaků | Smečky | Hierarchie smečky | Lovci vlkodlaků | NPC postavy

Smečky

6. května 2017 v 22:10 | Admin

LUNAR

Popis
ALFA: Catherine Deverau

ARCATON

Popis
ALFA: David Graham, Cherry L. Graham Arcaton

RIVENVARG

Popis
ALFA: Magnus Rivenvarg

Samotář

Pokud jste sólista a ani jedna z místních smeček vás neoslovila, je tu právě tato možnost; putovat světem sám. To samozřejmě neznamená, že se v budoucnu během hry nemůžete do jedné ze smeček přidat.

Vlkodlak

6. května 2017 v 22:03 | Admin

Vlkodlak (ze slovanských slov vlk a dlak - kůže se srstí) je bájná bytost; člověk s možností proměnit se ve vlka či jiného antropomorfního tvora, který je vlku podoben.
Zdroj: Wikipedia

Vlkodlak

Patří do řádu dlaků. Též označování jako lykantropové. Jedná se o mýtický druh, dokonalé spojení člověka a vlka. Jsou mnohem silnější, než obyčejná lidská rasa a díky své neuvěřitelně rychlé regeneraci jsou prakticky nezničitelní, ale nejsou nesmrtelní! Mezi jediné slabiny vlkodlaka patří stříbro, které zpomaluje regeneraci a bylina zvaná Oměj šalamounek, jejíž odvar působí na vlkodlaky jako agresivní kyselina, která se opravdu velmi špatně hojí. Ve větším množství může také zničit trávicí ústrojí.
Spojením s takzvaným "vnitřním vlkem" získávají vlkodlaci několik výhod, mezi které se řadí zostřené smysly, větší fyzická výdrž a také teplota, která se u zdravého vlkodlaka pohybuje okolo 39°C.
Vlkodlak může konzumovat snad cokoliv od limonádiček po čistý líh. Díky urychlené regeneraci jsou to právě vlkodlaci, kteří ročně vypijí nejvíce absintu za rok. Většinou ještě hrdinsky bez jakéhokoliv ředění. Není se čemu divit. Někteří se jednoduše těší z toho příjemného pocitu vnitřního rozkladu. A přesto že většinou vysoko procentní alkohol nemá chuť, je to právě krev, která vše dochucuje, pomalý rozklad dutiny ústní není po požití raritou. Přesto je to vyhledávaný způsob, jak se dokonale opít do němoty.
K tomu se ještě pojí užívání drog. Všichni vám raději budou tvrdit, že je to samé jako u lidí... Lež. Vlkodlaci si nedokáží ve většině případů vypěstovat silnou závislost v souvislosti s vnitřním já, které nepřijímá návykové látky jako takové. Takže pokud někdy tvrdíte, že jste snad největší kokainový závisláčci, nejste nic jiného než lháři. Oměj se může využívat jako droga, o tom není pochyb, ale který sebevrah by chtěl sáhnout po něčem, co ho bude nutit rvát že sebe kusy masa? Samozřejmě se jedna taky o příjemnou mučící techniku.

Čistokrevný vlkodlak - Vlkodlak narozený rodičům vlkodlakům. Disponují opravu velkou silou. Jejich proměna je méně bolestivá než u nečistokrevných. Rozdíl mezi člověkem a zvířetem je méně výrazný, než u nečistokrevných.
Nečistokrevný vlkodlak - Vlkodlak stvořený pokousáním nebo ze spojení, kdy jeden z rodičů je vlkodlak a druhý člověk. Nejčastěji se jedná o spojení ženy vlkodlaka a muže člověka. Lidská žena může jenom v opravdu výjimečných případech porodit potomka vlkodlaka. Je to ale opravdu vzácné. Stejně i tak, když vlkodlačice porodí lidské dítě.
Vnitřní vlk - Jedná se o zvířecí podstatu každého vlkodlaka. U některých se projevuje jako pud. Někteří vlkodlaci dokážou se svými vnitřními vlky dokonce komunikovat.
Kousnutí vlkodlaka - Pokaždé se nemusí podařit kousnutím přenést vlkodlačí gen na nevinného člověka, ale je to možné. Nejlépe se gen přenáší u člověka, který je takzvaně na pokraji smrti. Oslabený imunitní systém dovolí proniknout genu do těla a změnit základ D.N.A. Pak následuje dlouhá a bolestivá proměna. Nově vzniklý vlkodlak je pak často poután citovou a vjemovou vazbou k tomu, kdo jej proměnil. Případy jsou různé, může se jednat o nepatrné nic, ale jsou tu i tací, co se stali na svém "měniteli" zavislí. U spousty případů se i stalo, že daný člověk vlkodlačí hen nezvládl a zemřel.
Drápnutí vlkodlaka - Stejná šance přenosu genu jako u kousnutí.

Související obrázek

Stvoření vlkodlaka

// Narozením - Vlkodlaci se rodí převážně ve vlčí podobě, pokud se tedy jedná o čistokrevné vlkodlaky - tudíž, když má oba rodiče téhož druhu. Totéž platí u samice vlkodlaka, kterou přivedl do jiného stavu člověk. Takto narozený vlkodlak je nečistokrevný, a tudíž slabší než čistokrevní vlkodlaci.
// Proměnou - Pokousání vlkodlakem za určitých podmínek, kdy je lidské tělo silně oslabeno (může se jednat o velkou ztrátu krve, rakovinu, autoimunitní onemocnění, H.I.V). Do 48 hodin po kousnutí přichází úplně první proměna, která je nejbolestivější v celém životě vlkodlaka. Celé tělo se přestavuje, kosti se lámou na kousky a znova přerovnávají. Celá proměna se časově pohybuje od 2 hodin do 24 hodin. Nový vlkodlak je v prvních chvílích zranitelný jako čerstvě narozené štěně. Nový vlkodlaci mají tendenci se upnout k nejbližšímu dominantnějšímu vlkodlakovi. Jsou také agresivnější, protože se ještě nedokážou ovládat.

Emoce vlkodlaků

Emoce u vlkodlaků jsou silnější než u lidí. Vlkodlaka je mnohem snažší rozčílit, může také přijít rychle do stavu naprosté mizérie. Strach, bolest, štěstí, láska tyto a další emoce jsou mnohem silnější.
Základním znakem nadmírných emocí u vlkodlaka je změna barvy očí příslušná k jeho zvířecí podobě. Nejčastější barvy jsou zlatavé, jantarové až světle hnědé odstíny, mohou se také vyskytovat bledě modré a zelené (které jsou pozůstatkem lidského Já - když lidská podoba má zelené oči). Šedé a stříbrné se objevují převážně u čistokrevných vlkodlaků. Běžně se jedná o vlky, kterým je více než 300 let.

Výsledek obrázku pro sad wolf gif

Proměna a její rysy

Základní proměnou je z lidské podoby do čistě vlčí podoby a obráceně. Bolest, která přichází při proměně, se řídí podle druhu vlkodlaka, poměru lidského a zvířecího těla a hlavně na věku. Proměna je nezávislá na času, ročním období, nebo stádiem měsíce. Vlkodlak se může měnit kdykoliv a kdekoliv podle libosti. Jedinou brzdou je jeho zdravotní stav. Čím více se vlkodlak cítí vyčerpaně, tím je proměna bolestivější a pomalejší než obvykle. Čím mladší je vlkodlak, tím je jeho proměna bolestivější. Převážně u vlkodlaků bojovníků, kdy je tělo vlka mnohem větší než u ostatních druhů, provází proměnu i bolest kloubů a svalů.
Při větším citovém vypjetí může vlkodlak získat bez ohledu na věk méně znatelné zvířecí rysy. Mimo změny barvy očí to také mohou být zvířecí tesáky nebo chumáčky zvířecích chlupů ve vlasech, rukou či nohou.
Bolest postupem času vymizí, nebo si na ni jedince zvyknou a stane se nedílnou součástí jejich života.
Při proměně mimojiné dochází ke ztrátě oblečení.

Výsledek obrázku pro velkan van helsing gif

Úplněk

Podle bájí a legend si lidé myslí, že pro vlkodlaka je úplněk něco jako nevyhnutelným trestem, kdy ztratí svoji lidskost a promění se v krvelačnou bestii. Opak je však pravdou. Při úplňku se vlkodlakovo chování moc neliší od ostatních nocí, jenom jejich vnitřní vlci jsou trochu silnější, agresivnější a více sexuchtivý.

Noví/Novorození vlkodlaci jsou při prvních úplňcích nezvladatelní a agresivní. Do prvních sta let je jejich proměna bolestivá. Po více jak sto letech se bolest značně zmírňuje. U některých jedinců může ke zmírňování bolesti přijít klidně i po 60 či 70ti letech. Záleží, jak se zžijí se svým vlkem a zda ho dokáží přijmout.

Komunikace mezi vlkodlaky

Vlkodlaci mezi sebou mohou komunikovat za pomoci specifického duševního spojení, které je propojeno jenom mezi členy vlkodlačího druhu. Opět záleží na stáří a zkušenostech daného vlkodlaka. Nejjednodušším druhem komunikace je posílání pocitů. Čím jsou si jedinci bližší, tím je toto sdílení jednodušší až téměř automatické. Druhou obtížnější komunikací je za pomocí obrazů. Mohou to být jenom obrazy jako nepohyblivé fotografie nebo krátké filmy, většinou se používají při doplnění pocitů.
Nejobtížnějším druhem komunikace je telepatie. Nejsnazší je mezi členy smečky, kdy jejich komunikaci posiluje síla alfy, mohou mezi sebou komunikovat i příslušníci jiných smeček, ale vzhledem k síle alfy je toto mnohem obtížnější. Něco podobného platí i mezi samotáři. Opět také záleží na věku.
Vlkodlaci taktéž mohou sdílet své vzpomínky. Neumí to každý vlkodlak a chce to velmi hodně tréningu a zvládají to vlkodlaci staří více jak 300 let. Své vzpomínky lze sdílet pomocí nenakažlivého kousnutí, pomocí drápů zaražených do speciálního místa na šíji a někteří vlkodlaci, kterým je více jak 600 let, dokáží své vzpomínky ukazovat jako obrazce pomocí doteku na šiji, či čelu druhé osoby.


Hierarchie

Jak již všichni jistě víme, hierarchie je velice důležitá. Ať už z pohledu harmonie mezi jednotlivými členy nebo z důvodu urovnání možných sporů v ohledu dominance. Hierarchie se odvíjí od dominance jednotlivých členů. Aby se udržela rovnováha, je smečka rozdělena do jednotlivých příček, které se čas od času obměňují v závislosti na tom, když se objeví dominantnější jedinec.

V čele smečky stojí nejdominantnější vlk, postupně se míra dominance snižuje. Bety, jakožto pravá a levá ruka alfy, jsou nejdůvěryhodnější osoby ve smečce. Alfa si je vybírá sám, musí však brát v potaz dominanci jednotlivců, aby nedocházelo k rozbrojům. Často to jsou také po Alfě nejsilnější vlci s funkcí ochranářů. Přebírají také zodpovědnost za smečku v nepřítomnosti Alfy. Následují Gammy s funkcí hlavních lovců při akcích smečky. Dalším žebříčkem jsou delty, které působí jako schopní vychovatelé, pokud se ve smečce nachází vlčata či případní mladí jedinci s neschopností se ještě řádně ovládat. Mezi Kappy se řadí jedinci, kteří jsou ve smečce krátce a do hierarchie se zařadí až později, když se začnou projevovat. Být Omegou nutně neznamená být štvancem. Nevyvolávají konflikty a snadno se podřizují dominantním. Jde o takové benjamínky, přerostlá štěňata, veselost samu o sobě. Na pozici Omikrona najdeme výhradně vlky, kteří jsou příbuznými buď Alfa vlka, či Beta vlka.
Jelikož nežijeme ve středověku a ve smečce se nacházejí i samice, pokud setrvávají v partnerském vztahu se členy stejné smečky, mají možnost si vybrat, zda přijmou pozici svého partnera. Opačně to není možné, nicméně je k tomu potřeba souhlas Alfy. Pokud půjde o dominantní samici a submisivního samce a partnerka přijme pozici Omegy, už si nemůže později nárokovat vlastní dominanci a právo na vyšší pozici. Pouze v případě, že partnerský vztah mezi sebou ukončí a pouto partnerů zcela přepálí (o partnerském poutě viz. Partnerské pouto).
Celý žebříček hierarchie je postavený ne na touze o vyšší post, ale odvíjí se dle povahy postavy přesně tak, jak si ji jednotliví hráči stvoří, abychom předcházeli různým nedorozuměním a nelogičnosti společenství vlkodlaků. Chci také podotknout, že pokud si stvoříte do Lunaru velice dominantního jedince, ještě to neznamená, že bude zaujímat vámi zvolenou pozici. Musíte se k ní nejprve probojovat a ukázat, že jste jí hodni. Měli byste však vědět, kde máte hranice a nesnažit se vysápat na pozici, na níž jste krátcí. Alfa vám to ani neumožní.
Víceméně to samé lze říci i Arcatonu, ovšem zde se hierarchie řeší mnohem více násilnickými způsoby, než v Lunaru. Všeobecně je známo, že ve dvojici Jing a Jang je Arcaton ten černý a Lunar bílý. Narozdíl od Lunaru, kde jsou Omegy váženými členy smečky, tak v Arcatonu je s nimi často zacházeno velice špatně a dominantnější vlci si na omegy mohou dělat majetnické ši sexuální nároky, kterým v tomto případě může zabránit pouze Alfa.


Výška a váha vlkodlaků

Aby nám tak všechno bylo jasné, vlkodlaka nemůžeme přirovnávat velikostně ku klasickému vlku. Musíme si proto uvědomit, že nám v profilu jednoduše nemůže viset informace - "...se neliší vzrůstem od běžného vlka..." Tohle je jednoduše zákonitě kravina. Běžný Canis Lupus je do 40kg na jedince s tím, že je opravdu okolo 85 rekordní nález. Kohoutková výška obyčejného vlka je průměrně 65-80cm.
Náš vlk tedy musí být logicky větší a mnohem těžší. Jinak by přeci nemohly vznikat fámy o strašlivé a velké přišeře, která zabíjí a žere lidi na potkání.
Průměrný vlkodlak by tedy v kohoutku měl měřit 110-115 centimetrů. Samozřejmě se najdou i jedinci, kteří předčí 115centimetrů a dosahují výšky dospělého poníka či dokonce Arabského plnokrevníka. Vlkodlak je několikanásobně těžší, než obyčejný vlk či člověk. Průměrný vlkodlak váží až 180 kilogramů. Váha vlkodlaků, kterým výška přesahuje 115 centimetrů, se pohybuje okolo 200-260 kg. Maximální výška vlkodlaků je do 160 centimetrů a váhy 300-350kg.




Zranění a zotavení

Záleží v první řadě na tom, zda-li je vlkodlak čistokrevný (narozen do rodiny vlkodlaků), o tom bychom taky mohli polemizovat z pohledu na to, jestli jsou rodiče čistokrevní, nebo jsou nečistokrevní, to by z vás dělalo pouze nižší čistokrevné. Ale tohle je detail, který je tu pouze pro zamyšlení. Důležité dodat, že vlkodlak není ještěrka, tudíž mu už nikdy nic nenaroste. Takže bych si být vámi dávala pozor na prstíky a očka, protože o to se ve hře často přichází, pokud nebudeme počítat extrémy se ztrátou genitálií.
Vlkodlaka může trvale zranit stříbro, jehož účinky na něj působí jako běžné zbraně na lidi. Jednoduše to bolí, hojí pomalu a zůstávají jizvy. Zranění pak lze přirovnávat ke klasickým a během těchto bych vám doporučila i jako vlkodlak navštívit zdejší nemocnici, kde jsou mimo jiné o přítomnosti chlupáčů obeznámeni, takže nemusíte mít strach, že by doktoři něco napráskali, protože je i přes velké zastoupení lidí v personálu, nepracuje v nemocnici málo vlkodlaků.
Další prostředek může být i Oměj, jehož účinky mohou být celkem diskutabilní. Bavíme se momentálně o Psím moru (existuje i Oměj vlčí mor, proto zdůrazňuji název celý. Ten není jedovatý, ač se zdá, že právě ano.) Oměj šalamounek je běžně jedovatý pro lidi. Vlkodlaci jsou vůči jedu odolnější, ale to neznamená, že pro ně není nebezpečný. Účinek se po požití začne projevovat až po hodinách, ale to záleží na dávce. Při menší dávce Oměj otupuje smysly, brání v přeměně a způsobuje paralýzu. Smrtelná dávka se u vlkodlaků udává přibližně 13-16mg podle jedince. Existují možné případy, kdy si jedinec navykl na užívání jako drogy, tito jedinci jsou vůči jedu imunní, ale nejsou známy případy, kdy by jedinec po delším užívání přežil.

Stárnutí a růst


Základem je životní situace. Čistokrevní to mají samozřejmě jinak než proměnění. Čistokrevní a smíšenci jsou ponechání náhodě. Jejich růst se v průběhu času někdy zastaví a většinou je to jako jedna velká loterie. Nikdo to přesně neví. Jeden zůstane po dobu dalších století jako neplnoletý, některý zase starší. Většinou se růst zastavuje po 20 letech až do 40 let. Většinou se to může odhadovat podle genů. Proměnění většinou zůstávají v letech proměny a stárnou jako běžní vlkodlaci.
Věk je většinou 1 300 let jako malý umíráček. Bere se to jako průměrný věk úmrtí přirozenou cestou. Samozřejmě jsou jedinci, kteří žijí déle, záleží na tělesných a duševních předpokladech. Alfy většinou žijí déle, ale stejně mohou vytrvat i schopní jedinci. Stárnout vlk začíná běžně kolem 500-600 let. Vlkodlak většinou nedožívá podoby stařecké, tudíž asi můžete rovnou zapomenout na kratochvíle v domově důchodců. Většinou během smrti vzhledově vlkodlak nepřesáhne 60 let. Důvodem je fakt, že i jako starší jedinec musí být vlkodlak schopen ubránit sám sebe. Tělo jednoduše funguje déle a místo poklidného chátrání přichází proto smrt i dříve. Jednoduše přeskočí to správné stárnutí.
Jak je to s růstem dětí?
Další dokonalá otázka. Je to individuální. Některé děti se neliší od běžných lidských a stárnou běžným způsobem. Některé mají urychlený růst a někdy se to jednoduše zblázní. Tohle ani nemusíme podrobně probírat, všichni chápeme snad slovo různě. Děti se většinou dokáží přeměnit už jako malá škvrňata a to běžně neúmyslně, dokud nepřijdou na to, jak se to vlastně dělá.

Smyslové vnímání v lidském těle

Vlkodlaci mají celkové zlepšené smysly, což se projevuje i v lidské podobě. Není to nic neobvyklého. Pravděpodobně nejvíce všichni využíváte sluch. Sluch se na první pohled neliší od toho lidského, což na ten druhý není vůbec pravda. Se zvyšující frekvencí se i jejich sluch zlepšuje. Vlkodlaci také mohou oddělovat od okolního hluku to, na co se chtějí zaměřit. Nebudu vám tu ale popisovat fungování vnitřního ucha... Jednoduše to jde. Další důležitý smysl je zrak. Za vlkodlačí podoby je oko podobné tomu vlčímu, jen může vlk vnímat všechny barvy. Běžně je možné vnímat jen barvy okolo modrého a zeleného spektra, ale díky přítomnosti lidských genů se přizpůsobil i zrak, který místo černobílého může zachytávat objekty všech barev a rozlišovat je. Barvy jsou tlumené, ale je to oproti klasickému černobílému vnímání stále výhodnější. Vlkodlak samozřejmě vidí skvěle ve tmě. Není snad nutné dodávat, že se zrak vhledem k ostrosti nevyrovná lidskému, že? V lidské podobě převládá vnímání lidské, ale stále je zrak lepší a ostřejší. Lidské oko si díky tomu lépe zvyká na tmu a skvěle vidí v šeru. Není nutné dodávat, že čich má vlkodlak v obou případech dokonale vyvinutý, to je jako nepsané pravidlo.
Odstavec jsem chtěla také věnovat vnějším vlivům. Vlkodlak je vůči většině závažných nemocí imunní. Není pro něj nic jako rakovina, AIDS nebo starší a již málo zastoupené starší choroby. Výjimkou jsou plicní onemocnění. Vlkodlaci nemají plíce tolik schopné jako ostatní orgány. Je to asi největší strašák. Během morových epidemií to byl právě plicní mor, který zabil značnou část vlkodlačí populace. V některých případech si tělo dokáže nakonec vytvořit imunitu, jako to bylo například u TBC, která ve většině případech postihuje právě plíce. Nebudu tu jmenovat závazná onemocnění z historie, raději přejdu k momentálním problematickým onemocněním. Vlkodlaci mají pocit, že je rakovina plic nedostane, proto se pomalu cigaretami krmí. To je dost problém, protože je rakovina plic u vlkodlaků neléčitelná stejně jako u člověka. Takže pokud stále vaši vlkodlaci myslí, že to nemá účinek, jsou poměrně na omylu. Měli by pravděpodobně více studovat.


Vlk byl skvělý lovec - silný, rychlý, chytrý a dravý. Žil a lovil ve smečce s jasným uspořádáním. Lidé se vlků sice báli, ale zároveň je obdivovali a chtěli být víc jako oni. Když se člověk oblékl do vlčí kožešiny a choval se jak vlk, mohl stejně tak nahánět hrůzu a uspět v lovu. Takhle zřejmě vznikla myšlenka vlčího muže.
Mnoho těchto praktik dělávali kmenoví šamani, kteří na sebe brali vlčí kůže a tančili kolem ohňů a promlouvali skrze oheň k prastarým duchům. Skvělým důkazem je pravěká jeskynní malba z francouzské jeskyně Trois-Frères. Malba pochází z pravěkého pateolitu, tedy z doby mezi 14 a 8 tisíci let př. n. l. Malbě se říká Čaroděj z jeskyně Tří bratří (Trois-Frères). Postava má na hlavě jelení parohy, medvědí tlapy a vlčí šíji. Předpokládá se, že v těchto dobách byla zvířata jako vlk uctívána a lidé věřili, že šamani jsou posedlí vlčími duchy.



(Zdroj: Kniha od Roberta Currana)

Řecko

Nejstarší písemné doklady o lidech měnící se ve vlky pochází z antického Řecka. Hérodotos ve svých Dějinách z 5. století př. n. l. zmiňuje o kmeni Neurů obývajícím severovýchodní Skýtii, jehož všichni příslušníci se každý rok na několik dní proměnili ve vlky. Ve 2. století př. n. l. geograf Pausaniás ve svém díle Cesty po Řecku zmiňuje mýtus o králi Lykáónovi ("Vlkovi"), který obětoval Diovi Lykaiovi ("vlčímu Diovi") dítě a ten jej za to potrestal proměnou ve vlka. Od této doby se na světě začali objevovat první vlkodlaci. Lykáon je považován za krále vlkodlaků. Samosebou je více než jasné, že Bůh Lykáona nepřeměnil. Lykáon byl ve skutečnosti nemocný a to velice vzácnou chorobou, díky které postupem času a svého stáří ztrácel rozum a zdravou mysl, až začal myslet velice primitivně. V těchto časech jej pokousal vzteklý vlk a tak spojil dva genomy, což zapříčinilo vznik prvního vlkodlaka.


(Zdroj: Wikipedia)

Řím

Všem známí bratři Romulus a Remus, zakladatelé Říma, kteří se údajně narodili v roce 771 př. n. l. Jejich otcem byl římský Bůh války Mars a jejich matka Rea Silvia, kněžka přísného panenského kultu vestálek, jenž měly zůstat bezdětné. Matka porodila dvojčata v dnešních Albánských kopcích a Itálii, kde je poté v Latinu chtěla utopit v močálu. Romula a Rema však našla vlčice, která je vzala sebou do svého brlohu a starala se o ně jako o vlastní vlčata. Když byli starší, našel je pastýř Faustulus, který je vzal k sobě domů a vychoval je jako vlastní syny.
Ani jeden z bratrů však nedokázal díky svým vlčím pudům ovládat své záchvaty zuřivosti a vzteku. Romulus zabil Rema a stal se králem Říma. Říkalo se o něm, že díky vlčímu mléku, které jako malý pil, se z něj stal tyranský a krutý vládce.

Nesmíme také opomenout slavnostní hry, kde zápasili gladiátoři. Mnoho z gladiátorů bylo i vlkodlaky, například slavný Spartacus, Carpophorus, Marcus Attilius či Spiculus.




(Zdroj: Wikipedia)


5.-7. století

Vlkodlaci byli prozatím rozříšení pouze v Evropě. Jejich počet narůstal každým rokem a na konci 5. století jich bylo v Evropě nad 10 tisíc jedinců. Z Itálie a Řecka se rozšiřovali hojně do dnešní Francie, Německa, Španělska a Portugalska. V první polovině 6. století se jejích počet zvojnásobil a vlkodlaky bylo možné najít téměř v každé řiši v Evropě. Na přelomu sedmého století, vlkodlaků značně ubylo díky morovým epidemiím. Ti, kteří nákazu přežili, přenesli svůj gen dál a tak byli postupně schopní tvořit vlkodlaky odolné vůči moru. Plicní mor byl však oříškem a dodnes jsou někteří vlkodlaci schopní dostat rakovinu plic.
Po objevení střelného prachu v Číně, se vlkodlačí gen rozšířil i do východní Asie.

8.-10. století

Vlkodlaci, kteří postupně začali osydlovat bývalou Jugoslávii, se rozšířili do Turecka, Izraele a dalších států na Blízkém východě.

11.-14. století

Z obyčejných vlkodlačích barbarských klanů, se stávají přímé smečky. Vznikají jedny z nejstarších vlkodlačích rodin - Arcaton, dále Speehrass, a Lothraz. Nejpočetnější z nich byly Lothrazovi, kteří v roce 1215 pobili všechny Speehrassovi a přivlastnili si jejich území a majetek. Jejich dalším cílem byli Arcatoni, ale Arcatoni měli příliš velký vliv i na šlechtu a díky dobrým vztahům, se proti Lothrazům postavilo i vojsko a následně byli všichni pochytáni a upáleni.
Mnoho vlkodlaků bylo během 11. až 14. století pobito a loveno kvůli obvinění z čarodějnictví.

15.století

Po objevení Nového světa, se vlkodlaci rozšířili do střední Ameriky, následně i do severní, střední a jižní. Pomocí vlkodlaků také zastrašovali indiánské obyvatelstvo, které mělo obrovské vlky za zlé duchy, kteří se jim mstí. Toto zastrašování pokračovalo až do dob slavného 'Divokého západu'.



Německo 1589

Ve Francii se objevila kniha s případem Petera Stubbeho, pocházejícího z města Bedbur v Německu. Peter byl bohatý sedlák se dvěma dětmi. V roce 1589 byl ale obviněn z čarodějnictví a se schopnostmi měnit se v obrovského a krvelačného vlka. Byl obžalován za zavraždění mnoha lidí - Prý zavraždil třináct dětí, dvě těhotné ženy a prý ani neušetřil svého syna, kterému rozdrtil lebku a sežral mozek. Soud ho uznal vinným na základě svěděctví ostatních lidí (Kteří pravděpodobně Stubbemu záviděli jeho majetek a proto ho obvinili), a byl přivázán k velkému dřevěnému kolu, rozpáleným železem mu byly zaživa strhávany kusy masa a sekyrou mu byly uťaty horní i dolní končetiny. Poté mu byla useknuta hlava a byl upálen na hranici.
Taktéž byl jeho případ probírán po celé Evropě, avšak zda ty činy opravdu vykonal, se neví. Byl obviněn pouze na základě sousedských klepů.

Související obrázek

Francie 1603

Jean Grenier pocházel z okolí francouzského Bordeaux. Ve 14 letech se stal pro lidi velmi podivným. Malým dětem vyprávěl hrůzyplné příběhy, ve kterých byl většinou hlavní postavou. V jednom příběhu byl dokonce vlkodlakem. Čím starší byl, tím se jeho příběhy staly hrozivější a temnější. Tvrdil o sobě, že byl jednou v polích nedaleko svého domova, když k němu přišel jakýsi cizí muž, jehož považoval za Ďábla. Tzv. Ďábel mu dal zvlaštní mast a plášť z vlčí kůže. Pomocí těchto předmětů se prý mohl měnit ve velkého vlka.
Vyprávěl, že nejdříve zabíjel psy, ale jejich krev mu nechutnala a tak začal vraždit děti. O svých obětech se ale nevyjadřoval příliš přesně a tak ho lidé považovali za blázna a jeho výroky za výplody fantazie duševně nemocného chlapce. Jejich názor se však změnil, když Jean jednou pásl ovce s třináctiletou Marguerite Pourieorovou, které vyprávěl další ze svých strašidelných historek. Dívka ho poté celá vyděšená obvinila, že se přímo před jejíma očima změnil ve vlka a napadl ji. Grenier byl okamžitě zatčen a když byl předvolán před soudní porotu, vše tam hravě přiznal a poté ještě řekl, že má na svědomí zmizení několika dětí, které zmizely ještě před jeho zatčením. Soudu se však jeho výroky nezdály, některé ani nedávaly smysl a navzájem si odporovaly. V průběhu procesu ještě Jean několikrát změnil své výpovědi, které byly čím dál tím víc neuvěřitelnější a měnily se v nevěřícné báchorky. Obvinění proti jeho otci, který byl zatčen společně se sousedy, byl poté propuštěn. Jeanův případ se dostal až na vrchní soud v Bordeaux, kde byl posouzen vymýtačem Pierrem de Lancrem, který nechal Greniera zavřít do kláštera. Tímto se vlkodlačí horečka na několik let uklidnila. Posléze bylo páleno mnoho žen obviněných z čarodějnictví a přemeny z člověka na krysu, vrány či kočky.


USA 1692

Susanna Martinová, pocházející z vesnice Salem v Nové Anglii, byla obviněna z čarodějnictví a schopností měnit se v obrovskou kočku či vlka. Mnoho žen bylo na území dnešního státu Massachusetts popraveno za obvinění z čarodějnictví a obcoání s Ďáblem. O několik let dříve byl z černé magie obviněn Robert Downer, ale ten poté obvinil proslulou Susannu Martinovou, kterou již salemší lidé považovali za výtržnici. Soud však proti Martinové nevznesl žádné obvinění. Susanna Roberta proklela a pohrozila mu, že za své křivé obvinění zaplatí. To se také vyplnilo, když Robert spal. Na okně se mu objevila velká černá kočka, která pak na spícího muže zaútočila a snažila se mu rozdrápat hrdlo. Robert ji zahnal vyřčením Božího jména a hned druhý den šel k soudu. Moc dobře si pamatoval výhružku Susanny Martinové a byl si jistý, že to byla ona. Martinová byla ten samý den zatčena a obžalovaná z přeměňování se do velké kočky, jiní říkali do vlka, aby tak mohla vykonat svou pomstu na Robertovi Downerovi. Susanna byla v roce 1692 shledána vinnou a byla s ostatními salemskými čarodějnicemi zaživa upálena na hranici.

Výsledek obrázku pro witch of salem


Francie 1764

Neznámá bestie začala řádit ve francouzském Gévaudanu, kde nejdříve zabila několik domácích zvířat, kdy jejich vnitřnosti roztahala kilometry daleko. Následně příšera zabila jednu pasačku a poté se útoky na lidech začaly stupňovat. V Gévaudanu se začaly pořádat masové hony, jejichž oběťmi se stalo mnoho desítek vlků. K metodám lovců patřilo také rozsypání jedu v okolních lesích či vybudování osmiúhelníkových pastí, které byly neobvykle hluboké, protože se říkalo, že bestie umí vyskočit do extrémní výšky. Lovci se se zvířetem několikrát setkali. V jednom případě ho dokonce dvakrát zasáhli puškou, bez zjevného efektu. Jednou také umístili hlídky poblíž čerstvé oběti. Během dalších třech dní se však bestie na místo nevrátila a hlídky byly odvolány. Brzy se rozšířila informace o temném muži, kterého údajně v lese potkala skupina žen cestou na mši. Ten měl na sobě košili z vlčí kůže a krátce po jeho odchodu se objevila bestie, která ženy napadla. Církev tuto pověru využila ke své propagandě a začala tvrdit, že bestie je vyslancem pekla, který má za úkol odrazovat lidi od víry. Přes rozsáhlé lovecké výpravy k zastavení útoků nedošlo a zprávy o bestii a rostoucí nespokojenosti obyvatel se rozšířily až do Paříže.
Celkem "bestie" provedla 210 potvrzených útoků, 113 (některé zdroje uvádějí 96, či 112) lidí zabila a 40-53 zranila. 98 obětí bylo zčásti sežráno. Pravá bestie nebyla nikdy ulovena a tento případ zapříčinil vznik prvního, oficiálního klanu lovců vlkodlaků.

Související obrázek
(Zdroj: Wikipedia)




První a druhá světová válka sebou přinesla mnoho změn a miliony mrtvých všude po světě. V roce 1914, pár měsíců po vypuknutí první světové války, se v Německém císařtví dalo vzniku první speciální jednotky, která se skládala z vlkodlaků. Jejich výcvik probíhal v podzemních kasárnách města Mannheim. Specializovali se na boj se střelnými i sečnými zbraněmi a hlavně se učili ovládat svého vnitřního vlka k naprosté dokonalosti. Vzhledem k jejich prozatimnímu malému počtu, byly posílání jen na důležité mise - vraždy generálů, téměř nedotknutelných nepohodolných lidí, ale i na hledání bájných artefaktů. Během čtyř let, se jejich výcvikové kasárny rozšířily až do Mnichova, Berlína, Stuttgartu, Kolína nad Rýnem a Postupimi. Jediná známá bitva, která je zapsaná v tajné knize Vlčích jednotech, je bitva u Emdenu, kde vlkodlačí vojáci zvítězili nad britskou kavalerií v roce 1916.
Jakmile se v Německu dostal k moci Adolf Hitler a rokem 1935 se uplatnily Norimberské zákony, Vlčí jednotky byly hojně využívány na hony Židů, homosexuálů, Černochů a dalších. Malá jednotka byla použita v časech přisvojování Sudet a následně při útoku na Polsko v roce 1939. Tímto činem také vznikla druhá světová válka, která Vlčím jednotkám dala větší smysl, než válka předchozí. Pvní bitvy, ve které byli vlkodlaci na bojišti společně s ostatními vojáky, byly v Belgii, Dánsku a následně Francii. Rusové však se svými jednotkami začali drtit finská vojska, což zaujalo Hitlera, který své generály informoval o plánu napadnout Sovětský svaz. Díky speciálním jednotkám dobyl Vilnius, Smolensk a Kyjev. Při tomto aktu však Třetí říše ztratila mnoho vylepšených vojáků a tak byla říše nucena spojit síly se speciálními jednotkami svých spojenců, jako byli například Italové, Japonci či Rumuni. Do jednotek byli přijímáni i vlkodlačí vojáci z dobytých států. Vojáci byly rozděleni na několik skupin a kvůli zimě, která na východě panovala, se pohybovali rovnou proměnění a byli pověřeni zabíjet ruské vojenské čety. Jiné skupiny vlkodlaků byly vyslány na západní frontu a jiné měly za úkol dostat se až do Moskvy a zabít Stalina.
Německé síly byly odraženy od Stalingradu a poté zahnány ke Kursku, kde byly rozmetány tanky v roce 1943, jednalo se o největší masakr Vlčích jednotek vůbec. Ruské Vlčí jednotky postupně rozdrtily ty německé na východě a Američané je drtili na západě. Další z masakrů se odehrál při osvobozování Kyjevu.
Na konci války, při dobytí Berlína, bylo pochytáno mnoho vylepšených vojáků z Vlčích jednotek, které Rusové nechali popravit. Vzhledem k existenci lovců vlkodlaků, bylo poraveno i mnoho vlkodlaků z ruských, britských, francouzkých a dalších jednotek.
Speciální vlkodlačí jednotky, byly v roce 1946 zlikvidovány, ale na jejich základech byly poté v roce 1957 vytvořené další jednotky, které slouží dodnes. Jedná se hlavně o nájemné zabijáky, jenž jsou využíváni opět na téměř nedotknutelné osoby - prezidenty, kancléře, premiéry, teroristické vůdce ale i papeže či členy královských rodin.

 
 

Reklama